Sedmý ročník dálkového pochodu, poprvé pořádaný KČT, odborem Havlíček Havlíčkův Brod.
Za krásného, jasného, byť trochu chladnějšího rána než v předešlých dnech, odcházím na vlak, z něhož vystupuji na zastávce Vilémovice a stoupám po žluté značce do vsi. Pochod je totiž hvězdicový, takže každý si může zvolit trasu dle svých možností a výkonnosti. Dvakrát už jsem šel po modře značené trase, která nese jméno pátera Josefa Toufara a vede z Leštiny u Světlé do Smrčné, a tak jsem letos zvolil změnu.
 |
| Kaple sv. Jana Nepomuckého nad Vilémovicemi |
 |
| Výhled na Melechov (715 m) |
V Pavlově žlutou značku opouštím a polní cestou mezi pastvinami mířím na vrch U Zabitého žida (540 m).
Na okraji lesa nejen vyhlížím do dáli, ale všímám si, jak kvetou smrky. To si alergici na pyl zase užijí! Takhle bohatě kvetou smrky jednou za 4 až 5 let. V mezidobí sice kvetou také, ale málo, takže o jejich pylu ani nevíme. V době silného kvetení jsou žlutavé nánosy pylu vidět na loužích, sklech a kapotách aut.
Lesem procházím do Dolního Nezdína a po silnici pokračuji do obce Prosíčka.
 |
| Autobusová čekárna na křižovatce silnic |
Z návsi odbočuji na polní cestu, která mě přivádí k osamělé borovici, od níž je úžasný výhled.
 |
| Borovice s kamennou plastikou a lavičkou vybízející k posezení |
 |
| Kamenná plastika |
Vracím se do Prosíček, cestou do Číhoště postupně potkávám turisty z Telče, Žďáru nad Sázavou a Jihlavy, se všemi se zdravím a prohodím pár slov. Bez povšimnutí nenechávám ani kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je nerozlučně spjatý s osudem pátera Josefa Toufara umučeného komunisty a jehož ostatky v něm byly 12. července 2015 uloženy.
Jdu se samozřejmě podívat i ke geografickému středu České republiky, i když jsem tu byl (a fotil) už několikrát.
Cíl, respektive prezence a současně předání diplomu se odehrává v nově zrekonstruované hospůdce. Také zde je samozřejmě spousta známých, do 15. hodiny, kdy pořadatelé cíl pochodu uzavírali, dorazilo 88 turistů.
Číhošť opouštím po silnici směrem na Světlou. Mezi Vlkanovem a Opatovicemi odbočuji doleva na polní cestu a kolem samoty Stupník...
... a přehradní nádrže Kristiánka stoupám na Novodvorský kopec (543 m), z něhož pokračuji lesem...
... do Dolních Bohušic, jež jsou částí Světlé.
O účasti na některých minulých ročnících si můžete přečíst na tomto blogu zde: 2014, 2013 a 2012.
Na okraji lesa nejen vyhlížím do dáli, ale všímám si, jak kvetou smrky. To si alergici na pyl zase užijí! Takhle bohatě kvetou smrky jednou za 4 až 5 let. V mezidobí sice kvetou také, ale málo, takže o jejich pylu ani nevíme. V době silného kvetení jsou žlutavé nánosy pylu vidět na loužích, sklech a kapotách aut.
Lesem procházím do Dolního Nezdína a po silnici pokračuji do obce Prosíčka. 
Jdu se samozřejmě podívat i ke geografickému středu České republiky, i když jsem tu byl (a fotil) už několikrát.
Cíl, respektive prezence a současně předání diplomu se odehrává v nově zrekonstruované hospůdce. Také zde je samozřejmě spousta známých, do 15. hodiny, kdy pořadatelé cíl pochodu uzavírali, dorazilo 88 turistů.
Číhošť opouštím po silnici směrem na Světlou. Mezi Vlkanovem a Opatovicemi odbočuji doleva na polní cestu a kolem samoty Stupník...
... a přehradní nádrže Kristiánka stoupám na Novodvorský kopec (543 m), z něhož pokračuji lesem...
... do Dolních Bohušic, jež jsou částí Světlé. 
Žádné komentáře:
Okomentovat