DP Teslácký šotek

Poněkud neobvyklé jméno pochodu vzniklo v roce 1981, kdy se na jeho uspořádání dohodli svazáci z Tesly (proto Teslácký) se svazáky z blízké tiskárny (proto šotek). Letos tedy přátelé z KČT Tesla Jihlava připravili už 35. ročník s šesti trasami pro pěší a čtyřmi pro cyklisty. Z nabídky jsem si vybral trasu 26 km, která vedla až na Okrouhlík společně s ostatními.

Start je z areálu někdejšího národního podniku Tesla Jihlava, který se v nedávné době změnil k nepoznání. Mám sice na mysli areál, ale ona se v průběhu let měnila u samotná jihlavská Tesla. Byla založena v roce 1958 jako pobočný závod Tesly Lanškroun s výrobou svitkových kondenzátorů, ale postupně se výrobní sortiment změnil na konektory, v 80. letech minulého století se z národního podniku postupně stal státní podnik, koncernový podnik a nakonec soukromá akciová společnost, která se v roce 2007 přestěhovala z centra města do průmyslové zóny v Hruškových Dvorech a původní areál prodala společnosti Corbada, a. s. Po revitalizaci se z uzavřeného komplexu s charakterem brownfieldu stal otevřený areál se sedmi hlavními budovami (a několika menšími stavbami), které slouží jako Hotel Jihlava, Lékařský dům, domov pro seniory, vysokoškolské koleje a podobně. 

Musíme projít napříč takřka celým městem a jako první míjíme Horácké divadlo. Původní budovu postavil varšavský rodák a výrobce kovového zboží Johan Okonski v roce 1850 na místě konventního kostela kapucínů sv. Františka. V roce 1940 došlo k zásadní změně ve vzhledu budovy, byl zrušen vchod z Komenského ulice a postavena nová vstupní hala z Divadelní ulice. Po vystupování v sálech různých měst Vysočiny se v roce 1945 český soubor Horácké divadlo natrvalo přestěhoval do budovy Městského divadla v Jihlavě. Na podzim 1989 začíná postupné „odstrojování“ budovy a přípravy na plánovanou rekonstrukci, 16. března 1992 byl položen základní kámen nové části a 7. října 1995 se konalo první představení.

Jen pár desítek kroků od divadla stojí hotel, který se původně měl jmenovat Central, ale ještě během výstavby byl přejmenovaný na Grand, dnes světáčtěji nazvaný Grandhotel Garni. Patří po architektonicko-historické stránce k nejvýznamnějším projevům secese v Jihlavě. Projektoval jej a v letech 1904–1906 vystavěl Vincenz Zeizinger, vyučený zednický mistr. Věžové nároží je inspirováno vídeňským stylem pojetí městských nárožních budov.

Přicházíme na Masarykovo náměstí, které svou rozlohou 36 650 metrů čtverečních předčí i pražský „Staromák“. Název „náměstí Míru“ z dob socíku zmizel, co však nezmizelo a asi hned tak nezmizí, je ohyzdná budova obchodního domu Prior. V polovině 70. let minulého století mu ustoupil špalír vzácných domů zvanému Krecl. Volně stojící blok středověkých domů obvykle označovaný termínem „špalíček“ měl u nás konkurenci jen na náměstí v Chebu a částečně také v Brně. Jeho likvidace začala 23. dubna 1974 prvním odstřelem půl hodiny po půlnoci. Zůstaly stát dva nejvzácnější rohové domy, ale i ty šly v prosinci následujícího roku k zemi. Trvalo pak tři roky, než byl položen základní kámen a díky rychlosti brněnského Ingstavu dalších šest let, než se do něho v květnu 1983 nahrnuli první koupěchtiví zákazníci.

Další zrůda je od Prioru vzdálená jen pár desítek metrů. Oficiálně se nazývá průhled do podzemí, ale lidé ji okamžitě přejmenovali na pařeniště. Měla to být nová atrakce pro turisty, která by je z náměstí přilákala na prohlídku středověkého podzemí. Jedná se o dvě železobetonové šachty zakryté nevzhledným zarámovaným prosklením připomínajícím velké okno nebo skutečně pařeniště.
Nápad „zprůhlednit“ původně zakryté technické šachty by nebyl špatný, kdyby zasklená plocha byla v úrovni dlažby a dalo se po ní chodit, tento záměr však zhatil požadavek správy podzemí, aby byl současně zajištěn vstup do podzemí. A to se skloubit jaksi nepodařilo...

Pod náměstím přecházíme rušnou světelnou křižovatku a míjíme další rozporuplný počin architektů – obchodně zábavní centrum City park. Čtyř- až pětipodlažní budova o 25 000 čtverečních metrech čisté plochy, vyplňující údolí podél Koželského potoka pod městskými hradbami, obsahuje rozlehlé kryté parkoviště, obchodní pasáž s obchody, službami, restauracemi, kavárnami a zábavou a ve střešní nástavbě čtyřsálové multikino CineStar s pěti sty místy k sezení. Výstavbě zahájené v květnu 2007 předcházely demolice budov národního podniku Jihlavan, slavnostní zahájení provozu proběhlo v říjnu 2008.

Jihlavu opouštíme po modré značce, která nás vede kolem restaurace Na Pančavě přes Ráj do Rančířova, který se nám už z dálky ohlašuje kostelem sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 13. století.

V sousedství stojící fara byla v nedávné době restaurována a přestavěna na hotel Vivaldi. Celé okolní území patřilo k jihlavskému rudnímu revíru, stříbro se zde dolovalo patrně už od 2. poloviny 13. století, a to severně od vsi na pravé straně říčky Jihlávky. Vytěžená ruda se zpracovávala v údolí, v lokalitě zvané Ráj, kterou jsme před chvílí procházeli.
Na konci Rančířova máme kontrolu, další je u rybníka Okrouhlík. A také je tu hospůdka, kterou samozřejmě nemineme bez povšimnutí, zvláště když nabízí vývar z uzeného masa s nudlemi a zeleninou a domácí houstičky.
Opouštím účastníky kratší trasy a pokračuji po žluté značce přes obec Vysoká, přecházím frekventovanou silnici Jihlava – Pelhřimov, krátce se zastavuji u rybníka Dolní Bradlo...

... a pokračuji do Rantířova. Tam měním žlutou turistickou značku za červenou, která mě údolím říčky Jihlavy přivádí k Zaječímu skoku. Z podnětu Josefa Ambrože, profesora na jihlavském gymnáziu, a Přírodovědeckého klubu Jihlava byl už v roce 1924 vyhlášen soukromou rezervací místního statkáře Leopolda Kosovského a stal se tak první rezervací na území Českomoravské vrchoviny. 31. prosince 1933 byl tehdejším ministerstvem školství a národní osvěty vyhlášen přírodní rezervací. Jedná se o pozoruhodnou botanickou lokalitu, kde na poměrně malé ploše rostou druhy různého geografického původu a s rozdílnými stanovištními nároky. Laicky řečeno – nahoře na skalách se daří rostlinstvu teplomilnému a suchomilnému, na úpatí naopak rostlinstvu vlhkomilnému.

Strmé rulové skalní útvary dosahující výšky až 30 metrů tvoří pět samostatných výchozů oddělených od sebe úžlabinami. Pod skalní stěnou je rozsáhlá balvanová suť vzniklá mrazovým zvětráváním. Pověst vypráví o tragickém konci zlého rytíře z nedalekých Plander, který pronásledoval zajíce a donutil svého koně ke skoku za ním do hlubiny.

Po červené značce přicházím do čtvrti Staré Hory a zdá se mi nelogické, že mě značka žene doleva na most přes řeku Jihlavu ven z Jihlavy, ale ona se tam napojuje na novou cyklostezku a po další fungl nové lávce se vrací na pravý břeh.
Na začátku prosince 2014 byla totiž dokončena realizace projektu Sportovně relaxační centrum Český mlýn, v jehož rámci byl vybudován jeden z nejmodernějších skateparků u nás, vzniklo zde nové dětské hřiště vybavené lezeckou stěnou pro děti a posilovacími stroji pro všechny věkové kategorie, téměř kilometrový osvětlený okruh pro in-line bruslení a zmíněná lávka přes řeku Jihlavu. Realizací projektu došlo v této lokalitě k dokončení zóny určené pro sport a relaxaci.
Cíl pochodu je jako vždy u vchodu do zoologické zahrady. Využívám možnosti slevy na vstupném pro účastníky pochodu a jdu se podívat na zvířátka. Vstup do ZOO tvoří dva oválné objekty připomínající obří šlápoty. Spojené jsou masivním dřevěným krovem s atypickou střechou krytou rákosem. Hned za vchodem se nacházejí surikaty...

Hlídkující surikata (foto Angelika)

... a o něco výše vpravo expozice Africká savana, která byla otevřena v červnu 2013. U pavilonu nechybějí ochozy s vyhlídkami, takže se nejvyšším zdejším obyvatelům můžeme dívat takřka „face to face“, jak říkají Angličané.

Foto Angelika

Tři žirafí mladíci zastupují hned dva poddruhy – žirafu síťovanou a žirafu Rothschildovu. Uvnitř pavilonu je kromě jejich příbytku také několik expozic pro malé africké savce, jako kočku pouštní, fenka či tarbíka.
Sousední expozice se jmenuje Australská farma, tematicky ztvárňuje australský venkov a jsou zde samozřejmě k vidění typičtí představitelé australské fauny – klokani rudí a pštrosi emu.
Působivá je také africká vesnice Matongo, jejíž název pochází ze svahilštiny a znamená „vesnice v poušti“. Nejmenšími návštěvníky je oblíbená kontaktní expozice s kamerunskými kozami, fotografové jsou nadšeni přilehlou lagunou plnou plameňáků růžových.

Asijský parčík Hokkaido vybízí za pěkného počasí k zastavení a relaxaci, my ovšem procházíme s deštníkem v ruce, průhledy ve vrbových palisádách pozorujeme jeřáby a pomalu pokračujeme dál.
Před lety velkoryse naplánovaná budoucnost pod názvem ZOO pěti kontinentů se postupně stává současností, zbývá už jen dokončit Tropický pavilon, jehož výstavba začala v létě 2013.