Jarda Vála: Toulka po Liberci

(Předchozí článek Přes dva skalní hrádky Českého ráje)
Na dnešek jsem si naordinoval odpočinkový den

Až v polovině dopoledne odjíždím tramvají do Vratislavic nad Nisou, které jsou samosprávným městským obvodem statutárního města Liberce. Mým cílem je návštěva Muzea Ferdinanda Porscheho.

Muzeum se nachází na Tanvaldské ulici v domě č. p. 38, nedaleko tramvajové zastávky. Věhlasný konstruktér a tvůrce vozu Volkswagen se zde v roce 1875 narodil – v obytném domě, který současně sloužil jako provozovna živnosti jeho otci Antonovi, jenž měl v přilehlém objektu prosperující klempířskou dílnu.

Ferdinand zde prožil dětství a mládí, v rodinném podniku se vyučil klempířem. Zde začaly nejen jeho první konstruktérské krůčky, ale i pokusy s elektřinou, které skončily elektrifikací celého objektu. Mladý Porsche žil v domě do roku 1893, kdy se přestěhoval do Vídně, avšak do Vratislavic, tehdejšího Maffersdorfu, se vracel za rodiči. Například v roce 1903 jim přivezl představit svou vyvolenou Aloisii Käsovou a to v automobilu Lohner-Porsche Mixte s benzino-elektrickým pohonem, který zkonstruoval.
Od roku 2011 je rodný dům ve vlastnictví společnosti Škoda Auto. V roce 2016 byla dokončena jeho rozsáhlá rekonstrukce, jejímž cílem byl návrat k proporcím a vzhledu z roku 1875. Součástí areálu je i nová servisní budova, kde návštěvníci najdou pokladnu, prodejnu suvenýrů i nabídku občerstvení.

Moderně pojatá expozice má tři hlavní sekce nazvané Inženýrské umění, Mobilita a Rodina. V první sekci jsou umístěny prosklené vitríny prezentující historické milníky konstrukčního a inženýrského umění od prvních nástrojů až po vynálezy, které se uplatní v brzké budoucnosti. Zvláštní pozornost si zasluhuje vitrína č. 3 věnovaná regionu Čech a bohaté tradici našeho technického vývoje. Návštěvníci se mohou do prohlídky zapojit interaktivně pomocí zapůjčených iPadů a seznámit se tak s dalšími souvislostmi a informacemi.
V sekci Mobilita je ústředním exponátem vůz spjatý se jménem Ferdinanda Porscheho – závodní speciál Porsche 919 Hybrid, vítězný vůz závodu Le Mans z roku 2016 posádky Neel Jani – Marc Lieb – Romain Dumas. Ferdinand Porsche zkonstruoval první hybridní automobil s elektromotory v nábojích kol již v roce 1900 a nazval jej Semper Vivus, tedy Věčně živý. Jeho dojezd neomezovala kapacita olověných akumulátorů, dobíjely je totiž dva benzinové jednoválce. Průkopník hybridní technologie tak byl schopen ujet tehdy úctyhodnou vzdálenost 200 kilometrů bez zastavení. V roce 1901 Porsche představil podobu komerčního modelu Mixte.

O 113 let později debutoval závodní vůz Porsche 919 Hybrid a hned v prvním roce své kariéry dobyl významných úspěchů. Závodní prototyp kategorie LMP1 vytrvalostního mistrovství světa FIA vyhrál v letech 2015, 2016 a 2017 prestižní podnik 24 hodin Le Mans, v šampionátu dosáhl celkem 17 vítězství a získal po třech titulech za sebou v hodnocení značek i v hodnocení jezdců. Z celkového výkonu 900 koní (670 kW) připadá na elektromotor pohánějící přední kola 400 koní (294 kW). Vzadu umístěný přeplňovaný dvoulitrový benzinový čtyřválec má výkon 500 koní (368 kW). Vůz má dva systémy rekuperace. První z nich mění kinetickou energii brzdícího vozu na elektřinu, druhý používá generátor s turbínou, roztáčenou spalinami. Elektrický proud se ukládá do vodou chlazené 800 voltové baterie lithium-iontových článků.

V sekci Rodina je stůl zaplněný vzpomínkami a důležitými momenty, které vyprávějí o životě Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích, Vídni, Vídeňském Novém Městě, Stuttgartu, Wolfsburgu, Gmündu a Zell am See. Dobové fotografie jsou přitom vstupem do multimediální prezentace o životě a díle Ferdinanda Porscheho.
Na závěr nemohu nezmínit svou představu, že tu budou vystaveny nejméně dva tři exempláře sporťáku Porsche 911 Carrera...

* * *

Do centra Liberce se vracím opět tramvají. Malým zpestřením je mimořádná zastávka na trati a následné volání řidiče na dispečink, že jsme bez elektřiny. Stojíme jen pár minut a pokračujeme v jízdě. Po výstupu z tramvaje vedou moje první kroky na náměstí Edvarda Beneše. V jeho dolní části stojí klasicistní pískovcová kašna sestávající z osmibokého bazénu a bohatě zdobeného soklu, na němž je umístěna socha Neptuna s trojzubcem. Památkově chráněné dílo zhotovené v roce 1823 kamenickým mistrem Albertem Linkem z Jítravy.

Dominantou náměstí je samozřejmě novorenesanční radnice s 61 metrů vysokou věží. Budova byla postavena v letech 1888–1893 podle návrhu architekta Franze Neumanna. V rohu před radnicí stojí čtyři bronzové sochy Olbrama Zoubka (1926–2017) znázorňující postavy z řecké mytologie a bible.

Kúros představuje nahého mladíka, Klytaimnéstra byla manželkou mykéského krále Agamemnóna a matkou Ifigénie za trojské války. Čtvrtá socha znázorňuje Jidáše, jenž zradil Ježíše Krista. Sochy jsou v životní velikosti. Každá váží zhruba 150 kilogramů, sokly mají zabudované do země.
Jen o pár minut chůze dál se nachází umělecké dílo Snídaně obrů, které v roce 2005 vyvolalo pozdvižení. Ostatně jako téměř všechna díla výtvarníka Davida Černého. Bronzová zastávka městských autobusů v Sokolské ulici je spojením umění, architektury a běžné užitné stavby. Vše, co se v ní odehrává, má vazby k historii a současnosti Libereckého kraje, připomíná někdejší česko-německo-židovské společenství.

Základní tvar tvoří obří bronzový stůl podobný těm, které používali lidé koncem 19. století, stejně jako židle pro cestující uvnitř zastávky. Německý „kriegl“ na pivo na prostřeném stole, který slouží jako střecha, je symbolem německého Reichenbergu, židovský svícen zase upozorňuje na vypálenou synagogu, která stávala nedaleko. Na stole stojí váza, jejíž předlohou je historická nádoba ze Severočeského muzea. V ní odpočívá masožravá rostlina, odkazující k unikátní sbírce v liberecké botanické zahradě. Předlohu k historické láhvi od piva výtvarník našel někde na Frýdlantsku. Vedle Zastávky se povaluje odhozený tácek s libereckými párky, dalším symbolem města. Drsnou připomínkou vlády nacistů v Liberci je hlava s brýlemi místního rodáka Konráda Henleina napíchnutá na vidličku.
O další liberecké zajímavosti mnoho lidí neví. Je jí nejužší dům, který má adresu U Lomu 50/14a, ale nejlépe je na něj vidět z uličky Na Schůdkách. Boční strana domu má rekordních 4,4 metru a čelní celkem obvyklých 16,5 metru. Zajímavostí tohoto domu je ovšem řazení pokojů jeden za druhým, které jsou průchozí jako třeba komnaty na zámku.

Dům byl postaven nejspíše v roce 1857 a původně se jednalo o jednopodlažní stavbu se sedlovou střechou. V roce 1926 bylo přistavěno druhé patro, ve kterém nechali majitelé vybudovat koupelnu, ložnici a pokoj pro děti. V přízemí bývaly ve třech pokojích dílny, v prvním patře kuchyně a dvě obytné místnosti.
Dalším mým cílem je Technické muzeum, které se nachází v areálu bývalých Libereckých výstavních trhů, vzdáleném asi půl druhého kilometru. Slavnostně otevřeno bylo 6. září 2014 skupinou dobrovolných nadšenců s cílem prezentovat význam průmyslové výroby nejen v Liberci, ale v celém Libereckém kraji a přilehlých – i přeshraničních – regionech.

Muzeum se rozprostírá ve čtyřech pavilonech. Původní pavilon A je zaměřen na dopravní prostředky, především automobily, motocykly, bicykly, a na své si zde přijdou i železniční a tramvajoví nadšenci. Auta pocházejí z různých koutů světa a z různých období napříč celým 20. stoletím,...

... jeden exemplář je vystaven v nálezovém stavu...

... a nechybí ani tahač návěsů Mack:

Motocykly jsou předválečné i poválečné výroby, zahraniční i československé:

Expozice kol vznikla u příležitosti 200. výročí vynálezu jízdního kola (1817):

Zaujal mě nejen držák na láhev, ale i láhev samotná:

Součástí výstavy je i obří sbírka několika stovek modelů autíček, převážně v měřítku 1:87.
V září 2017 se muzeum rozrostlo o pavilon B, kde se prezentuje průmyslová historie Liberce, která začala u textilního průmyslu a od něj pak dále přes automobilový průmysl a strojírenství. Díky spolupráci s významnými průmyslovými firmami působícími v regionu zde návštěvníci naleznou také ukázky moderních výrobních technologií různých firem. Bonusem je expozice týkající se Vojenské odborné školy leteckých mechaniků, která v Liberci krátce po válce působila. Expozice Křídla pro Izrael odhaluje jedinečné příběhy studentů VOŠLM a také to, proč byli její absolventi důležití pro vznik státu Izrael.

K oslavám vzniku republiky přispělo v roce 2018 otevření pavilonu C. Na jeho vzniku se podílelo především liberecké občanské sdružení Boveraclub, jehož základy vznikly už v roce 1987 v podobě Kroužku přátel MHD. Jeho členové se zabývají zachraňováním historických dopravních prostředků, a tak není překvapením, že je pavilon věnován městské hromadné dopravě v Liberci a Jablonci nad Nisou.

V pavilonu bylo umístěno několik tramvajových vozů – liberecký motorový vůz T3, dvojice východoněmeckých vozů RAW TZ70 a vlečný B2D, dále původem švýcarská čtyřnápravová tramvaj Ce 2/4 z roku 1916, která do roku 2002 vozila cestující v Basileji na příměstské trati do Dornachu, a také torza dvou libereckých motorových vozů ev. č. 3 a 36.

Autobusy zastupuje dvojice Praga RND z roku 1947 a Ikarus 543 z roku 1979. Kromě skutečných dopravních prostředků jsou v pavilonu také fotografie, texty o historii dopravy v Liberci a Jablonci a také unikátní modely tramvají a autobusů, jejichž datum výroby sahá někdy až do první čtvrtiny minulého století.
V dubnu 2018 byl otevřen také pavilon D – Království automobilů. V něm jsou vystaveny luxusní automobily značek jako Rolls-Royce...