(Předchozí článek Šumavou a Bavorským lesem II) Výšlap na Grosser Falkenstein
Odjíždíme autem ze Železné Rudy do Bavorska. Parkujeme na bezplatném parkovišti na okraji horského střediska Zwieslerwaldhaus a po lesní cestě, která vede souběžně se silnicí, přicházíme k dřevěnému rozcestníku se směrovkami Falkenstein (3 h) a Ruckowitzschachten (2 h). Po cestě značené zeleným trojúhelníkem stoupáme do lesa, který se mění v chráněný prales Mittelsteighütte s obrovskými jedlemi, smrky a buky. Po 3,5 km snesitelného stoupání přicházíme na horské pastviny Rukowitzschachten využívané místními sedláky k pasení dobytka údajně už od roku 1613. Výrazem „Schachten“ se označují luční ostrovy – pastviny uprostřed lesů. Vznikaly tak, že se stromy nejprve nařízly, v dalších letech se pak uschlé spálily a popel se stal hnojivem pro růst kvalitní trávy.
Od odpočívadla se nám naskýtá nádherný výhled na železnorudskou kotlinu, Špičák a Velký Javor. V horní části pastviny se na okraji lesa nachází křížek a dvě umrlčí prkna. Pokračujeme mírným stoupáním, míjíme nevýrazný Ruckowitzberg (1269 m) a odbočujeme na vyhlídkové skalisko s orientačním plánkem.
Když se dostatečně pokocháme úchvatným výhledem, vracíme se na značenou cestu, která nás vede k lesu a mírným stoupáním k Velkému Falkensteinu. Štěrková cesta prochází kolem kaple sv. Františka a několika umrlčích prken. Původně z nedostatku peněz sloužila namísto rakve k uložení zemřelých a k jejich přenesení do hrobu. Poté bývala prkna ozdobena a umístěna do míst, kam dotyčný rád chodíval, na rozcestí, k božím mukám či kapličkám. To vyjadřovalo úctu k památce zemřelého.
... a končí před horskou chatou Falkenstein Schutzhaus a skálou s vrcholovým křížem na kamenném podstavci:
Grosser Falkenstein (1315 m) poskytuje výhled na západ a jihozápad, směrem k Velkému Javoru a k horskému pásmu předního Bavorského lesa. Je to nádhera, turistů na vyhlídce však přibývá, a tak se uchylujeme do blízké chaty postavené v roce 1932 sdružením lesníků:
Nasazujeme si roušku, což je teď v Německu v uzavřených prostorech a dopravních prostředcích povinné, u české obsluhy si objednáváme Zwiesler Bier a na list papíru zapisujeme jménoa číslo telefonu, abychom mohli být informováni, kdyby se tu vyskytl koronavirus.
Po krátkém posezení na terase pokračujeme v cestě směrem na prales Höllbachgespreng. Po jednom kilometru trasa odbočuje z poměrně pohodlné lesní cesty v pravém úhlu do pralesa. Klesání je místy velmi prudké, je třeba být opatrný. Tato oblast naháněla našim předkům strach, tušili zde vstup do pekla. Cesta se vine horským smíšeným pralesem, podél příkrých skalních stěn porostlých žlutými sirnými lišejníky. 
Potok Höllbach (Pekelný potok) tvoří mnohé působivé kaskády a vodopády: 
Úzká stezka vede přes potok i padlé stromy. Klesáním se dostáváme až k vodní nádrži Höllbachschwelle s romanticky vyhlížející soukromou chatou:
Po cestě značené borůvkou se vracíme (většinou mírným klesáním) na parkoviště do Zwieslerwaldhausu.
Následuje článek Šumavou a Bavorským lesem (IV)
Žádné komentáře:
Okomentovat