(Předchozí článek DP Ze Zbraslavic do Zruče)
Po příchodu do cíle pochodu nespěcháme na vlak domů, ale naopak si chceme podrobně prohlédnout zámek, park a nové Vodácké muzeum.
Při nákupu vstupenek se dozvídáme, že prohlídka zámku bude až za tři čtvrtě hodiny, a tak míříme ke Kolowratské věži. Vstupuje se do ní kovanými vraty, jimiž byla původně uzavřena vstupní brána do parku.
Ve středověku byla věž opatřena střílnami do několika směrů, sloužila jako hláska hradní stráže a jako skladiště zbraní. Nedávno prošla kompletní rekonstrukcí a panel v prvním patře připomíná, že až do roku 1914 zde byla panská kovárna. Každé patro dvacetimetrové věže je interaktivní a hravou formou seznamuje děti s historií, dobovými nástroji a zbraněmi sloužícími ve středověku k obraně hradu. Z koruny věže se naskýtá krásný výhled nejen na celý zámecký areál, ale i na město a okolní krajinu, jíž na horizontu dominuje rozhledna Babka.
Než začne prohlídka zámku, navštěvujeme Vodácké muzeum s expozicí, která je v Čechách – a možná i v Evropě – unikátní. Od září 2015 se nachází v areálu Zručského dvora, jen pár kroků od zámku.
Na ploše asi 500 m2 jsou vystaveny exponáty, které demonstrují historický vývoj lodí od počátku až po 90. léta minulého století.
Úplně na začátku je replika monoxylonu, lodě vydlabané z jednoho kusu kmenu:
Další lodě jsou kam se jen podíváte, nejen na zemi, ale visí i ze stropu. Lodě dřevěné i laminátové, kanoe, kajaky, lodě závodní i skládací. Ke každému exponátu lodi, či vybavení, které k vodáctví neodmyslitelně patří, tu najdete stručný textový popis.
Jsou zde také umístěny vitríny s texty, obrázky a informacemi o vývoji lodí pro vodáctví a jejich výrobě, zmíněn je i místní rodák, vodák a designér Vladimír Vaňha, který přímo ve Zruči nad Sázavou lodě vyráběl.
Nechybí knihovnička, hudební kout a také část muzea určená k promítání filmů s vodáckou tematikou.
Pro děti je připravena interaktivní prohlídka historických, ale i nejmodernějších lodí a kajaků, model řeky s bezpečným a nebezpečným jezem, laminovací dílna s mluvící figurínou a formou, na které se laminováním vytvářela kanoe, historické vodácké tábořiště či koutek s raftem, který si mohou zkusit nafouknout elektrickou nebo ruční pumpou.
Vracíme se na zámek, ale protože nám do prohlídky stále ještě nějaký čas zbývá, průvodkyně nám zpřístupňuje vlastivědně-muzejní expozici o historii města „Od verpánku k Baťovi“, umístěnou v přízemí. Za pomoci Středočeského kraje byly pořízeny první výstavní vitríny a do nich umístěny exponáty vyzdvihující místní tradice.
Jako první počin bylo získání drobných materiálů z ševcovského řemesla a z počátků baťovské obuvnické výroby.
Objeven byl také popis místního lidového kroje a na zakázku pak byly zhotoveny pánský, dámský i dětský.
Zámek vznikl na místě původního gotického hradu, zbytky jehož opevnění jsou stále dobře patrné v základech. Ve 2. polovině 16. století se hrad změnil v renesanční zámek, který ovšem vypadal zcela jinak. Dnešní vzhled je zásluhou rodiny železničního stavitele Jana Schebka (1823–1889). Jeho syn Adolf (1855–1911) si nechal v roce 1891 vypracovat plány na přestavbu od předního českého architekta Jana Vejrycha, známého například úpravami radnic v Pardubicích a Kolíně. Zámek měl být původně novorenesanční, ovšem na zásah hraběnky Emmy Schebkové byly plány nakonec přepracovány na pseudogotické, což mu mělo dodat větší starobylosti.
Adolf byl stejně jako otec technický inženýr a úspěšně pokračoval v otcově podnikání. Kromě Zruče byl majitelem statků v Hodkově, Ostrově a Zbraslavicích, v roce 1899 jej císař František Josef I. povýšil do rakouského šlechtického stavu a udělil mu znak tvořený červeným štítem se dvěma zlatými kosmými břevny, mezi nimiž je kosmá stříbrná lilie.
Ve II. etapě rekonstrukce „Zručský zámek ožívá“ byly nově vydlážděny cestičky a kolem nich osazeny nové lampy veřejného osvětlení. V roce 2015 byla slavnostně otevřena dvoukilometrová naučná stezka po zámeckém parku. Má 14 zastavení s naučnými informačními tabulemi, které návštěvníkům představují zajímavosti zámeckého parku, historii zámku i zde rostoucí dřeviny. Každá tabule obsahuje fotografie, kresby a texty vztahující se k dané památce, bonusem je na každém zastavení dětská hádanka. Jednou ze zajímavostí parku je psí hřbitov.
Při odchodu z parku nahlížíme do kostela Povýšení sv. Kříže. V roce 1032 byl založen sázavský klášter, a tím začalo osídlování Posázaví. V kostele byl nalezen letopočet MCL (1150), takže někdy do období mezi těmito dvěma letopočty je možno datovat vznik Zruče.
První zachovaná písemná zmínka o Zruči ovšem pochází až z roku 1328. V pozdějších letech byla majetkem pánů z Kolowrat, od nichž ji v roce 1553 koupil Jiří Kalenic z Kalenic.
Za Kaleniců Zruč vzkvétala natolik, že byla v roce 1561 povýšena na městečko a rodový erb Kaleniců (stříbrné buvolí rohy na červeném štítě) se stal základem pro vznik městského znaku.
Zcela nová etapa vývoje města se začala psát po roce 1939, kdy přišla zlínská firma Baťa a začala zde podnikat v obuvnické výrobě. Obuvnictví se zde udrželo ještě dlouho i po znárodnění a Zruč nejvíce proslavila dětská obuv, která byla vyvážena do mnoha zemí Evropy i do zámoří. V roce 1997 však výroba obuvi ve Zruči skončila.
Po příchodu do cíle pochodu nespěcháme na vlak domů, ale naopak si chceme podrobně prohlédnout zámek, park a nové Vodácké muzeum.
Při nákupu vstupenek se dozvídáme, že prohlídka zámku bude až za tři čtvrtě hodiny, a tak míříme ke Kolowratské věži. Vstupuje se do ní kovanými vraty, jimiž byla původně uzavřena vstupní brána do parku.
Než začne prohlídka zámku, navštěvujeme Vodácké muzeum s expozicí, která je v Čechách – a možná i v Evropě – unikátní. Od září 2015 se nachází v areálu Zručského dvora, jen pár kroků od zámku.
Vracíme se na zámek, ale protože nám do prohlídky stále ještě nějaký čas zbývá, průvodkyně nám zpřístupňuje vlastivědně-muzejní expozici o historii města „Od verpánku k Baťovi“, umístěnou v přízemí. Za pomoci Středočeského kraje byly pořízeny první výstavní vitríny a do nich umístěny exponáty vyzdvihující místní tradice.
Objeven byl také popis místního lidového kroje a na zakázku pak byly zhotoveny pánský, dámský i dětský.
Zámek vznikl na místě původního gotického hradu, zbytky jehož opevnění jsou stále dobře patrné v základech. Ve 2. polovině 16. století se hrad změnil v renesanční zámek, který ovšem vypadal zcela jinak. Dnešní vzhled je zásluhou rodiny železničního stavitele Jana Schebka (1823–1889). Jeho syn Adolf (1855–1911) si nechal v roce 1891 vypracovat plány na přestavbu od předního českého architekta Jana Vejrycha, známého například úpravami radnic v Pardubicích a Kolíně. Zámek měl být původně novorenesanční, ovšem na zásah hraběnky Emmy Schebkové byly plány nakonec přepracovány na pseudogotické, což mu mělo dodat větší starobylosti.
Krátce po znárodnění v roce 1948 se zámek stal sídlem místního národního výboru, po roce 1989 se několik let vleklo restituční řízení až nakonec v roce 2003 došlo k podepsání kupní smlouvy na zámek mezi potomky šlechtického rodu Schebků a představiteli města Zruč nad Sázavou. Současně s kupní smlouvou (23 mil. Kč) byla podepsána také smlouva darovací, a to na zámecký park. Na základě projektu „Zručský zámek ožívá“ pak v roce 2006 začala za pomoci evropských fondů nákladná rekonstrukce, při níž byly postupně odstraňovány všechny novodobější úpravy a místnostem byl podle dochovaných fotografií interiérů navrácen původní vzhled z doby Schebků.
Největší změnou prošel bývalý Rytířský sál, za Schebků jídelna a za socialismu obřadní síň.
Jednou z nejzajímavějších částí prohlídkového okruhu je zámecká kaple, kde došlo k obnově původní výmalby stěn, obnoveny a zrestaurovány byly i klenby. Dominantu místnosti tvoří oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého z období po mohutné povodni, která postihla Zruč v roce 1714.
V roce 2015 skončila třetí etapa projektu Zručský zámek ožívá, za níž byly zrekonstruovány ještě další čtyři místnosti, které jsou připojeny k prohlídkovému okruhu. Nejzajímavější z nich je hraběnčina lázeň:
Prohlídkový okruh končí výstupem na zámeckou věž,...
... odkud je krásný výhled na starou část městečka, řeku Sázavu a Posázavskou dráhu, vybudovanou v roce 1903.
Na závěr ještě musím zmínit, co jsem objevil na jedné stěně:
Ano, je to litografie Světlé nad Sázavou od Jana Řehoře Gregera (1802–1835) nazvaná „Ansicht des Schlosses Swiettau in Böhmen“, tj. „Pohled na zámek Světlá v Čechách“.
Z oken zámku byly krásné výhledy do parku,...
... kam jsme násleně zamířili. Hned vedle zámecké brány je instalován zvukový informační panel seznamující návštěvníky s historií města, zámku a se zajímavými zákoutími parku i jeho okolí.
Vpravo od zámecké brány je nenápadný kámen, který připomíná již zmíněné podepsání kupní smlouvy na zámek a darovací smlouvy na zámecký park.
První zmínka o zámeckém parku je z roku 1834, kdy noví majitelé Löwenthalové spojili okrasnou část zahrady s užitkovou, která zásobovala zámeckou kuchyni. Ozdobou dnešního parku je několik mohutných starých stromů, pár stromů cizokrajných a také několik soch.
Prohlídkový okruh končí výstupem na zámeckou věž,...
Na závěr ještě musím zmínit, co jsem objevil na jedné stěně:
Z oken zámku byly krásné výhledy do parku,...
Za Kaleniců Zruč vzkvétala natolik, že byla v roce 1561 povýšena na městečko a rodový erb Kaleniců (stříbrné buvolí rohy na červeném štítě) se stal základem pro vznik městského znaku. Zcela nová etapa vývoje města se začala psát po roce 1939, kdy přišla zlínská firma Baťa a začala zde podnikat v obuvnické výrobě. Obuvnictví se zde udrželo ještě dlouho i po znárodnění a Zruč nejvíce proslavila dětská obuv, která byla vyvážena do mnoha zemí Evropy i do zámoří. V roce 1997 však výroba obuvi ve Zruči skončila.
Žádné komentáře:
Okomentovat