pátek 11. srpna 2017

Přírodní perly západního Norska (I)

Jedeme s brněnskou cestovní kanceláří Alpina, s jejímiž službami jsme byli spokojeni loni v Bulharsku a předtím v Černé Hoře, o čemž se můžete přesvědčit na tomto blogu zde, respektive tady.

Ve čtvrtek 10. srpna odjíždíme v 11 hodin od stanice metra v Praze-Chodově, o půl osmé večer jsme v přístavu v Roztocku a pět minut před půlnocí odplouváme trajektem společnosti TT line do Švédska. 
Co dalo Švédsko světu? Napoprvé vás nejspíš napadne švédský stůl nebo Ikea, montovaný dřevěný nábytek, jehož produkcí zavalila stejnojmenná továrna takřka celý svět. Možná také švédské košile, které se nosily na začátku 60. let, neměly klasické vertikální zapínání, ale pouze dva knoflíky po stranách široce rozevřeného límce. V textu písně Sametová je zmiňuje skupina Žlutý pes, respektive její zpěvák a textař Ondřej Hejma. Ale vraťme se k úvodní otázce. Švéd Johan Lundström nahradil při výrobě zápalek bílý fosfor červeným a učinil je tak bezpečnějšími, následuje dynamit vynálezce Alfreda Nobela, kuličková ložiska Svena Wingquista, stostupňová teplotní stupnice Anderse Celsia a dvoujmenná nomenklatura v rostlinné i živočišné říši botanika Carla von Linné. V oblasti kultury jsou to herečky Greta Garbo a Ingrid Bergmanová, filmový režisér Ingmar Bergman, legendární skupina ABBA a dvojice Roxette, v literatuře Vilhelm Moberg proslulý svou knihou Vystěhovalci a především dvě slavné autorky dětských knih – Selma Lagerlöfová a Astrid Lindgrenová, autorka Pipi Punčochaté a Dětí z Bullerbynu. Svého času byly populární také detektivní romány dvojice Maj Sjöwallová a Per Wahlöö.
Po noci strávené ve spacáku na karimatce přistáváme v šest ráno v Trelleborgu. Jedeme po dálnici E6 podél jihozápadního pobřeží Švédska, projíždíme Göteborgem, druhým největším švédským městem. Má přes půl milionu obyvatel, na dvou univerzitách studuje zhruba 60 000 studentů. Jako dirigent Filharmonické společnosti zde v letech 1856–1861 působil Bedřich Smetana. Současně se stal vyhledávaným učitelem hry na klavír pro místní dívky a dámy a významnou osobností göteborské společnosti. Po čase však začal být nespokojen, Göteborg byl z kulturního hlediska ve srovnání s Prahou provincionální město, jistou roli hrál také stesk po domově. Göteborským rodákem je textař, hudební skladatel a zpěvák Björn Ulvaeus (*1945), člen světoznámé skupiny ABBA.
V jednu hodinu po poledni odbočujeme z dálnice na most přes Ringdalsfjord, který tvoří hranici mezi Švédskem a Norskem. Jeho celková délka je 420 metrů, rozpětí hlavního oblouku činí 155 metrů.
Dvouproudový kamenný most byl postaven v letech 1939–1946, nahradil přívozy...
... a dopravě slouží i nadále. Je na něm vyznačena švédsko-norská hranice:
Dálnice E6, jedna z hlavních dopravních tepen ve Skandinávii nyní vede po novém železobetonovém mostě, otevřeném v roce 2005. Na jeho slavnostní inauguraci v den 100. výročí nezávislosti Norska na Švédsku přijely i hlavy obou království, Harald V. a Karel XVI. Gustav, které slavnostní fanfáry doprovodily doprostřed mostu.
Pohled vlevo na dálniční most přes fjord
Pohled z mostu vpravo
Takže jsme v Norsku. Jeho rozloha činí 385 199 kilometrů čtverečních, z toho pevnina 323 802 km čtverečních. Patří mu mnoho ostrovů a ostrůvků, nejznámější jsou Lofoty, severněji ležící Vesterály, dále Špicberky a další. Skoro třetina území Norska leží za polárním kruhem, čtvrtinu země pokrývají lesy. V roce 2016 mělo 5 233 000 obyvatel. Měnou je norská koruna, jejíž zkratku NOK obě průvodkyně používají jako podstané jméno, například: Vstupné je šest noků. To se nám tak líbí, že to záhy přebíráme do svého slovníku.
Blížíme se k Oslofjordu, nejjižnějšímu z velkých norských fjordů, jenž se táhne v délce zhruba sto kilometrů od průlivu Skagerrak v Baltském moři až téměř k radnici hlavního města Osla. V některých místech je přes deset kilometrů široký, jindy má podobu úžiny. Jeho pobřeží je hustě osídleno. 
Hlavnímu městu se vyhýbáme, opouštíme dálnici a míjíme městečko Drobak s malým přístavem, který byl svědkem jednoho z mála norských vítězství nad nacisty. 9. dubna 1940, hned na začátku Operace Wesserübung, což bylo kódové označení přepadení Dánska a Norska hitlerovským Německem, zde byl dělostřeleckou palbou potopen těžký křižník Blücher (pojmenovaný po německém generálovi Gebhardovi Leberechtovi von Blücher), mířící do Osla.
Vjíždíme do sedmikilometrového tunelu vedoucího z části pod Oslofjordem. Přes Drammen se dostáváme do kraje Telemark, krásné zalesněné oblasti jižního Norska. Projíždíme průmyslovým městečkem Notoden a po šesti kilometrech se po pravé straně silnice objevuje největší norský sloupový kostel Heddal zasvěcený Panně Marii. Je 17 hodin a kostel právě zavírají, ale průvodkyně Mirka jde hbitě vyjednávat, takže nám jej nejen zpřístupní, ale navíc s množstevní slevou na vstupném. 
Kostel pochází z roku 1147 a byl dostavěn v roce 1242. Tvoří jej bazilika s dvanácti velkými a šesti menšími nosnými sloupy. Kříže na vrcholku kostela se střídají s dračími příšerami, což je charakteristický mix křesťanských a pohanských symbolů využívaný k výzdobě dávných stavení. Vnitřek chrámové lodi je vyzdoben maskami a zajímavými nástěnnými malbami vyvedenými v blankytné modři, světle hnědé a bílé.
Čestné místo v kněžišti chrámu zaujímá starobylé biskupské křeslo z doby kolem roku 1250, jež zpodobňuje ságu o Sigurdu Drakobijci. Ten zabil draka Fáfnira tak, že vyhloubil jámu na stezce, po které netvor chodil pít, schoval se do ní a když se nad ním drak plazil, rozpáral mu zespodu břicho. Díky tomu se zmocnil obrovského zlatého pokladu. Starou pohanskou legendu, stejně jako ornamentiku Vikingů křesťané v pozdějších časech christianizovali a opatřili novým výkladem v křesťanském duchu.
Kostel obklopuje malý hřbitov a dál už pokračují zvlněné pastviny. Nedaleko se nachází malý skanzen připomínající historii zdejšího kraje.
Prohlížíme si několik typických dřevěných norských domů a vracíme se k autobusu. Z Heddalu je to už jen pár kilometrů do kempu Lystang, ležícího na břehu jezera Heddalsvatnet.
Ubytováváme se, někteří ve stanech, jiní – jako my – v malých chatkách. Hned po vybalení jdeme k jezeru okusit vodu. Teplotu má ke koupání, ale je tu mělko, na dně jemné bahýnko a k hladině se derou vodní rostliny, takže po pár tempech se vracíme na břeh. Je to první a zároveň poslední kemp v Norsku, kde máme sprchování zdarma, jinde fungují sprchy za poplatek deset či dvacet noků.

Žádné komentáře:

Okomentovat