Mezi skalami na Hruboskalsku

Nepříznivá předpověď počasí způsobila, že místo na běžky vydáváme se do Českého ráje na toulky skalním městem

Po osmé hodině odjíždíme z libereckého autobusového nádraží do Sedmihorek. Alejí tvořenou kromě lip také jasany a jírovci přicházíme k Pilskému rybníku, u něhož odbočujeme na neznačenou lesní cestu. Ta nás přivádí na rozcestí, kde se připojují modře a žlutě značené trasy. Míjíme několik pramenů, tím prvním je Barbořin, pojmenovaný po manželce zakladatele lázní Sedmihorky doktora Antonína Šlechty. Po něm pojmenovaný pramen je jen o pár metrů dál v místě, kde se MUDr. Šlechta, nadšený zastánce vodoléčebných metod Vincence Priessnitze, v roce 1839 dohodl s majitelem hruboskalského panství na založení lázní. Následují prameny Josefův a Felixův a poté, co nás modrá značka opustí, pokračujeme po žluté. Ale netrrvá dlouho a opustíme my ji! Odbočujeme totiž vpravo na lesní cestu mezi pískovcové skály.

Nejprve se stáčíme vpravo, stoupáme nahoru a po malém okruhu se vracíme dolů a pouštíme se do dalšího skalního města po levé ruce. Fotíme si skálu zvanou Panenka a postupně další a další, aniž bychom se snažili identifikovat jejich názvy.

Dlouhým masivním dřevěným žebříkem stoupáme...

... na plošinu, z níž je nádherný výhled na několik skalních věží a v pozadí na hrad Valdštejn:

Dalším dlouhým žebříkem sestupujeme dolů a kolem mohutné skalní věže Maják se vracíme na žlutě značenou úzkou asfaltku. Krátkou odbočkou se jdeme podívat pod skalní útvar Čertova ruka. Podle archeologických nálezů stával na akále dřevěný hrad snad od 13. století. První osídlení lokality se ale odhaduje již před 50 000 roky.

Z lesní cesty se vracíme na asfaltku, ale brzy z ní vystupujeme po kovovém schodišti vzhůru, pokračujeme téměř po vrstevnici a znovu se dostáváme na silničku. Odbočujeme z ní na Kočičí hřbet se skalními věžemi Kočičí hlava, Převislá, Zatracenec a Sněžná.

Odlovili jsme zdejší letterbox a vracíme se na žlutou značku, která nás přivádí k hradu Valdštejn:

Asi po půl kilometru odbočujeme z červené značky na modrou a krátce se zastavujeme na Janově vyhlídce, odkud se nám naskýtá výhled nejen na skalní věže, mezi kterými jsme se pohybovali, ale i do dáli, například na Kozákov.
Začíná drobně pršet, míjíme Kapelníka a jeho Taktovku a pokračujeme do bývalých Lázní Sedmihorky. V době otevření se zde léčilo 58 pacientů, a jak se šířila dobrá pověst tohoto léčebného zařízení, návštěvnost postupně stoupala. Mimo německy mluvících návštěvníků pobývala v Sedmihorkách stále početnější část českých hostů, významných vlasteneckých osobností, které k sobě Antonín Šlechta zval. Za všechny vzpomeňme alespoň spisovatele Jana Nerudu a Elišku Krásnohorskou. Čeští lázeňští hosté byli tak nadšeni nevšední krásou okolní krajiny, že již počátkem sedmdesátých let 19. století začali tuto oblast nazývat Českým rájem. Tento název se později vžil nejen pro Hruboskalsko, ale pro širokou oblast od Jičína, přes Turnov až k Mnichovu Hradišti a na Maloskalsko.
Po smrti MUDr. Šlechty roku 1886 se zaměření areálu postupně měnilo a praktikovala se například léčba rašelinou. Roku 1914, po odchodu posledního místního lékaře do armády, se lázně změnily na klimatické a budovy se používaly pro ubytování letních hostů. V roce 1945 byly jako součást panství Hrubá Skála podle Benešových dekretů znárodněny a přeměněny na zotavovnu ROH. Po sametové revoluci byly převedeny na obchodní společnost a v současné době jsou objekty lázní trvale uzavřeny.
Pokračujeme v cestě až do obce Sedmihorky. Čas do odjezdu autobusu trávíme v příjemné cukrárně nedaleko autobusové zastávky.

Následující článek Z Oldřichovského sedla do Hejnic