sobota 5. srpna 2017

Podél Sázavy (II)

(předchozí článek Podél Sázavy I)
Druhá etapa – od Pilské vodní nádrže přes Žďár nad Sázavou do Přibyslavi

Ráno je chladnější, v noci asi hodinku slabě pršelo, ale stan skládáme suchý. Na recepci platíme za přenocování a s bágly na zádech šlapeme kolem hotelu Tálský mlýn do Žďáru nad Sázavou. Začíná krápat, a tak se uchylujeme do cukrárny P Cafe, kterou jsme beztak měli v úmyslu navštívit. 
Naštěstí se nerozpršelo, ale naopak přestalo, a tak se vydáváme na další cestu podél Sázavy. Opouštíme město a záhy i červenou značku, která se vzdaluje k Olšiakově soše Hamroně (u kterého jsme byli už několikrát) a v Hamrech nad Sázavou se zase vrací k silničce. Přes Najdek, který je částí Hamrů, jdeme k lávce přes Sázavu a pokračujeme po cyklostezce, která vede po zrušené železniční trati. Červenou značku jsme záměrně opustili, protože chceme jít podél Sázavy a červená značka se jí až do Přibyslavi v podstatě vyhýbá.
Úsek ze Sázavy do Přibyslavi jsem detailně popsal již loni v článku Ze Žďáru nad Sázavou do Přibyslavi, a protože se na trase nic nezměnilo, omezím se jen na pár snímků:
Na betonové římse jednoho z pilířů viaduktu, po němž vede dvoukolejná trať Havlíčkův Brod – Brno, je ve výšce tří metrů ukryta keška s obtížností 3,5. Po několika pokusech se nám ji podaří ulovit, přesto bych ji dal alespoň o půl stupně větší obtížnost.
Počasí se oproti včerejšku zhoršilo, nejenže je o poznání chladněji, ale hrozí i přeháňky. Jedna nás pak zastihne v blízkosti odpočívadla, takže ji přečkáme pod střechou, a druhá v Přibyslavi. To už jsme rozhodnuti naši cestu podél Sázavy předčasně ukončit, protože Iveta má problémy s puchýři. Za pár dní odjíždíme na poměrně náročnou turistickou dovolenou a bylo by zbytečným hazardem, aby si poničila paty.

Žádné komentáře:

Okomentovat