neděle 10. července 2016

Toulky po horách 2016 (IX)

Předchozí článek Toulky po horách 2016 (VIII)
Dvě hodiny, které mám v Košicích na přestup do rychlíku, využívám opět k návštěvě centra. Košice jsou kulturním a historickým centrem východního Slovenska a druhým největším slovenským městem. Mají 241 000 obyvatel, celá aglomerace pak 355 000 obyvatel.

Procházím Městským parkem a na jeho konci se zastavuji před zajímavou stavbou. Nazývá se Jakabov palác a na břehu uměle vytvořeného vodního toku jej pro svoji rodinu vybudoval stavitel Peter Jakab. Na stavbu použil cihly z rodinné cihelny a vyřazené kamenné části z Dómu sv. Alžběty, který se právě rekonstruoval. 
Ve 30. letech 20. století připadl palác městu a po osvobození Rudou armádou byl nějaký čas sídlem prezidenta Edvarda Beneše. Později byl využívaný jako studovna marxismu-leninismu a Dům socialistických obřadů. V letech 1992–2000 v něm sídlila Britská rada, v současnosti o budovu vede město spor s potomky původních majitelů a palác pomalu chátrá, přestože patří mezi národní kulturní památky.
Dóm sv. Alžběty Durynské je největším kostelem na Slovensku s kapacitou více než 5 000 lidí a zároveň nejvýchodnější gotickou katedrálou v Evropě. Stojí ve středu Hlavní ulice, čímž ji tvaruje do podoby čočky. Vnější délka chrámu je 60 m, šířka 36 m, výška severní věže 59 m a hlavní lodě 24 m. Hlavní loď a čtyři boční lodě kříží v jejich polovici příčná loď stejné výšky a šířky jako hlavní loď, čímž spolu vytvářejí řecká kříž. V jeho středu tak vzniká objemný prostor a v exteriéru tři rovnocenné štíty s bohatě dekorovanými portály, které patří k vrcholům středověkého kamenického umění ve střední Evropě.
Jižné od dómu se nachází gotický kostol sv. Michala, původně hřbitovní kaple neboli karner, kam se ukládaly kosti při vícenásobném využívání hrobových parcel.
V sousedním parčíku...

... je bronzový památník Košický erb. Košice jako první město v Evropě získaly v roce 1369 erbovní listinu od panovníka. Tím byl uherský (a později i polský) král Ludvík I. z Anjou (1326–1382). Tři zlaté lilie v modré hlavě štítu byly odvozeny z erbu Anjouovců a sedminásobné stříbrno-červené dělení spodní části štítu, převzaté ze zemského znaku, bývá vykládáno jako připomínka čtyř největších uherských řek: Dunaje, Tisy, Sávy a Drávy. V roce 1502 král Vladislav Jagellonský znak polepšil. Na počest své choti Anny de Foix do něj vložil modrou patu s kosmým sedmkrát zlato-červeně děleným břevnem provázeným třemi zlatými liliemi (1,2). Do levé poloviny polceného štítu umístil připomínku svého vlastního erbu: polovinu stříbrné polské orlice se zalotou korunou, zbrojí a perizoniem. Štítonošem košického znaku byl již na počátku 15. století anděl. Jeho dodnes užívaná podoba vychází z Vladislavova privilegia, v němž se rovněž poprvé vyskytují dvě na gorní rohy štítu položené korunované helmy s  přikrývadly a orlími křídly v klenotu.
Plastika vysoká 310 centimetrů stojí na kamenném podstavci z liberecké žuly. Jeho slavnostní odhalení se konalo 8. prosince 2002.
Na jednom z domů na protější straně je zajímavá pamětní deska:
Urbanova veža sloužila jako zvonice dómu a vznikla renesanční přestavbou původní gotické věže. Je zasvěcena sv. Urbanovi, patronu vinohradníků. Po obvodu věže je přistavěna arkádová chodba a do zdí byly vsazeny náhrobní kameny z dómu a blízkého středověkého hřbitova.
Zvon Urban vážící pět tun byl odlit v roce 1557 a je dílem zvonaře Františka Illenfelda. Zvon byl těžce poškozen požárem v roce 1966, z jednotlivých úlomků byl zpětně poskládán a je vystaven před věží. Kopii zvonu, která visí ve věži, odlili mistři z Východoslovenských železáren v roce 1996.

Než půjdu opět na zmrzlinu do cukrárny Aida, pozoruji v parku mezi dómem sv. Alžběty a Státním divadlem Spievajúcu fontánu. Byla postavena v roce 1985 (v roce 1997 byla zvětšena na současných 750 trysek) a její kouzlo spočívá v tom, že synchronně reaguje nejen na vlastní hudbu a zvonkohruu, ale i na živou hudbu znějící ze Státního divadla. Efekty vystřikující vody v kombinaci se světly v pěti barvách, které fontánu osvětlují, musí uchvátit snad každého.

Mám to štěstí, že jsem tu ve chvíli, kdy se rozeznívá i sousední zvonkohra. Poprvé zazněla při oslavách Dne města Košice v roce 1997. 
Celá zvonkohra sestává z dvaadvaceti zvonů, které symbolizují dvaadvacet městských částí Košic. Celková váha zvonů je 1400 kilogramů, největší o průměru 70 cm a výšce 69 cm váží 230 kg, nejmenší o průměru 21 cm a výšce 20 cm váží 6 kg. Podle návrhu sochaře Petra Sceranky zvony odlila zvonařská firma rodiny Dytrychů v Brodku u Přerova.

Žádné komentáře:

Okomentovat