Bazén(?) v Pěšinkách

Článek o chystaném zpětném odkoupení objektu bazénu v Pěšinkách do majetku města (naleznete na tomto blogu zde) mě přiměl k malému ohlédnutí do minulosti.

Zahájení a financování stavby bylo povoleno v prosinci 1979. Projekt zpracovala firma Stavoprojekt Pardubice, garantem za celou akci byl schválen Jaroslav Mikeš, ředitel závodu Sklárny Bohemia Světlá, stavebním vedoucím Ing. Stanislav Čech, stálým dozorem na stavbě a správcem skladu Josef Krajc. 
Původně zde byl areál ČSAD, na staré fotografii je v pozadí vidět budova „měšťanky“ ještě se zdobnými atikami, které bohužel byly při rekonstrukci odstraněny:

Od samého začátku počítalo s tím, že bazén se bude stavět brigádnicky v Akci Z. Tak se v dobách budování socialismu nazývala dobrovolná neplacená pracovní činnost obyvatel (slovo „dobrovolná“ je ovšem třeba brát se značnou rezervou, protože účast na brigádách byla pečlivě sledována a evidována). Písmeno „Z“ znamenalo původně zvelebování (například úklid veřejných prostranství), ale postupně se začalo jednat o výpomoc v oblastech, kde státní či obecní správa nezvládala zadané úkoly, ať již z finančních důvodů, nebo v důsledku špatného plánování.

I světelští turisté si v roce 1981, v době založení oddílu, dali závazek odpracovat na výstavbě bazénu 100 hodin

Poněkud úsměvně působí zápis v městské kronice z roku 1982: 

„Na roku 1982 byl plán hodnoty díla 896.000, skutečnost 896.000 (celkem od počátku stavby 1,966.000 Kčs). Finanční náklady plán 560.000, skutečnost 542.800 (celkem od počátku stavby 1,358.800). Zde nebylo dočerpáno 17.200 Kčs, a to proto, že faktura za materiál ze Staviva Havlíčkův Brod přišla opožděně a banka ji neproplatila. Přes veškeré snažení a úsilí ve III. a IV. čtvrtletí se nepodařilo zabetonovat vlastní bazén pro velký nedostatek cementu, domíchávačů a dalších mechanismů potřebných k betonování. Od počátku stavby naši občané odpracovali na koupališti 19 942 brigádnických hodin zdarma. [...] Velkou položkou byla doprava materiálů. Protože byl omezen limit nafty u závodů, byl problém dovézt potřebný materiál, jako cihly především, písek, štěrk a ostatní. Zapsáno je vše toto stručně, ale co starostí, intervencí, času bylo vynaloženo ze stran funkcionářů MěNV, zaměstnanců, komisí a občanů v této věci, ježdění, prošení a slibování o pěkném koupání s předehřátou vodou – o tom by se mohly psát celé historie.“

V roce 1983 je uváděno 12 435,5 brigádnických hodin (ano, s přesností na půl hodiny!), v roce 1985 už jenom 4 876 hodin.
V roce 1988 kronikář zaznamenává, že „... jsou už hotové stavby I a II, jejichž hodnota činí 3,959.000 Kčs: hlavní budova, výměníková stanice, chlorovna, elektrorozvodna, čistírna vody, sauna pro muže a ženy, vnitřní bazény při saunách, sociální zařízení, sprchy, kancelář, prostory pro plavčíka, vstupní hala k bazénu a venkovní bazén v rozměrech 25 x 10 m. Tyto dvě stavby jsou sice stavebně dokončeny, ale do provozu je nelze uvést bez III. stavby, která se v současné době zajišťuje. Obsahuje šatny pro veřejnost, vstupní halu včetně klubovny a bufetu a příslušenství, dále schodiště z Nádražní ulice a komunikace včetně terénních úprav. Termín zahájení 12/1988, dokončení červen 1991.“

Leccos se ještě podařilo dostavět, například zmiňované schodiště z Nádražní ulice, o jehož „estetické“ podobě nemůže být pochyb. Je na místě zbouraného domku čp. 137, v němž bydlela slečna – ve skutečnosti ovšem stará paní – Marie Proroková (1900–1979).

Ve Světelském zpravodaji březen-duben 1992 byl zveřejněn článek Jaroslava Kubánka s názvem Koncepce provozu bazénu ve Světlé nad Sázavou:
„Tato koncepce vychází z ozdravného programu Člověk. Chtěl bych za pomoci Městského úřadu ve Světlé nad Sázavou a podniků ve městě použít tento program na celkovou regeneraci sil pracujících tohoto města a přispět ke zdraví mádeže. V první fázi uvažuji o zprovoznění sauny, masérny a vybudování fitcentra spolu s občerstvením. V dalších etapách dostavby koupaliště uvažuji o otevření bazénu s velkou vodní skluzavkou. Plochu okolo bazénu bych chtěl použít k vybudování hřiště pro plážový volejbal, tenisového kurtu a minigolfu, volné přístupové cesty přizpůsobit možnosti hry v kuželky. Prostory a zákoutí kolem bazénu bych chtěl s pomocí zahradního architekta upravit tak, aby lákaly k posezení a mohly je užívat i maminky s kočárky a malými dětmi. Toto je ve zkratce můj návrh. Doufám, že nezůstane jen nereálným snem a že v našem městě zvítězí láska člověka k člověku a najde se dostatek finančních prostředků na realizaci této či obdobné koncepce.“
V rámci privatizace byl objekt v 90. letech prodán, vlastní jej akciová společnost Relaxa. V současné době zde funguje ZOO Bar a firma zabývající se broušením olovnatého křišťálu.

Do bazénu lze vstoupit nejen po kovovém žebříku, ale také dřevěným schodištěm. To jen tak někde nemají!