(Předchozí článek Mezi skalami na Hruboskalsku)
Stejně jako včera i dnes jsme místo běžek naplánovali pěší túru
Stejně jako včera i dnes jsme místo běžek naplánovali pěší túru
Před devátou hodinou odjíždíme autobusem z Liberce do Oldřichova v Hájích a jdeme pěšky do Oldřichovského sedla. Už nikoliv po silnici jako jsem šel před pár lety, ale po nové cestě, která vede lesem souběžně se silnicí. Sotva přijdeme do sedla a začneme z turistického rozcestníku (já vím – směrovníku😀) odečítat hodnoty pro výpočet souřadnic jedné zajímavé a náročné multikeše, začíná chumelit. Za chvíli už to je téměř vánice mokrého sněhu. Podupáváme v malém přístřešku a výpočet se nám ani na několik pokusů nedaří. Navíc za tohoto počasí měníme názor a túru do skal spojenou s hledáním několika „stejdží“ odkládáme na jindy. Vydáváme se tedy odlovit alespoň nedalekou earthkeš...
Na dlouhém svahu porostlém bukovým lesem jsou roztroušeny desítky a desítky žulových balvanů velikosti několika metrů. Vypadají jako by byly slepené z malých kamínků – tak vypadá jizerskohorská žula (na rozdíl od „naší“ lipnické je hodně hrubozrnná).
Než najdeme příslušný balvan, přestává chumelit. Na balvanech a spadaném listí se sice vločky ještě drží, ale na cestě a na silnici rychle tají.
Vracíme se do sedla a pokračujeme pohodlnou širokou Viniční cestou. Kdo by se o ní chtěl dozvědět více, může se na tomto blogu podívat sem. Asi po osmi kilometrech přicházíme na okraj Ferdinandova, který je dnes částí Hejnic. Odbočujeme na pěšinu vedoucí přes louku k lesu, kterým stoupáme na dvouvrcholový kopec zvaný Na Chatkách. Kuriózní název dvojvrchu měl zajímavý vývoj: původní německá pojmenování byla Niederbauersberg, tedy snad Kopec dolního sedláka, a Willrichstonerberg. V poválečném názvu Na Chatkách se odráží existence někdejší výletní boudy s občerstvením a když bouda spadla, jméno se v mapách proměnilo na Na Hrátkách, což může – ale také nemusí – mít souvislost s lesní divadelní scénou, která vznikla nedaleko vrcholového skaliska před první světovou válkou.
Podle pověsti žil na kopci poustevník a za jedné zimní noci zabloudil napůl zmrzlý dřevorubec. Poustevník se jej vlídně ujal a začal mu vařit posilující nápoj z bylin. Dřevař si v teple mnul ruce a nemže zahřát. Když byl lektvar hotový a dřevař jej začal pít, byl pro jeho ústa tak teplý, že do něj začal foukat. Poustevník opět kroutil hlavou a ptal se: „Proč zase foukáš?“ „Je příliš horký,“ odpověděl dřevorubec. V tu chvíli se poustevník strašlivě rozčílil a začal křičet: „Ty jsi sám ďábel! Je vidět odkud přicházíš! Pro toho, kdo fouká z jedněch úst horko i chlad, není v mém příbytku místa!“ Dřevař se tedy znovu vydal do vánice a zahynul-li, či nikoli, se neví.
Skalní vyhlídka Poustevníkův kámen byla v roce 2018 obnovena a 5. května byla slavnostně otevřena veřejnosti. Přibyly nové kamenné schody a zábradlí a byly vykáceny stromy, bránící lepšímu výhledu. Na skálu byl umístěn dřevěný kříž, předchozí z roku 1863 zmizel z vrcholu pravděpodobně v 50. letech 20. století.
Název dostalo místo podle poustevníka Paula Stelziga z Ludvíkova, který tu žil kolem roku 1863 a postavil kapličku. Místní říkají vyhlídce také Triangl podle někdejší triangulační tyče.
Přírodní scéna byla otevřena 7. června 1914, zábavu však brzy omezila první světová válka. Zlaté časy přišly až po jejím skončení, hrávali zde nejen místní ochotníci, ale i profesionálové z liberecké scény. Díky příhodnému terénu a skalám, které vytvářely kulisu, mohli tu účinkovat i jezdci na koních.
Podle tradice tu měla být představena slavná opera Čarostřelec Carla Marii von Webera. Jeho ozdravný pobyt v blízkých Lázních Libverda vyvolával ještě po stu letech spekulace jizerskohorských patriotů, podle nichž pocházel námět a inspirace pro libreto ze strže pod Krásnou Máří.
V sedle mezi dvěma vrcholy býval malý lom či spíše pískovna. Dodnes zde kamenný pomník připomíná tragédii, která se udála 12. dubna 1930 kdy tu byl zasypán třiašedesátiletý statkář z Raspenavy Josef Wildner se svým patnáctiletým pastýřem Oswaldem Leubnerem. V pískovně došlo k náhlému sesuvu celé vysoké stěny nad jámou a oba muže zasypala. Příbuzní nechali později na místě vztyčit velký kámen s výklenkem, do něhož byla vsazena deska s německým nápisem:
Než najdeme příslušný balvan, přestává chumelit. Na balvanech a spadaném listí se sice vločky ještě drží, ale na cestě a na silnici rychle tají.Vracíme se do sedla a pokračujeme pohodlnou širokou Viniční cestou. Kdo by se o ní chtěl dozvědět více, může se na tomto blogu podívat sem. Asi po osmi kilometrech přicházíme na okraj Ferdinandova, který je dnes částí Hejnic. Odbočujeme na pěšinu vedoucí přes louku k lesu, kterým stoupáme na dvouvrcholový kopec zvaný Na Chatkách. Kuriózní název dvojvrchu měl zajímavý vývoj: původní německá pojmenování byla Niederbauersberg, tedy snad Kopec dolního sedláka, a Willrichstonerberg. V poválečném názvu Na Chatkách se odráží existence někdejší výletní boudy s občerstvením a když bouda spadla, jméno se v mapách proměnilo na Na Hrátkách, což může – ale také nemusí – mít souvislost s lesní divadelní scénou, která vznikla nedaleko vrcholového skaliska před první světovou válkou.
Podle pověsti žil na kopci poustevník a za jedné zimní noci zabloudil napůl zmrzlý dřevorubec. Poustevník se jej vlídně ujal a začal mu vařit posilující nápoj z bylin. Dřevař si v teple mnul ruce a nemže zahřát. Když byl lektvar hotový a dřevař jej začal pít, byl pro jeho ústa tak teplý, že do něj začal foukat. Poustevník opět kroutil hlavou a ptal se: „Proč zase foukáš?“ „Je příliš horký,“ odpověděl dřevorubec. V tu chvíli se poustevník strašlivě rozčílil a začal křičet: „Ty jsi sám ďábel! Je vidět odkud přicházíš! Pro toho, kdo fouká z jedněch úst horko i chlad, není v mém příbytku místa!“ Dřevař se tedy znovu vydal do vánice a zahynul-li, či nikoli, se neví.
Název dostalo místo podle poustevníka Paula Stelziga z Ludvíkova, který tu žil kolem roku 1863 a postavil kapličku. Místní říkají vyhlídce také Triangl podle někdejší triangulační tyče.
V sedle mezi dvěma vrcholy býval malý lom či spíše pískovna. Dodnes zde kamenný pomník připomíná tragédii, která se udála 12. dubna 1930 kdy tu byl zasypán třiašedesátiletý statkář z Raspenavy Josef Wildner se svým patnáctiletým pastýřem Oswaldem Leubnerem. V pískovně došlo k náhlému sesuvu celé vysoké stěny nad jámou a oba muže zasypala. Příbuzní nechali později na místě vztyčit velký kámen s výklenkem, do něhož byla vsazena deska s německým nápisem:
„Durch einen Erdsturz wurden hier am 12. April 1930 der Besitzer dieses Waldes, der Landwirt Josef Wildner und sein Hirtenknabe Oswald Leubner erdrückt.“
Česky: „Sesuvem půdy byli na tomto místě 12. dubna 1930 umačkáni majitel tohoto lesa – zemědělec Josef Wildner a jeho pasáček Oswald Leubner.“
Sestupujeme do Hejnic a míříme k nádraží, neboť zakrátko nám jede vlak do Liberce.
Žádné komentáře:
Okomentovat