Národní parky, hory a moře Chorvatska__ ___________________________(V)

(Předchozí článek Národní parky, hory a moře Chorvatska IV)

Národní park Krka a město Šibenik

Po včerejší náročnější túře nás dnes čeká pohodový výlet plný přírodních i historických krás. 

Autobusem odjíždíme do městečka Skradin (za Římanů to byla Scardona), kde nastupujeme na loď Správy národního parku, která nás převáží proti proudu řeky Krky do přístaviště pod Skradinským vodopádem. Plavba trvá necelou půlhodinku a je v ceně vstupného do národního parku.

Po krajinné stránce je řeka Krka nejkrásnější a nejpozoruhodnější řekou v této části jadranského přímoří. Pramení ve vnitrozemí, nedaleko od města Kninu. Těsně po vývěru se do ní vlévá vodopádem 20 metrů vysokým potok Krčić; vodopád se nazývá Topoljski slap. Její tok je dlouhý 73 km. Teče málo osídlenou krasovou krajinou, probíjí si cestu četnými soutěskami ve vápencích, spadá přes překážky mnoha peřejemi, kaskádami a vodopády. Pozoruhodný je Manojlovac (celkem 60 m vysoký) a Roški slap (15 m), mezi nimi je na břehu pravoslavný klášter sv. Archanděla z 15. stol. (zvaný též manastir Krka). Za soutěskou Medju gredama se řeka rozlévá ve Visovačko jezero, které je 800 m široké a 3,5 km dlouhé. Uprostřed něho stojí na ostrůvku Visovac františkánský klášter z 15. stol. Příroda národního parku je bohatá, a to především díky vlivu Jadranu, který zasahuje a ovlivňuje podnebí hluboko do údolí Krky.

Osm kilometrů za Visovcem následují poslední, ale nejkrásnější vodopády na Krce Skradinski buk, u nás také známé jen jako vodopády řeky Krky. Padají přes sedmnáct teras; zejména začátkem léta jsou obzvlášť mohutné, ale vždycky představují jedinečnou podívanou. Počítají se mezi nejkrásnější krasové vodopády v Evropě. Je jasné, že tvůrci evropských indiánek je nemohli nevyužít.

Jednu ze základních složek děje hrály tyto vodopády ve filmu Old Shatterhand. Tady stála misijní stanice Bílé holubice, tady se krásná míšenka vrhala nahatá do vody a odrážela útok vilného vojína. Izraelská herečka Daliah Lavi to ale přežila ve zdraví – z vodopádu skočila dublérka a modrokabátníka zastavil scénář. Tady také lovili ryby Osagové ve snímku Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti. Poblíž dolních kaskád se také proháněl Sam Hawkens se svou dočasnou apačskou známostí, řečenou Myší ocásek: „Nic ženit, nic láska!“ Ve filmu Mezi supy tu byli Old Surehand, Old Wabble a Bauman napadeni nepřátelskými indiány a v Petrolejovém prici tady Old Surehand zachránil život Richardovi a dalším ztroskotancům z voru. Připočteme-li k tomu ještě pečlivé studování mapy cesty k Údolí smrti v podání Vinnetoua, Old Shatterhanda, sličné Mabel a poručíka Cummingse, máme úlohu tohoto úseku Krky ve filmových mayovkách kompletní.

*  *  *

Část Krky od Kninu až do Skradinu byla v roce 1985 prohlášena národním parkem (109 km2). Vede do něho pět vchodů (chorvatsky ulaz), nejpoužívanějším je Skradin, kterým do parku vstupujeme i my. Skradinski buk, nejdelší a nejnavštěvovanější vodopád na řece Krka, jednou z nejznámějších přírodních krás Chorvatska:

Stoupáme po cestě i po schodech podél řeky a z četných vyhlídek obdivujeme kaskády:

Přicházíme až do jejich vrcholové části, kde jsou k vidění vodní mlýny s etnografickou sbírkou. Pocházejí z 19. století a dnes mají kulturně-historický význam jako památky rurálního stavebnictví a hospodářské minulosti. V jednotlivých expozicích se příležitostně předvádí mletí žita, praní a valchování sukna, tkaní tašek a koberečků, kování podkov, mlácení obilí a ve starobylé kuchyni příprava jídel. Prohlídka mlýnů je v ceně vstupného.

Díky stezkám a dřevěným lávkám se proplétáme mezi jednotlivými jezírky,...

... nebo se na díváme shora:

A na závěr se – stejně jako desítky dalších návštěvníků – vykoupeme:

Od vchodu 2, zvaného Lozovac, odjíždíme do Šibeniku, který představuje správní, hospodářské, společenské i kulturní centrum celé šibenicko-knínské oblasti. Je důležitmý dopravním uzlem: silniční křižovatkou, klíčovým železničním přípojem i přístavištěm pro trajekty a lodní dopravu. Žije tu cca 47 500 obyvatel, kteří se živí zemědělstvím a prací v lehkém průmyslu soustředěném na okraji města. Svým návštěvníků nabízí Šibenik množství významných památek, údajně je možné navštívit přes dvacet kostelů včetně mimořádně cenné katedrály sv. Jakuba, jež od roku 2000 patří na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, a čtyři městské pevnosti (jednu na pobřeží a tři v kopci nad městem). 

Město založil ve 2. polovině 11. století chorvatský král Krešimir IV. (proto se mu často říká Krešimirovo město). Za uhersko-chorvatských králů získal Šibenik autonomii, ovšem vládci okolních států si jej střídavě podmaňovali. Počátkem 15. století město na 400 let získala Benátská republika. Žila a tvořila tu řada chorvatských renesančních malířů, spisovatelů a hudebních skladatelů. Benátky vystřídala stoletá vláda Rakousko-Uherska. Po první světové válce se Šibenik násilnou anexí pokusili připojit Italové, ale záhy jej museli vyklidit a předat do rukou Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po druhé světové válce byl součástí sjednocené komunistické Jugoslávie. V letech 1991–1992, během válečného konfliktu na Balkánu, Šibenik těžce poškodila agrese krajinských Srbů, veškeré škody však byly dávno odstraněny.

Procházku městem začínáme u fontány v parku před kostelem Gospe van grada neboli Panny Marie za městem. Vyznačuje se bujným mechem a četnými želvami:

Společně pak pokračujeme ke katedrále Sveti Jakov čili sv. Jakuba, která je od roku 2000 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Historie jejího vzniku není nejjednodušší. Záhy po zahájení stavby se v jejím řízení vystřídalo několik italských stavitelů, mezi nimi i známý Bonino da Milano. Stavebníci však nebyli spokojeni s jednoduchou, málo zajímavou koncepcí stavby, zejména proto, že nebyla v souladu s velkými finančními prostředky, které si vyžádala. Hledali proto mistra, který by pojal stavbu jako reprezentační monumentální dílo. Rozhodli se pro mistra Juraje Matejeviče Dalmatince, známého spíše pod latinským jménem Georgius Matthaei Dalmaticus, který pocházel ze Zadaru a pracoval do té doby převážně v Benátkách. Ten vtiskl katedrále, na níž pracoval až do své smrti v roce 1473, pečeť svého mistrovství. Změnil koncepci stavby, které dal vrcholně gotickou podobu. Spolu s ním pracovalo na katedrále na 150 spolupracovníků, od kameníků po přední sochaře a stavitele. Po jeho smrti byl dalším vedením stavby pověřen italský umělec Nikola Firentinac, rovněž stavitel a sochař, žák Donatellův. Ten pokračoval ve stavbě již v čistě renesančních intencích, a to ve stylu toskánské renesance. Právě jeho dílem je jedinečná kupole a zaklenutí katedrály. Klenba je tvořena z kamenných desek, zvlášť do sebe zapadajících.

Nikola Firentinac obohatil katedrálu i o několik svých soch. Ale ani jemu nebylo souzeno tuto monumentální stavbu dokončit. Po jeho smrti na ní pracovali a dokončili ji Bartolomeo da Mestre a jeho syn Giacomo. Na vnitřní i vnější sochařské výzdobě se kromě již uvedených mistrů Dalmatince a Firentince podíleli i další dalmatští nebo v Dalmácii působící italští umělci, např. Andrija Aleši, Pavle Gospodnetić a další. Jurajovi Dalmatinci byly v minulosti připisovány některými historiky umění i sochy Adama a Evy na severním, tzv. Lvím portálu katedrály. Nová odborná analýza prokázala, že v žádném případě nejde o Dalmatincovo dílo, nýbrž románské plastiky, které jsou starší než katedrála.

Podle odborníků jsou tyto sochy pozůstatkem staré svatyně, rovněž zasvěcené svatému Jakubovi, která byla předchůdkyní dnešní katedrály, a jejíž pozůstatky se našly pod katedrálou. Podrobnější archeologický průzkum však zatím nebyl proveden.

Šibenická katedrála byla vybudována výlučně z kamene, a to z vápence z nedalekých lomů a z mramoru z ostrova Brače. Na stavbu nebylo použito ani jediné cihly nebo kusu dřeva. Úctyhodné jsou i rozměry katedrály: je dlouhá 39 m, vysoká 32 m, je trojlodní s jednou příčnou lodí, takže její půdorys má podobu kříže.

Mnozí návštěvníci této jedinečné památky ani nevědí o tom, jak málo chybělo k tomu, aby katedrála byla nenávratně zničena. V září 1991, v době nejtěžších bojů Chorvatů se vzbouřenými krajinskými Srby, kteří usilovali o ovládnutí severní Dalmácie a jejího přilehlého vnitrozemí, dostala šibenická katedrála přímý zásah minometnými střelami z lodí jugoslávského vojenského námořnictva, které poškodily především kupoli. Srbské bombardování způsobilo i mnoho dalších obrovských škod na historické i nové části města Šibeniku.

Že katedrála nezbytně potřebuje důkladnou obnovu, bylo jasné ještě před agresí a válečnými událostmi se tento úkol stal ještě naléhavější. Již v roce 1995 se přistoupilo k zabezpečovacím pracím, obnově a zakonzervování katedrály, a to především vlastní stavby. Jen rekonstrukce kupole včetně tamburu trvala přes dva roky. Pak následovaly postupně střecha a klenby, průčelí a dalších částí stavby; byly vypracovány projekty na nové ozvučení a osvětlení katedrály. Přistoupilo se také k sanaci soch v interiéru stavby, nejprve těch, které byly nejvíc ohroženy. Po dohodě památkářů se zástupci církve se všechny sochy postupně snímají, budou nahrazeny replikami a zakonzervované originály budou uloženy v chrámovém muzeu.

Obdobný postup bude použit i u 74 hlav portrétní galerie na vnějším vlysu apsid. I ony budou sňaty, zakonzervovány a nahrazeny replikami, jejichž vytvořením jsou pověřeni přední chorvatští odborníci-konzervátoři.

Návštěvníci šibenického chrámu se často podivují, že nemá zvonici. Ale původně tu zvonice stála - byla to zvlášť stojící věž, uzpůsobená k obraně města. V roce 1889 však byla stržena a katedrála tak zůstala bez zvonů. V roce 1965 byly zvony nahrazeny zvukovou aparaturou. Z nové doby pocházejí i bronzové reliéfy na dveřích Lvího portálu. Těchto osm reliéfů s náměty ze Starého i Nového zákona vytvořil v roce 1968 místní umělec G. Antunac.

Naproti katedrále stojí renesanční radnice ze 16. století se dvěma lodžiemi:

Od katedrály se rozcházíme každý podle svých zájmů. My stoupáme po schodech vedoucích za zády sochy Juraje Dalmatince...

... do staré části města. Procházíme otevřenými i klenutými schodišti, průchody, starobylými dvorky a náměstíčky a usedáme v kavárně, která je ve vstupu do malé botanické zahrady sv. Lovre, svatého Vavřince:

Po příjemném posezení s kafíčkem a zmrzlinou se vydáváme k tvrdave svetog Mihovila, pevnosti sv. Michala,...

... od níž je vhled na další ze šibenických pevností, sv. Ivana,...

...a pak se sestupujeme do starého města. Touláme se úzkými uličkami a obdivujeme několik kostelů:

Crkva sv. Ivana

Crkva Uspenie Bogomatere

Při návratu k autobusu se ještě krátce zastavujeme u samostanu sv. Frane, kláštera sv. Františka, před nímž stojí v parku moderní socha krále Krešimira:

Následuje článek Národní parky, hory a moře Chorvatska (VI)