Budete-li číst odbornější text, např. stať Barbory Janů Popis zámku ve Světlé nad Sázavou a nástin jeho stavebního vývoje, kterou naleznete ve 3. díle Vlastivědného sborníku Světelsko (o němž jsem psal na tomto blogu zde), může se vám hodit malý
slovníček použitých odborných pojmů, které jsem vybral z publikace Jaroslava Herouta Slabikář návštěvníků památek (1980) a doplnil pár fotografiemi z exteriérů a interiérů světelského zámku.
Akant
– bodlákovitá rostlina, jejíž dekorativně stylizované listy
se již od starověku uplatňují v ornamentice
Archivolta
– plastické orámování oblouku arkády, podloubí apod.
Arkáda
– oblouk na svislých podporách (sloupech, pilířích), užívaný
například v lodžiích.
Atika
(též attika) – zeď nad hlavní římsou stavby, kryjící pohled
na střechu
Balustráda
– zábradlí z kuželek
Bosáž
– plasticky ztvárněné nebo v omítce napodobené kvádrové
zdivo s vystouplým povrchem
Feston
– závěs z listů, květů, případně ovoce, propletený nebo
zakončený stuhami
Kartuše
– plocha, často mírně vypouklá, různého tvaru v bohatě
utvářeném ornamentálním rámci. Bývají v ní letopočty,
nápisy, znaky apod. V tomto případě znak rodu Salmů.
Klenák
– článek klenebního oblouku, obvykle klínovitého tvaru, někdy
jen vyznačený v omítce.
Konzola
– architektonický nosný článek, vystupující ze stěny a
nesoucí klenební žebro, sochu, římsu nebo balkon.
Lisena
(též lizéna) – svislý plochý pás členící u zdobící zeď
Lodžie
(též loggie) – chodba, otevřená na vnější straně arkádami.
Perlovec
– ornament vzniklý v antice a běžný u nás od renesance,
složený jakoby z navlečených perel kulového nebo eliptického
tvaru.
Pilastr
– svislý architektonický článek vystupující mírně z líce
stěny a – na rozdíl od liseny – opatřený hlavicí a patkou.
Rizalit
– část architektury vystupující po celé výšce z líce
průčelí, někdy jen zcela nepatrně, jindy až na hloubku jedné
osy, zdůrazňující střed nebo kraje fasády.
Rozvilina
– většinou pásový ornament ze spirálovitě stáčených
úponků, doplněných listy (nejčastěji akantovými), popřípadě
i květy.
Římsa
– vodorovný architektonický článek, kamenný, zděný, omítaný
nebo v omítce vytažený, který člení nebo ukončuje architekturu
nebo její část.
Šambrána
– profilované a různě zdobené orámování okenních a dveřních
otvorů, zpravidla štukové, na rozdíl od kamenného ostění.
Štuk
– jemná maltová hmota z mramorové nebo alabastrové moučky
(později, zejména v 19. století, nahrazované sádrou), vápna a
písku, vzniklá jejich smísením v různých poměrech, např.
4:2:1. Užívá se jako vrchní vrstva omítky, pro plastickou
výzdobu fasád a vnitřků i na volné plastika.
Štukatura
– plastická výzdoba provedená technikou štuku. Rozšířena v
renesanci (hlavně v interiérech) a následně i v dalších
slozích.
Tympanon
– vnitřní plocha plasticky orámovaného nízkého trojúhelného,
segmentového nebo stlačeného štítu, nebo plocha v horní části
portálu ohraničená překladem a půlkruhovým, lomeným nebo jiným
obloukem.
 |
| Tympanon s kartuší a vejcovcem |
Vejcovec
– pásový ornament, v němž se vejcovité tvary střídají s
hrotitými.
Voluta
(též závitnice) – spirálový závit, v baroku často naplocho
stlačený a se středem vystupujícím jakoby pod tlakem vpřed.
Vyskytuje se v jónské hlavici, konzole a také v křídlech štítů
barokních a lidových staveb.
Zrcadlo
– v architektuře různě orámovaná nebo mírně vpadlá a v
obryse vykrajovaná plocha na stropě buď volná mezi štukaturami,
nebo vyplněná malbou.
Zubořez
– pásový ornament z kvádříků či kostek – zubů,
střídajících se s mezerami.
Žádné komentáře:
Okomentovat