(Předchozí článek Z Oldřichovského sedla do Hejnic)
Ani na dnešek nebyla předpověď počasí nijak optimistická, a tak opět nechávám běžky odpočívat
Ani na dnešek nebyla předpověď počasí nijak optimistická, a tak opět nechávám běžky odpočívat
O půl deváté vyjíždím vlakem z Liberce do Turnova. Trocha atrakce spočívá v tom, že jedu vlakem společnosti Arriva, která je v železniční dopravě nováčkem a pro svoje dětské nemoci byla v médiích silně kritizována. V Turnově si kupuji lístek do Příšovic neboť přestupuji na vlak ČD. Inu pokrok!
Příšovice jsou první zastávkou za Turnovem (však také platím jenom čtyři koruny). Zatímco v Liberci chumelilo přímo zběsile, v Hodkovicích nad Mohelkou už se sníh na loukách neudržel, v Turnově o sněhu nevěděli a v Příšovicích dírou mezi mraky vykukuje sluníčko!
Vyrážím po žluté turistické značce, která prvních pár kilometrů vede po silnici. Prochází mezi jezery Malý a Velký Písečák, jejichž jména napovídají, že jde o vodní plochy, které vznikly zaplavením prostoru, kde se těžil písek. Za mostem přes Jizeru leží obec Ploukonice, po jejímž okraji procházím a fotím si roubenou usedlost v sousedství hostince U Loudů.
Ve vsi Všeň procházím kolem pomníku padlých, do něhož je mimo jiné pamětní deska plukovníka Josefa Hrdiny (1912–1942), příslušníka 311. letecké perutě RAF. Stoupám ke kostelu sv. Filipa a Jakuba, který byl vidět už z velké dálky.
Procházím kolem rybníku Vústra, který je spolu s přilehlým mokřadem prohlášen přírodní památkou s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. Žlutě značená cesta se širokým obloukem stáčí a stoupá k bývalému skalnímu hradu Kozlov, postavenému zřejmě kolem roku 1330. Hrad byl v držení rodu Valdštejnů, poslední zmínka o něm se datuje k roku 1362.
Příšovice jsou první zastávkou za Turnovem (však také platím jenom čtyři koruny). Zatímco v Liberci chumelilo přímo zběsile, v Hodkovicích nad Mohelkou už se sníh na loukách neudržel, v Turnově o sněhu nevěděli a v Příšovicích dírou mezi mraky vykukuje sluníčko!
Vyrážím po žluté turistické značce, která prvních pár kilometrů vede po silnici. Prochází mezi jezery Malý a Velký Písečák, jejichž jména napovídají, že jde o vodní plochy, které vznikly zaplavením prostoru, kde se těžil písek. Za mostem přes Jizeru leží obec Ploukonice, po jejímž okraji procházím a fotím si roubenou usedlost v sousedství hostince U Loudů.
Ve vsi Všeň procházím kolem pomníku padlých, do něhož je mimo jiné pamětní deska plukovníka Josefa Hrdiny (1912–1942), příslušníka 311. letecké perutě RAF. Stoupám ke kostelu sv. Filipa a Jakuba, který byl vidět už z velké dálky.
Hrad byl z velké části dřevěný, a tak se dodnes dochovaly pouze vytesaná světnice, níže sklep...
... a pod skálou studna.
Jen pár minut je to na Raisovu vyhlídku s lavičkou a zábradlím. Výhled je nejen na Turnov, ale i na hory v dáli včetně Ještědu:
Sestupuji do osady Podpohoří a úzkou asfaltkou přicházím na okraj Kacanov k hotelu Králíček, kde byl hostem například Franz Kafka či Karel Václav Rais.
Žlutá značka zde opouští asfalt a pokračuje lesní cestou. Tam, kde se o devadesát stupňů stáčí k severu, pokračuji po široké cestě rovně a v místě, které považuji ze všech špatných za nejlepší, se drápu vzhůru na skalnatou ostrožnu, kde stával skalní hrad Kavčiny. Mohl bych samozřejmě pokračovat rovně, dojít na červenou značku a pak se vrchem pohodlně dostat k bývalému skalnímu hradu. Ale tohle bude kratší a rychlejší, byť mnohem náročnější.
V písemných pramenech se hrad připomíná pouze jednou. V roce 1440 byl dobyt i se sousedním Valdštejnem jako útočiště lapků, a to Jetřichem z Miletínka, hejtmanem hradeckého krále. Malý skalní hrad nedaleko Valdštejna je považován za jakousi předsunutou fortifikaci tohoto důležitého hradu.
K jeho vybudování posloužil skalní hřeben rozdělený do tří na sebe navazujících skalních bloků, původně propojených dřevěnými mosty. Z nástupní plošinky vedla na první blok mostní konstrukce, z níž se zachovala zřetelná prohlubeň po mostním trámu na dně prvního příkopu. Na prvním skalním bloku jsou viditelné zbytky zřícené skalní světnice a náznaky roubeného objektu v jeho střední částí. V těchto místech se mohla nalézat někdejší věž k ochraně vstupu. Prostor mezi prvním a druhým skalním blokem mohl sloužit jako součást předhradí.
Vnitřní jádro hradu se nacházelo na druhém a zejména třetím skalním bloku, odděleném jen úzkou průrvou. Vstup byl patrně veden i nadále po vrcholu skal, otázkou potom zůstává využití dolního oddělení zadního hradu s nižšími skalními bloky na jižní a východní straně. Zde se patrně nacházel skalní parkán, jehož součástí je i menší čtverhranná do skály tesaná komůrka při jižním boku třetího skaliska, dnes částečně poškozená. Vnitřní jádro hradu se nacházelo z větší části na vrcholu dnes nesnadno dostupného třetího skaliska. Hlavním pozůstatkem je v západní části do skály zapuštěná prostora, částečně tesaná ve skále s kruhovým, rovněž vyhloubeným sklípkem na západní straně. Tato část tvořila patrně hlavní obytnou stavbu či zde existovalo neveliké nádvoří hradu.
Pohodlnou, jen mírně stoupající cestou se dostávám na červeně značenou Zlatou stezku Českého ráje, která mě přivádí na rozcestí u hradu Valdštejn, od něhož klesám nejprve po zelené a později po žluté značce znovu na červenou a po ní do Turnova. Do odjezdu vlaku mám dost času, a tak se jdu podívat na sousední autobusové nádraží. Za pár minut už odjíždím do Liberce autobusem místo vlakem...
Následovat bude článek Toulka po Liberci
Žádné komentáře:
Okomentovat