Pětadvacet faktografických profilů protagonistů bigbeatu 50. až 70. let s průhledem jejich působnosti až do současnosti
Šéfredaktor časopisu Čtenář a stálý spolupracovník Radia Beat PhDr. Jaroslav Císař se podělil se čtenáři o výsledky svého fandovství, sběratelství a badatelství v oblasti průkopnických padesátých, legendárních šedesátých a ambiciózních sedmdesátých let rockové muziky. V úvodu své knihy píše: „Čas naštěstí oponou trhnul, a tak už nemusíme lovit Laxík, běhat před policajty s deskami v ruce po lesích, skřípat bezmocně zuby nad zprávou, že z programových důvodů nebude pokračovat rozhlasová Houpačka nebo Kotouče slávy.“
V knize defilují hvězdy slavné i méně slavné, jež mají ale jedno společné. I u nás byly tehdy populární a mnohé jejich písničky znějí v rádiu i dnes Tehdy jsme je ovšem poznávali většinou pouze z vysílání zahraničních rozhlasových stanice, nebo prostřednictvím propašovaných desek, neboť v prodejnách Supraphonu se koupit nedali.
Při četbě (či lépe řečeno studiu) této knihy jsem blahem téměř chrochtal. Jedna za druhou se mi vybavovaly vzpomínky na různé písničky jednotlivých amerických a britských skupin, které jsme za studentských let poslouchali v rozhlase a dle možností jeden od druhého nahrávali na magnetofon. Na vojně už o magnetofonu nemohla být řeč a zakázané bylo i tranzistorové rádio. Přesto jsme po večerech lovili oblíbený Laxík neboli Radio Luxembourg a nadávali na občasné úniky.
Četbu knihy jsem střídal s přehráváním cédéček a skladby, které nemám, jsem si hledal na Youtube.
A o kom se tedy můžeme v knize dočíst? Řecké trio Aphrodite´s Child, v němž vystupovali později mnohem populárnější Vangelis a Demis Roussos, skupina Dave Clark Five (Glad All Over a Over and Over), Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick and Tich (Bend It!, Save Me, Zabadak a především Legend of Xanadu), Geordie (album A Band From Geordieland), sólový kytarista Ken Hensley, který po devíti letech opustil v roce 1980 Uriah Heep, Herman´s Hermits (Can´tYou Hear My Heratbeat), The Hollies (Sorry Suzanne, Mighty Quinn), Tommy James & The Shondells (Mony, Mony), Mungo Jerry (In The Summertime, která se během deštivého léta 1970 stala celosvětovým hitem, na šest týdnů se usadila na vrcholu britské hitparády, do konce roku se prodalo na osm miliónů singlů a celosvětově asi dvaadvacet milionů!), Shadows (Atlantis, Geronimo), nizozemská kapela Shocking Blue se zpěvačkou maďarského původu Mariskou Veresovou (Venus), Alvin Stardust (My Coo Ca Choo se nahrávala na osmistopém magnetofonu, náklady na pořízení nahrávky nepřesáhly 700 liber a na sklonku roku 1973 se prodrala na druhé místo britského a do čela řady kontinentálních žebříčků), kanadsko-americká skupina Steppenwolf (Sookie Sookie, Hey Lawdy Mama nebo Born To Be Wild, kterou přijali za svou nejen hippies ale především motorkáři nazývaní Hell´s Angels neboli Pekelní andělé a režisér Dennis Hopper ji požil v roce 1969 v úvodních sekvencích filmu Easy Rider), Sweet začali s bubblegumovými popěvky, které se rázem staly popovými hymnami, např. Funny Funny (1971), Co-Co, Little Willy či Wig Wam Bam, ale později se přidali k vlně glamrocku (Blockbuster, Ballroom Blitz, Fox On The Run, Action), Ten Years After (Ssssh) a Tremeloes (Silence Is Golden).
Nevyjmenoval jsem úplně všechny, ale nesmím zapomenout na skladatelskou, producentskou a manažerskou dvojici Nicky Chinn a Mike Chapman, autory dobré stovky světových hitů, z nichž většinu hrají rozhlasové stanice dodnes. Pro Sweet napsali během čtyř let celkem dvanáct světových hitů, např. Co-Co, Little Willy, Wig Wam Bam, Blockbuster, Hellraiser, Ballroom Blitz, Teenage Rampage, No You Don´t, The Six Teens, Turn It Down), pro americkou zpěvačku a basovou kytaristku Suzi Quatro třináct hitů (Can The Can, 48 Crash, Primitive Love, Daytona Demon, Devil Gate Drive) a pro skupinu Smokie téměř dvacítku skladeb, z nichž deset se stalo superhity (Don´t Play Your Rock´n´Roll To Me, Living Next Door To Alice, Oh Carol). V roce 1978 dali dohromady Suzi Quatro a zpěváka Smokie Chrise Normana a vydali singl Stumblin´In.
V knize defilují hvězdy slavné i méně slavné, jež mají ale jedno společné. I u nás byly tehdy populární a mnohé jejich písničky znějí v rádiu i dnes Tehdy jsme je ovšem poznávali většinou pouze z vysílání zahraničních rozhlasových stanice, nebo prostřednictvím propašovaných desek, neboť v prodejnách Supraphonu se koupit nedali.
Při četbě (či lépe řečeno studiu) této knihy jsem blahem téměř chrochtal. Jedna za druhou se mi vybavovaly vzpomínky na různé písničky jednotlivých amerických a britských skupin, které jsme za studentských let poslouchali v rozhlase a dle možností jeden od druhého nahrávali na magnetofon. Na vojně už o magnetofonu nemohla být řeč a zakázané bylo i tranzistorové rádio. Přesto jsme po večerech lovili oblíbený Laxík neboli Radio Luxembourg a nadávali na občasné úniky.
Četbu knihy jsem střídal s přehráváním cédéček a skladby, které nemám, jsem si hledal na Youtube.A o kom se tedy můžeme v knize dočíst? Řecké trio Aphrodite´s Child, v němž vystupovali později mnohem populárnější Vangelis a Demis Roussos, skupina Dave Clark Five (Glad All Over a Over and Over), Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick and Tich (Bend It!, Save Me, Zabadak a především Legend of Xanadu), Geordie (album A Band From Geordieland), sólový kytarista Ken Hensley, který po devíti letech opustil v roce 1980 Uriah Heep, Herman´s Hermits (Can´tYou Hear My Heratbeat), The Hollies (Sorry Suzanne, Mighty Quinn), Tommy James & The Shondells (Mony, Mony), Mungo Jerry (In The Summertime, která se během deštivého léta 1970 stala celosvětovým hitem, na šest týdnů se usadila na vrcholu britské hitparády, do konce roku se prodalo na osm miliónů singlů a celosvětově asi dvaadvacet milionů!), Shadows (Atlantis, Geronimo), nizozemská kapela Shocking Blue se zpěvačkou maďarského původu Mariskou Veresovou (Venus), Alvin Stardust (My Coo Ca Choo se nahrávala na osmistopém magnetofonu, náklady na pořízení nahrávky nepřesáhly 700 liber a na sklonku roku 1973 se prodrala na druhé místo britského a do čela řady kontinentálních žebříčků), kanadsko-americká skupina Steppenwolf (Sookie Sookie, Hey Lawdy Mama nebo Born To Be Wild, kterou přijali za svou nejen hippies ale především motorkáři nazývaní Hell´s Angels neboli Pekelní andělé a režisér Dennis Hopper ji požil v roce 1969 v úvodních sekvencích filmu Easy Rider), Sweet začali s bubblegumovými popěvky, které se rázem staly popovými hymnami, např. Funny Funny (1971), Co-Co, Little Willy či Wig Wam Bam, ale později se přidali k vlně glamrocku (Blockbuster, Ballroom Blitz, Fox On The Run, Action), Ten Years After (Ssssh) a Tremeloes (Silence Is Golden).
Nevyjmenoval jsem úplně všechny, ale nesmím zapomenout na skladatelskou, producentskou a manažerskou dvojici Nicky Chinn a Mike Chapman, autory dobré stovky světových hitů, z nichž většinu hrají rozhlasové stanice dodnes. Pro Sweet napsali během čtyř let celkem dvanáct světových hitů, např. Co-Co, Little Willy, Wig Wam Bam, Blockbuster, Hellraiser, Ballroom Blitz, Teenage Rampage, No You Don´t, The Six Teens, Turn It Down), pro americkou zpěvačku a basovou kytaristku Suzi Quatro třináct hitů (Can The Can, 48 Crash, Primitive Love, Daytona Demon, Devil Gate Drive) a pro skupinu Smokie téměř dvacítku skladeb, z nichž deset se stalo superhity (Don´t Play Your Rock´n´Roll To Me, Living Next Door To Alice, Oh Carol). V roce 1978 dali dohromady Suzi Quatro a zpěváka Smokie Chrise Normana a vydali singl Stumblin´In.
* * *
Jaroslav Císař (*1955) se soustavně věnuje publicistice především z oblasti knižní kultury a populární hudby; spolupracoval s Českým rozhlasem při moderování besed autorských pořadů, v letech 2004–2007 připravoval pro Radio Olympic (později Oldies Radio) scénáře k pravidelné rubrice z historie rocku a populární hudby Oldies chuťovky; od roku 2011 připraval a moderoval v Radiu Beat vlastní týdenní pořad Krásné nálezy. Je členem Klubu autorů literatury faktu a Klubu pražských spisovatelů.
Napsal ještě Cesty za hity s podtitulem osudy 40 písní z dějin rocku a populární hudby včetně pěti bonusů z Česka a Hudební retro, aneb Pustíte si to ještě mockrát... Škoda je, že se nepustil do pokračování Roků rocku, jistě by si mnoho fanoušků rádo početlo o těch skupinách, na které se nedostalo, namátkou Monkees, Kinks, Beach Boys, Small Faces (Sha La La Lee), Manfred Mann (Ha, Ha Said the Clown, Doo Wah Diddy), Byrds (Mr. Tambourine Man), Status Quo (Caroline), The Spencer Davis Group (Keep On Running), Creedence Clearwater Revival (Hey Tonight, Molina), Deep Purple (Smoke On The Water, Firaball, Smoke on The Water), Led Zeppelin, Uriah Heep, Black Sabbath, Aerosmith, Def Leppard...
Žádné komentáře:
Okomentovat