Benetice

Krátká vycházka okolím Světlé nad Sázavou

Po žluté turistické značce opouštíme Světlou nad Sázavou, míjíme bývalý hostinec U Konšelů a přes Horní Březinku stoupáme kolem sjezdovky na Kadlečáku směrem na Benetice. Značka záhy odbočuje ze silnice doprava a mírným stoupáním nás přivádí na vrchol Žebrákovského kopce.

Žebrákovský kopec (601 m) je po Melechovu druhým nejvyšším na Světelsku a Ledečsku. O tom, že vzniklo sdružení K601, jehož cílem je vybudovat na něm rozhlednu, jsem na tomto blogu psal už před třemi roky (článek naleznete zde). Kolem její stavby se, bohužel. zatím nic neděje.
Mírným klesáním, stále lesem, přicházíme do obce Benetice.

První písemná zpráva pochází z roku 1375, kdy se nazývá Beneczicze. Původní, částečně zaniklá ves ležela jihovýchodně od dnešních Benetic, u potoka naproti myslivně. Našly se tu úlomky keramiky podobné nálezům z hradů Orlíku a Lipnice, dají se tedy datovat do 15. a 16. století. Přibližně v roce 1742 tu Vít Schindler založil sklářskou huť zvanou Světelská, pravděpodobně v období po velké lesní kalamitě. Jedná se o nejstarší doloženou sklářskou huť na Světelsku. Stávala nad dnešní vesnicí u cesty do Pavlova. Vít Schindler provozoval huť do roku 1752, kdy byla přeložena na nové místo – k rybníku pod hájenkou. Až do roku 1767 ji měl pronajatou Vítův syn Josef, dalším nájemcem do roku 1769 byl František Schindler. Od roku 1773 je zde uváděn Jan Hoffmann, který zaměstnával 58 lidí. Huť měla svou draslovnu a náležel k ní i rybník a několik chalup. Výrobky z hutě, především nápojové sklo, se vyvážely většinou do ciziny. Po Hoffmannově smrti vedla huť jeho manželka, která se roku 1786 provdala za rozsochateckého skelmistra Františka Seewalda, jenž pak vedení hutě převzal. Zaměstnával pětadvacet sklářů, z toho osm až devět tovaryšů a jednoho až dva učně. Sklo dodával hlavně firmě Fischer Kittl v Polevsku. V roce 1794 odešel do hutě v Chraňboži a benetická huť zanikla. 
Druhým významným odvětvím byla těžba a zpracování žuly. Kamenolomů bylo v okolí několik, nejvýznamnějším byla Horka, kde se pracuje dodnes. První silnice mezi Světlou nad Sázavou a tehdejším okresním městem Ledčí nad Sázavou vedla přes Benetice. Začala se stavět v roce 1836, dokončena byla roku 1848 a Benetice tím značně získaly na významu. Dnešní silnice přes Mrzkovice končila jako cesta v Leštince. Po zřízení okresů v roce 1850 byl v Beneticích ustaven obecní úřad, pod který patřily Opatovice a Žebrákov. Při sčítání lidu v roce 1869 zde žilo 136 obyvatel, v roce 1931 se Opatovice osamostatnily. V květnu 1945 byla na počest konce války místním hajným Ladislavem Sveřepou na návsi vysazena Lípa svobody.

V roce 1956 byl do obce zaveden elektrický proud. Byla to slavná chvíle, kdy za velké účasti obyvatel byla slavnostně pohřbena petrolejka. V roce 1958 byly po velkém přesvědčování rolníků rozorány meze a začalo společné hospodaření v nově založeném zemědělském družstvu. V následujících letech bylo sloučeno s mrzkovickým JZD Pokrok a později světelským JZD Nové lány, po roce 1989 byly pozemky vráceny v restitucích původním majitelům, kteří je většinou pronajali soukromým zemědělcům. V roce 1960 byl obecní úřad zrušen, obec připadla pod Místní národní výbor v Mrzkovicích a v roce 1980 se Benetice staly součástí Světlé nad Sázavou.
Naproti hájence byl vybudován pionýrský tábor, jehož se hájenka stala součástí. Později byl tábor využíván jako rekreační zařízení, přibyl také venkovní bazén. Do roku 2006 patřilo rekreační středisko firmě Obila Kutná Hora, která ho koncem toho roku prostřednictvím realitní kanceláře prodala manželům z Nizozemska. V roce 2008 byly chatky z tábora odprodány a odvezeny. 
V létě 2011 byla čekárna na návsi přestavěna na kulturní zařízení. Na upravené návsi se mezi malým rybníčkem a Lípou svobody nachází pumpa.

V rohu návsi stojí zvonička s litinovým křížem na kamenném podstavci, která byla po rekonstrukci vysvěcena 5. srpna 2000. Obřad vykonal kanovník Josef Růt z Hradce Králové, jehož otec byl benetickým rodákem a on sám se narodil v Horní Pohledi.

Od rozcestníku na návsi pokračujeme po modře značené Cestě pátera Josefa Toufara směrem ke Smrčné, avšak na křižovatce s polní cestou, která přichází od Mezilesí, odbočujeme doleva na Modlaň. Na mapách se sice tvrdošíjně drží nápis Na Modlenách, ale neznám nikoho, kdo by tuto osadu takto nazýval...

Kolem již zmíněného kamenolomu Horka přicházíme do Dolní Březinky a vracíme se do Světlé.