Návrat ze Šumavy a Bavorského lesa

(Předchozí článek Šumavou a Bavorským lesem VII)
Přes Nýrsko, zříceninu Pajrek a zámek Lnáře 

Nemáme důvod spěchat domů, a tak jsme si naplánovali nejen několik zastávek cestou, ale i návštěvu Environmentálního centra sídlícího v budově turistického informačního centra v Železné Rudě, na niž nebyl během uplynulého týdne čas.

Environmentální centrum vzniklo díky nadšení pracovníků města ve více než sto let staré budově bývalé základní školy a za významné podpory Státního fondu životního prostředí ČR z Operačního programu ŽP, prostředků EU i národních prostředků tohoto fondu. Expozice přírody se nacházejí v prvním patře, v přízemí pak naleznete výstavu věnovanou lyžování, kde je nastíněná historie tohoto sportu od prvopočátků lyžování nejen na Železnorudsku, ale i v jiných částech Šumavy až do roku 1950.

Původně vůbec nešlo o sport, ale o nutnou dopravní pomůcku, a tak nepřekvapí, že první lyže si na Šumavě obul hajný. Výstava mohla vzniknout jen díky spolupráci obyvatel Železné Rudy a členů místní Horské služby.

Expozice přírody se skládá ze šesti tematicky laděných kabinetů. Kabinet Geologie a geomorfologie objasňuje vznik pohoří Šumava a přibližuje horniny masivů moldanubika a moldanubického plutonu, které utvořily bohatou paletu geologického podloží Šumavy. Na Železnorudsku je moldanubikum utvářeno svory a svorovými i biotitickými rulami, moldanubický pluton je zastoupen v menší míře v horninách grandioritu. Názorně je také přiblížena ledovcová neboli glaciální činnost v době ledové, kdy táním místních ledovců vznikly Černé a Čertovo jezero. Kabinet Šumavské lesy představuje horské smrčiny, které rostou na kyselých vlhkých půdách a kromě smrku ztepilého se v nich nachází jeřáb ptačí, javor klen, bříza bělokorá a především buk lesní. Tam, kde se tato skladba plynule mění v převažující buk a jedli, se jedná o horské bučiny. Kabinet Byliny a houby představuje bohatou druhovou skladbu rostlin na Železnorudsku od vzácných orchidejí, jakými jsou třeba druhy prstnatců, přes masožravky a alpské kvítí až po pamětníky doby ledové. Faunu zastupují kabinety Čáp černý, Svět bobra a Svět jelena.

Bobr, největší evropský hlodavec, byl v minulosti na území Čech a Moravy vyhuben hned dvakrát. Vrátil se však do českých toků včetně těch šumavských, aby zde opět naučil člověkem narovnané potoky a řeky meandrovat, aby zmlazoval lesy niv, obnovil samočistící schopnost vody a v neposlední řadě, aby vytvořil množství příležitostí pro jiné organismy ve svém biotopu a výrazně tak zvýšil biodiverzitu. Bobr je vybaven plovacími blánami a blankou přes oči zvanou mžurka, která slouží jako plavecké brýle. Srst je impregnována mazem ze speciální žlázy a dělá ji tak vodě nepropustnou. Takto je bobr přizpůsoben vodnímu živlu, kromě toho však má přední zuby pevné jako dláta chráněné speciální oranžovou vrstvou.

Účelem bobří hráze je zvednutí hladiny vody a zpomalení toku. Bobr si totiž do svého až tři metry širokého hradu buduje vchod pod úrovní hladiny vody. Obydlí bobra je dominantou kabinetu. Uvnitř jsou dvě interaktivní televize, které mapují život bobra.

Kabinet Svět jelena uvádí obrovský vycpaný jelen a právě život těchto zvířat je tam také podrobně zachycen. Kromě honosného paroží tam návštěvníci najdou interaktivní tabuli, na níž si mohou vyzkoušet, jestli dokáží poznat stopy lesní zvěře. Pokud se jim povede správně umístit název, ozve se hlas konkrétního zvířete. Každou expozici doplňují interaktivní prvky, další informace mohou návštěvníci získat také prostřednictvím QR kódů uvedených jak u popisných tabulí, tak u jednotlivých exponátů.

Jako poslední navštěvujeme Knihovnu prof. Julia Komárka, věnovanou památce místního rodáka, universitního profesora Julia Komárka, významného zoologa a moudrého myslivce, který spoluinicioval založení národního parku nejen na Šumavě, ale také v Tatrách.

*  *  *

Cestu směrem na Klatovy jsme si naplánovali přes Nýrsko, a to s několika zastávkami. Tou první je obec Hamry, konkrétně její část s kostelem Panny Marie Bolestné nazývaným také Kollerův kostel.

Byl vystavěn v letech 1773–1774 na místě původní kaple na pozemku Kollerova dvora. V závěru komunistického režimu mu hrozila demolice, naštěstí se jej podařilo díky finančním příspěvkům potomků původních německých obyvatel zachránit. Po opravě byl znovu posvěcen v září roku 1993. Pěší stezka s 85 schody, která vede ke kostelu, nese název „Společná cesta Panny Marie Bolestné s Ježíškem“.

Tvoří ji osm žulových kamenů z bývalé křížové cesty, které byly nově osazeny keramickými plastikami od klatovského keramika Gustava Fifky, vyjadřujícími sedm bolesti Panny Marie. Vysvěcena byla v září 2004.

Hřbitov, který se rozprostírá za kostelem, byl v dobách totality zcela zdevastován. Je na něm kamenný kříž a několik náhrobních kamenů vztyčených u zídky. Na okraji byl postaven česko-německý památník Kristus – slunce spravedlnosti, který vytvořili plzeňský sochař Jakub vainar a umělecký sklář Richard Weinfurtner z Arnbrucku. Vysvěcen byl 6. září 2009.

Z Hamrů pokračujeme do Zelené Lhoty přičemž přiznávám, že ke kostelu sv. Wolfganga stojícímu v zalesněném svahu na okraji obce nás přivádí touha nalézt zdejší kešku.

Projíždíme kolem přehradní nádrže Nýrsko vybudované na řece Úhlavě v letech 1965–1969 a zastavujeme na parkovišti na okraji Nýrska. Procházíme přes Park paměti, v němž se nalézají tři pamětní desky umístěné na kameni z výchozu Kdyňského masivu u Orlovic a opatřené popiskami. První byla odhalena v sobotu 8. září 2012 na památku německého spisovatele českého původu, autora knih pro děti, Josefa Holuba (1926–2010). Druhá, věnovaná spisovateli, etnografu, historiku, učiteli a kronikáři města Nýrska Josefu Blauovi (1872–1960) byla odhalena v sobotu 11. září 2013 u příležitosti druhého ročníku budování Parku paměti a třetí, která připomíná německého spisovatele Hanse Multerera (1892–1945), byla odhalena 23. srpna 2014.

Přicházíme k lesnímu divadlu, jehož stavba byla dokončena roku 1935. Měla zajímavá technická řešení. Pro scény v interiéru bylo možné u převážně dřevěné budovy odsunout obě boční rohové stěny. Součástí některých venkovních scén byla i skála za jevištěm, které mělo po celé délce podchody a propadliště, bylo zde místo pro orchestr i pro nápovědu. Do hlediště se vešlo 1418 diváků.

Po druhé světové válce mělo Nýrsko dva ochotnické soubory, činohry i operety se hrály večer i odpoledne. Jako hosté zde vystupovali herci Národního divadla Jaroslav Vojta, Stela Májová, Zdeněk Štěpánek a další. Činnost divadla zanikla v 70. letech minulého století. Po dlouhých letech se od roku 2008 začalo divadlo znovu probouzet k životu a o rok později byla obnovena divadelní činnost.

Po naučné stezce Nýrsko stoupáme ke zřícenině pomezního hradu Pajrek, založeného na začátku 14. století. Nebyl příliš rozměrný, avšak důležitý polohou při staré zemské stezce. Jeho jméno pochází z německého slova Baiereck, což je možno vyložit jako „Hrad postavený na bavorských hranicích“. V polovině 15. století se stal držitelem hradu krajský hejtman Racek z Janovic, stoupenec krále Jiřího z Poděbrad. Roku 1467 vtrhlo bavorské křižácké vojsko do Čech a 22. září bylo v bitvě nedaleko Bystřice nad Úhlavou poraženo královským vojskem, vedeným snad právě Rackem z Janovic. V roce 1472, již po Rackově smrti, vtrhli Bavoři opět do Čech, Pajrek dobyli a vypálili. Opravil jej až Jindřich Kostomlatský z Vřeskovic, který koupil Pajrecký statek v roce 1512. Loupeživý rytíř byl později jako zemský škůdce zajat a roku 1520 na Pražském hradě sťat. Při častých výměnách majitelů hrad rychle pustl a od poloviny 16. století opuštěn trvale.

Zachovalo se pouze několik trosek obytného stavení, věže a příkop. Celý hrad nese obranný charakter. Čtvercová věž měla obrannou i obytnou funkci, na východě se k ní přidružovala samostatná věž. Na zdech je možno spatřit otvory po trámoví a v prvním poschodí uzoučký vchod, k němuž vedlo dřevěné schodiště z nástupní skály. Hlavní věž spojoval padací můstek s menší věží, která sloužila pro vstup na ochoz a zásobování vodou, jež se získávala z nádrže pod skálou.

Po naučné stezce, jejíž značení má k dokonalosti daleko nejen díky kůrovcovému kácení, přicházíme na okraj Nýrska a proti toku Úhlavy se vracíme k autu.
Nýrsko bylo založeno na obchodní stezce z Čech do Bavorska na úpatí šumavských hvozdů. V roce 1895 sem byla z Vídně přeložena výroba brýlí, pozdější národní podnik Okula.

V 70. letech minulého století byla velká část historických staveb na náměstí včetně kostela Čtrnácti svatých pomocníků stržena! Dnes zde žije necelých 5000 obyvatel.

Znak města (vlevo) připomíná znak Světlé nad Sázavou (vpravo). Na červeném štítě je stříbrná hradební zeď z kvádrů zakončená cimbuřím, s otevřenou branou a vytaženou černou mříží. Čtyřhranná věž obklopená hradbou obrácená hranou dopředu je rovněž budovaná z kvádrů, po každé straně má jedno okno a vrcholí stanovou střechou se stříbrnou makovicí.

Z Nýrska pokračujeme v cestě k domovu přes Janovice nad Úhlavou, Klatovy, Nepomuk a zastavujeme se před zámkem Lnáře. V roce 1992 bylzámek v restituci vrácen potomkům advokáta Jindřicha A. Vaníčka, který byl jeho posledním předválečným majitelem. V současné době jej spravuje prof. Ing. Ivan Vaníček, DrSc., (*1944), profesor Fakulty stavební ČVUT.

Nemáme v plánu absolvování prohlídkového okruhu, ale pouze návštěvu kavárny, neboť hrozí kofeinový absťák. Sedíme na nádvoří a nakonec se necháváme zlákat nápisem Muzeum koček, vyvedeným nad nenápadným vchodem. Je to opravdová rarita, neboť podobné muzeum bychom jinde v Evropě těžko hledali. Muzeum není součástí prohlídkové trasy, ale jeho návštěvou si mohou lidé vyplnit čas čekání na prohlídku zámku.

Majitelé zámku, manželé Vaníčkovi, jsou velkými milovníky koček, a proto vyčlenili několik místností v přízemí zámku pro toto muzeum, které funguje už od roku 2005. Cílem této expozice je shromáždit co nejvíce předmětů a symbolů z celého světa, které vypovídají o životě a chovatelství koček. Muzeum nabízí vše, co se koček týče od historie až po současnost.

Například kočky ve výtvarném a užitném umění, pod čímž si můžete představit nejrůznější podobizny koček dřevěných, keramických, skleněných, porcelánových, malovaných, kreslených či vyřezávaných. 

Historie soužití člověka a kočky čítá již čtyři tisíce let a během takto dlouhé doby vzniklo mnoho uměleckých předmětů zpodobňujících toto ušlechtilé zvíře, které se stalo múzou a inspirací mnoha umělců. V muzeu tak spatříte mumifikované kočky z Théb...,

... či mozaiky z římských vil s kočičí tématikou:

Kočka byla velmi ceněna a uctívána ve starém Egyptě, kde představovala mytický symbol. Dominantou muzea je dva metry vysoká kopie sochy kočky, která představuje egyptskou bohyni Bastet, jejíž originál pochází z 8. až 4. století před naším letopočtem. 

Výstavu doplňují zajímavé texty na stěnách pojednávající o historii soužití člověka a kočky, o původu a rozšíření koček po celém světě, o kočičí fyziologii a psychice. Sbírka se neustále rozrůstá o další historické tisky, knihy, grafické listy, atd.