Národní parky, hory a moře Chorvatska (I)

Poté, co CK Alpina z důvodu koronavirové epidemie zrušila zájezd Hory jižního Rumunska, který jsme měli zaplacený, rozhodli jsme se pro náhradu výše uvedeného názvu

Z brněnského autobusového nádraží Zvonařka, které od listopadu 2019 prochází náročnou rekonstrukcí za sto milionů korun, odjíždíme v sobotu navečer a v neděli ráno kolem sedmé zastavujeme na velkém parkovišti u Plitvických jezer.

Nacionalni park Plitvička jezera byl založen v roce 1949 a od roku 1979 je na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Zabírá téměř tři stovky čtverečních kilometrů, jeho jádro tvoří soustava šestnácti modrozelených jezer ležících na řekách Bijela Rijeka a Crna Rijeka, které po vzájemném splynutí a následném spojení s říčkou Plitvicí vytvářejí řeku Korana. Celý park leží v krasové oblasti s dostatkem uhličitanu vápenatého, jenž – rozpuštěný ve vodě – se usazuje ve formě travertinu, který zformoval hráze mezi jednotlivými jezery. Efekt usazování travertinu lze dobře pozorovat i na rákosí a kmenech stromů, které leží nějakou dobu ponořené ve vodě.

Jezerní soustava se dělí na Horní a Dolní jezera s celkovou rozlohou vodní plochy lehce přes dva kilometry čtvereční. Největším a zároveň nejhlubším jezerem je Kozjak, výškový rozdíl mezi nejvyšším Proščanským jezerem (639 m) a nejnižším Novakovića brodem (503 m) je 136 metrů.

Máme v úmyslu projít velký okruh mezi jednotlivými jezery a vodopády, takže lze v podstatě říci, že uvidíme všechno, co zde vidět lze. Pro nás dva nejde o nic nového, totožnou trasu jsme absolvovali při cestě k moři v roce 2009. Z parkoviště umístěného v lese vlevo od silnice jdeme po dřevěné lávce nad silnicí ke vstupu Ulaz 1. Vstupné činí 200 kun, slevu pro hromadnou výpravu prý nelze uplatnit...

Z vyhlídky sestupujeme k Dolním jezerům, na jejichž konci se nachází Veliki slap neboli Veliký vodopád:

Měří 78 metrů a je považován za nejkrásnější ze všech Plitvických vodopádů. Jako jediný nevzniká přetékáním vody z jezera přes travertinovou bariéru, ale zhroucením říčky Plitvice, bočního přítoku do jezer. Tady začíná naše několikadenní „Putování po stopách Vinnetoua“. Tak by mohl znít podtitul tohoto zájezdu, neboť míst spojených s natáčením několika filmových „mayovek“ bude ještě několik. Například právě před Velkým vodopádem projížděl Vinnetou na koni ve filmu Vinnetou – Rudý gentleman. A nejen to – vodopád se už předtím objevil ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře jako místo osvobození Freda Engela z rukou trampů.

Hned opodál je jezero Kaludjerovac, které se stalo ideálním Stříbrným jezerem, včetně využití jeskyně Šupljara pro dobrodružné vyvrcholení Pokladu na Stříbrném jezeře. Jeskyně ovšem není příliš prostorná, takže boj o zlatý poklad musel jistit filmový ateliér. Výhled z jeskyně však ve vás zaručeně vyvolá očekávání voru s Cornelovými bandity, nebo kanoe s Vinnetouem a Old Shatterhandem (jen ty stromy bohužel povyrostly):

Z jeskyně se vracíme dolů a procházíme mezi jednotlivými stupňovitě nad sebou umístěnými jezery, z nichž se voda přelévá kaskádami a vodopády různých výšek a tvarů.

Po březích větších jezer vedou cesty,...

... mezi menšími a kolem vodopádů se chodí většinou po povalových chodnících:

Přes největší (81,5 ha) a zároveň nejhlubší (46 m) jezero Kozjak se plavíme lodí na elekktropohon...

...a pak pokračujeme po cestičkách klikatících se mezi Horními jezery. Obdivujeme vodopády Veliki prštavac...

Vodopád Prštavci – v Pokladu na Stříbrném jezeře se shora spouštěli Utahové, aby pomohli zachránit Freda Engela

...a mezi jezery Malo, Veliko, Vir a Batinovac se proplétáme ke stanovišti panoramabusu ST3, který nás odváží na ST1. Znovu přicházíme na vyhlídku a znovu fotografujeme, neboť mraky se roztrhaly, vykouklo sluníčko a pohled na sluncem osvětlené skály, vodopády a jezera je zase jiný. Poté se vracíme k autobusu a pokračujeme v cestě k moři. Projíždíme tunelem Sveti Rok, proraženým pod vápencovým pohořím Velebit. Jeho výstavba byla zahájena 16. srpna 1993 během probíhající chorvatské války za nezávislost. 16. října 1999 byl tunel proražen a automobilem jím projel tehdejší chorvatský prezident Franjo Tudjman. Západní tubus, který byl zprovozněn 30. června 2003, je dlouhý 5727 metrů, zatímco východní, který měří 5687 metrů, byl zprovozněn až 30. května 2009. Tubusy jsou od sebe vzdáleny pětadvacet metrů a jsou navzájem propojeny čtyřmi spojkami pro vozidla a patnácti pro pasažéry.

Kolem 15. hodiny přijíždíme do letoviska Starigrad-Paklenica, nevelké obce pod jižními svahy Velebitu.

Ubytování máme zajištěné v penzionu a kempu Popo, stravování v podobě „alpiňácké“ polopenze z polní kuchyně.

Hned po ubytování v apartmánu nedočkavě spěcháme k moři.

Následuje článek Národní parky, hory a moře Chorvatska (II)