Po absolvování Valentýnského pochodu, o němž se můžete dočíst na tomto blogu zde, se vydáváme za KPČ. To je zkratka používaná spíše v minulosti turistiky a znamená kulturně-poznávací činnost
Ze staré části Jinonic přecházíme na sousední sídliště Nové Butovice. Chceme si v galerii Czech Photo Centre prohlédnout výstavu fotografií Dana Materny Česko z letadla, ale ještě předtím se zastavujeme u Trifota.
Trifot je dvanáctimetrová plastika z dílny Davida Černého a byla vytvořena přímo na míru výše zmíněné galerie, před níž se nachází. Má několik aspektů:
Tím prvním je Den Trifidů, legendární sci-fi román Johna Wyndhama, v němž se David Černý inspiroval kráčející rostlinou. Nerezový tvor Trifot je tvořen ze stativu a hlavy, která se skládá z reálných fotoaparátů, které evokují vývoj fototechniky v dějinách lidstva – od fotoaparátu s měchem až po aparáty značek Canon a Nikon. Tyto kamery tvoří oči v obličeji Trifota. Součástí hlavy je model přístroje Leica, který byl vyslán na Měsíc.
Další rozměr je „Big Brother“, kterým autor sděluje, že každý je v neustálém spojení s fotografií a videem. V současném světě lze pořídit fotografii nebo video záznam téměř každého, vždy a na všech místech planety. A to ať chcete nebo ne. Trifot poskytuje kolemjdoucím zábavu a hru s obrazem. Procházející osobu v určitém bodě zachytí obrovské oko Trifota, sleduje ji, aktivuje kamery a bez záznamu zobrazuje kolemjdoucího na okolních velkoplošných obrazovkách.
Třetí rozměr ukazuje pro koho je galerie Czech Photo Centre určená. Skrumáž fotoaparátů různých značek na jednom místě napovídá, že jak profesionálům, tak studentům a mladým talentům. Má přinášet informace z oboru fotografie fotografům všech úrovní a generací i zájemcům o fotografii obecně.
Ovšem pozor, Trifot nekráčí bulvárem sám, ale doprovázejí ho dvě řady dalších technotvorů. Z jedné strany tři v podobě velkoformátových televizí, na které se jednak přenáší obraz kolemjdoucích snímaný Trifotem, jednak přinášejí aktuální informace o dění v Czech Photo Centre. Z druhé strany s Trifotem drží krok čtyři analogové vitríny s fotografiemi výstav v galerii.
Autor Trifota, známý a kontroverzní umělec David Černý (*1967), je autorem celé řady dalších plastik, jako jsou například Růžový tank umístěný v Lešanech, černá laminátová miminka Babies na Žižkovském vysílači, plastika Kůň z roku 1999, představující sv. Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně, Čůrající postavy na dvoře Hergetovy cihelny na Malé Straně nebo 39 tun vážící bysta Franze Kafky před obchodním centrem Quadrio složená ze 42 pohybujících se vrstev. K londýnské olympiádě v červenci 2012 připravil anglický patrový autobus v podobě atleta, který dělá kliky, s názvem London Booster.
Na výstavě běží stále dokola video s monologem fotografa. „Většina souborů samozřejmě vzniká cíleně. Vymyslím si téma, po domluvě s pilotem uděláme letový plán a když je vhodné počasí, obletíme jednotlivá vytipovaná místa. Během přeletu samozřejmě vyhlížím z okna a hledám nové motivy. Část snímků tak vznikne vlastně náhodou, třeba moje oblíbená fotografie louky za domem, která je posetá novými bazény čekajícími na své kupce. Nazývám ji Sklad bazénů. Nebo nedávno při návratu z fotografování kůrovcové kalamity v okolí přehrady Orlík jsem u Prahy objevil nákladními auty výtvarně rozježděné stavební parcely. Jak ten motiv spatřím, hned křičím do mikroportu sluchátek na pilota, ať mi udělá okruh,“ popisuje své fotografie Dan Materna.
Fotografie byly snímány z mnoha typů letadel, většina vznikla ve spolupráci s pilotem Miroslavem Kovářem z jeho letadel L200 Morava. Hrady a zámky, jezera a rybníky v romantickém oparu, soutoky řek, ale také nekonečné vodní plochy za povodní, krajina zkulturněná i brutálně znásilněná, architetura a technická díla.
Expozice představuje celé spektrum Burianovy tvorby: perokresby, oleje, tempery či kvaše. Právě kvaš je pro jeho tvorbu charakteristický a Burian ho dotáhl k dokonalosti. Malba na papíře, která byla v 20. letech typická pro americkou filmografii, vzniká smícháním vodových barev s krycí bělobou a pryskyřičnou, lepivou látkou – často se používala arabská guma. V porovnání s vodovými barvami je kvaš hustší a sytější. Burian vytvářel kvaš tak, že si základní kompozici nakreslil na tvrdý karton, který přes noc namočil do vody. Druhý den na něj maloval temperami společně s bělobou, které se na promočeném papíru rozpíjely. Proto jsou jeho obrazy tak měkké.
Trifot je dvanáctimetrová plastika z dílny Davida Černého a byla vytvořena přímo na míru výše zmíněné galerie, před níž se nachází. Má několik aspektů:
Tím prvním je Den Trifidů, legendární sci-fi román Johna Wyndhama, v němž se David Černý inspiroval kráčející rostlinou. Nerezový tvor Trifot je tvořen ze stativu a hlavy, která se skládá z reálných fotoaparátů, které evokují vývoj fototechniky v dějinách lidstva – od fotoaparátu s měchem až po aparáty značek Canon a Nikon. Tyto kamery tvoří oči v obličeji Trifota. Součástí hlavy je model přístroje Leica, který byl vyslán na Měsíc.
Další rozměr je „Big Brother“, kterým autor sděluje, že každý je v neustálém spojení s fotografií a videem. V současném světě lze pořídit fotografii nebo video záznam téměř každého, vždy a na všech místech planety. A to ať chcete nebo ne. Trifot poskytuje kolemjdoucím zábavu a hru s obrazem. Procházející osobu v určitém bodě zachytí obrovské oko Trifota, sleduje ji, aktivuje kamery a bez záznamu zobrazuje kolemjdoucího na okolních velkoplošných obrazovkách.
Třetí rozměr ukazuje pro koho je galerie Czech Photo Centre určená. Skrumáž fotoaparátů různých značek na jednom místě napovídá, že jak profesionálům, tak studentům a mladým talentům. Má přinášet informace z oboru fotografie fotografům všech úrovní a generací i zájemcům o fotografii obecně.
Ovšem pozor, Trifot nekráčí bulvárem sám, ale doprovázejí ho dvě řady dalších technotvorů. Z jedné strany tři v podobě velkoformátových televizí, na které se jednak přenáší obraz kolemjdoucích snímaný Trifotem, jednak přinášejí aktuální informace o dění v Czech Photo Centre. Z druhé strany s Trifotem drží krok čtyři analogové vitríny s fotografiemi výstav v galerii.
Autor Trifota, známý a kontroverzní umělec David Černý (*1967), je autorem celé řady dalších plastik, jako jsou například Růžový tank umístěný v Lešanech, černá laminátová miminka Babies na Žižkovském vysílači, plastika Kůň z roku 1999, představující sv. Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně, Čůrající postavy na dvoře Hergetovy cihelny na Malé Straně nebo 39 tun vážící bysta Franze Kafky před obchodním centrem Quadrio složená ze 42 pohybujících se vrstev. K londýnské olympiádě v červenci 2012 připravil anglický patrový autobus v podobě atleta, který dělá kliky, s názvem London Booster.
* * *
Od Trifota je to jen pár kroků do galerie Czech Photo Centre. Dan Materna se o fotografování začal zajímat již na základní škole. Vystudoval obor fotografie na SPŠ Grafické v Praze. Patří k nejlepším českým fotožurnalistům, fotografuje pro periodika MF Dnes, Lidové noviny a Téma ve vydavatelství MAFRA. Je autorem obrazových publikací Tajemství českého lesa (2009), Já, zlatý retrívr (2013), Rok s retrívrem (2017) a Česko z letadla (2015). Českou republiku fotografuje z letadla více než 12 let. Hlavně hledá nové pohledy na Česko, civilizační proměny, satelitní města, žluté řepkové pole nebo třeba kůrovcovou kalamitu.Na výstavě běží stále dokola video s monologem fotografa. „Většina souborů samozřejmě vzniká cíleně. Vymyslím si téma, po domluvě s pilotem uděláme letový plán a když je vhodné počasí, obletíme jednotlivá vytipovaná místa. Během přeletu samozřejmě vyhlížím z okna a hledám nové motivy. Část snímků tak vznikne vlastně náhodou, třeba moje oblíbená fotografie louky za domem, která je posetá novými bazény čekajícími na své kupce. Nazývám ji Sklad bazénů. Nebo nedávno při návratu z fotografování kůrovcové kalamity v okolí přehrady Orlík jsem u Prahy objevil nákladními auty výtvarně rozježděné stavební parcely. Jak ten motiv spatřím, hned křičím do mikroportu sluchátek na pilota, ať mi udělá okruh,“ popisuje své fotografie Dan Materna.
Fotografie byly snímány z mnoha typů letadel, většina vznikla ve spolupráci s pilotem Miroslavem Kovářem z jeho letadel L200 Morava. Hrady a zámky, jezera a rybníky v romantickém oparu, soutoky řek, ale také nekonečné vodní plochy za povodní, krajina zkulturněná i brutálně znásilněná, architetura a technická díla.
* * *
Z Nových Butovic se metrem přesouváme na Můstek a přes Václavské náměstí míříme do ulice Ve Smečkách, kde v čp. 24 sídlí Galerie Smečky, která připravila výstavu malíře a kreslíře Zdeňka Buriana (1905–1981) Vlastní cestou. Expozice představuje celé spektrum Burianovy tvorby: perokresby, oleje, tempery či kvaše. Právě kvaš je pro jeho tvorbu charakteristický a Burian ho dotáhl k dokonalosti. Malba na papíře, která byla v 20. letech typická pro americkou filmografii, vzniká smícháním vodových barev s krycí bělobou a pryskyřičnou, lepivou látkou – často se používala arabská guma. V porovnání s vodovými barvami je kvaš hustší a sytější. Burian vytvářel kvaš tak, že si základní kompozici nakreslil na tvrdý karton, který přes noc namočil do vody. Druhý den na něj maloval temperami společně s bělobou, které se na promočeném papíru rozpíjely. Proto jsou jeho obrazy tak měkké.
Zdeněk Burian miloval tremping a dobrodružnou literaturu. Dal podobu kovbojům a indiánům, vlakovým desperátům, námořním lupičům, lovcům lebek či zpustlým trampům. Pro mnoho generací, a nejen kreslířů, se stal výtvarným či ideovým vzorem. První ilustrace vytvořil v 20. letech minulého století, ty poslední těsně před svou smrtí v době normalizace.
Výstava děl malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana (*11. 2. 1905) se koná u příležitosti 115. výročí umělcova narození. Expozice prezentuje vzácné originály z unikátní soukromé sbírky, jejíž těžiště spočívá v ilustracích dobrodružných knih z legendární edice S puškou a lasem, které vycházely v tehdejším nakladatelství Toužimský a Moravec, především Karla Maye a Julese Verna. Hned v prvním sále visí dva obrazy z roku 1965 vytvořené temperovou technikou. Jsou na nich Vinnetou a Old Shatterhand, které zná mnoho čtenářů, protože byli na obálkách obou jeho dílů.
Burian uměl s naprostou dokonalostí zobrazit i všemožné zástupce říše zvířat. A to jak těch z dnešní doby, tak i těch, která brázdila pralesy a savany prasvěta. Na výstavě je běkolik vzácných obrazových rekonstrukcí pravěkého tvorstva, jež se poprvé objevily v roce 1938 v publikacích paleontologa Josefa Augusty. A jakožto kontrapunkt k těmto Burianovým kresbám a malbám je rovněž vystaveno několik prací z tzv. volné malby, která dodnes vzbuzuje diskuse. Ve spodním sále visí na stěně olej Dívka – Primavera, akt sedmnáctileté Burianovy dcery Evy z roku 1944, který připomíná díla barokních či secesních mistrů. Autor akcentoval ladné tvary dívčího těla, je smyslně prohnuté tak, že vystavuje do okolního světa všechny vnady.
K vidění jsou sportovní a luxusní vozy nejrůznějších značek, a to jak téměř nové, tak i nablýskané veterány. A tak se kocháme vozy jako je Lamborghini Huracan EVO ročník 2019 nebo třeba Mercedes Benz AMG Roadster či Ford Mustang Shelby GT350 z roku 1967.
Burian uměl s naprostou dokonalostí zobrazit i všemožné zástupce říše zvířat. A to jak těch z dnešní doby, tak i těch, která brázdila pralesy a savany prasvěta. Na výstavě je běkolik vzácných obrazových rekonstrukcí pravěkého tvorstva, jež se poprvé objevily v roce 1938 v publikacích paleontologa Josefa Augusty. A jakožto kontrapunkt k těmto Burianovým kresbám a malbám je rovněž vystaveno několik prací z tzv. volné malby, která dodnes vzbuzuje diskuse. Ve spodním sále visí na stěně olej Dívka – Primavera, akt sedmnáctileté Burianovy dcery Evy z roku 1944, který připomíná díla barokních či secesních mistrů. Autor akcentoval ladné tvary dívčího těla, je smyslně prohnuté tak, že vystavuje do okolního světa všechny vnady.
* * *
Naší poslední dnešní štací je pasáž Černá růže, jedna z nejkrásnějších v Praze. Spojuje ulici Na Příkopě s Panskou ulicí a je vyhledávaným obchodním centrem. Naším cílem ovšem nejsou značkové obchody, ale výstava luxusních vozů, která se tu koná již pátým rokem.K vidění jsou sportovní a luxusní vozy nejrůznějších značek, a to jak téměř nové, tak i nablýskané veterány. A tak se kocháme vozy jako je Lamborghini Huracan EVO ročník 2019 nebo třeba Mercedes Benz AMG Roadster či Ford Mustang Shelby GT350 z roku 1967.
Lamborghini Huracan EVO |
Mercedes Benz AMG Roadster |
Lotus Elise |
Lotus Esprit Turbo SE |
Rolls Royce Silver Shadow |
Žádné komentáře:
Okomentovat