sobota 19. srpna 2017

Přírodní perly západního Norska (X)

Krátká prohlídka hlavního města

Po prohlídce Frognerparku odjíždíme do centra Osla, společně jdeme k budově Opery a pak už si každý půjde za tím, co ho zajímá. Opera (Operaen) se nachází mezi nádražím Oslo sentralstasjon a mořem. Objekt za 3,3 miliardy „noků“ projektoval ateliér Snöhetta, který před dvaceti lety spoluzakládal český architekt Martin Roubík žijící v norské emigraci. Král Harald V. Operu slavnostně otevíral 12. dubna 2008.
V nízké budově z bílého mramoru jsou tři operní sály, z nichž největší pojme 1356 sedících diváků. Jako mnozí další vylézáme na šikmou bílou střechu a rozhlížíme se po okolí, krátce rovněž nahlédneme do vestibulu.
V blízkosti Opery se v moři na plovoucí betonové plošině nachází dílo Moniky Bonvicini (*1965) nazvané Ona leží (Hun ligger):

Je z nerezové oceli a skleněných panelů, má rozměry 12 x 17 x 16 metrů a bylo odhaleno 11. května 2010 za přítomnosti Jejího Veličenstva královny Sonji. Jedná se o trojrozměrnou interpretací obrazu významného malíře německého romantismu Caspara Davida Friedricha (17741840) Moře ledu z roku 1824:
Od Opery se jdeme podívat k rozsáhlé hradní pevnosti Akershus, vzdálené jen pár set metrů. Hrad nechal na skalnatém vršku postavit po roce 1299 král Håkon V. Magnusson jako královské sídlo. Původní stavba byla silně narušena během neúspěšného obléhání za dob Christiana IV. (1596–1648). Tento král měl velikou vášeň pro výstavbu měst a byl zapálený pro Norsko – během své vlády navštívil Norsko snad třicetkrát, o mnohokrát častěji než kterýkoliv jiný dánsko-norský panovník. Když bylo Oslo roku 1624 těžce poničeno, chopil se šance a jednoduše poskládal a uspořádal město podél zálivu až k ústí řeky Alna pod vrchem Ekeberg a přejmenoval je na Christianii. Jméno vydrželo městu do roku 1877 a v mírně pozměněné podobě Kristiania až do roku 1925. Hrad přebudoval na renesanční zámek s mohutným opevněním. 
Přímo pod hradbami kotví obrovská loď Regal Princess pro 3560 pasažérů


Výhled z pevnosti na budovu radnice
V 18. století nebyl zámek již královskou rodinou obýván a v roce 1815 byl dokonce zcela opuštěn. Po skončení druhé světové války byla provedena nákladná oprava všech prostor jak pro reprezentační účely, tak pro muzea. V budově někdejšího arzenálu je dnes oddělení Vojenského muzea a nalézá se zde také Muzeum norského odboje. 
Projdeme se po opevnění, na němž jsou umístěna historická děla z 16. až 18. století, a podle mapy míříme ke Katedrále (Domkirke). Je zasvěcená Kristu Spasiteli, pochází ze 17. století a byla dostavěna roku 1697. Její věž byla v roce 1850 přestavěna: 
Před katedrálou, na náměstí Stortorvet (česky Velký čtverec), stojí jako osamělý strážce bdící nad pořádkem květinového trhu socha krále Christiana IV. z 19. století:
Po hlavní třídě Karl Johans gate míříme ke královskému zámku, který je vidět v dálce. Obdivujeme budovu Parlamentu (Stortinget) v novoromantickém slohu, dokončenou roku 1866... 
... a procházíme parčíkem se skulpturami a vodními prvky. Kromě jiných stojí na podstavci bronzový Henrik Wergeland (1808–1845), jenž se zasloužil o vytvoření a kodifikaci spisovného dánsko-norského jazyka, později označovaného jako bokmål. 
V sousedství se nachází Národní divadlo (Nationaltheatret), novoklasicistní budova postavená v letech 1895–1899 a slavnostně otevřená sociálněkritickou hrou Henrika Ibsena Nepřítel lidu. V roce 1980 zachvátil budovu požár, obnova trvala pět let. Před budovou stojí bronzové sochy významných norských dramatiků Bjørnstjerne Bjørnsona (1832–1910) a Henrika Ibsena (1828–1906), opodál je několik dalších soch norských herců a hereček. 
Vracíme se na hlavní třídu, míjíme budovy univerzity...
... a pokračujeme v mírném stoupání ke Královskému zámku (Det Kongelige Slott). Tato trojkřídlá třípatrová klasicistní budova byla stavěna v letech 1825–1848 podle projektu v Dánsku narozeného norského architekta H. D. F. Lindstowa pro krále Karla Johana (1763–1844), který se však jeho otevření nedožil. 
Všichni vládci spojených království Švédska a Norska sídlili po většinu času ve Stockholmu a palác v Oslu využívali jen občas. Prvním trvalým obyvatelem se tak stal až v roce 1905 první vládce samostatného Norska, Håkon VII. Za vlády Olava V. (1957–1991) nebyl palác udržován a chátral. Masivní a drahá renovace iniciovaná jeho následníkem a současným norským králem Haraldem V. vyvolala v Norsku kritiku veřejnosti. Současný král žije s rodinou ve Skaugumu v provincii Asker poblíž Osla, ale své pracovní dny tráví v paláci. Bývají zde také ubytovány státní návštěvy a zasedá zde vláda. Od roku 2002 jsou některé interiéry zpřístupněny veřejnosti v podobě pravidelných prohlídek s průvodcem.
Před zámkem stojí jezdecká socha krále Karla XIV. Johana od B. Bergsliena z roku 1875. Ještě předtím, než byl zvolen švédským králem, byl francouzským generálem, který zběhl z Napoleonových služeb. V době, kdy se Norsko oddělilo od Dánska a připojilo ke Švédsku, se stal norským králem. Na vysokém podstavci je vytesáno jeho motto: „Láska lidu je mojí odměnou“.
Okolo zámku byl roku 1844 založen park s bohatou sochařskou výzdobou – na jihovýchodním okraji se nachází památník matematika Nielse Henrika Abela (1802–1829) od Gustava Vigelanda. 
Před návratem k autobusu se jdeme podívat k radnici (Rådhuset), nepřehlédnutelné dominantě nedaleko přístavu. Původně se tato moderní stavba z tmavočervených cihel setkala s odporem místních obyvatel, později si však na ni natolik zvykli, že ji dnes považují za neodmyslitelnou součást města.
Stavěla se podle plánů Arnsteina Arneberga a Magnuse Poussona téměř dvacet let (1933–1950). Její součástí jsou dvě čtyřhranné věže. Východní je vysoká 66 metrů a je v ní instalována zvonkohra s 38 zvony a zvonky. Každou čtvrthodinu se ozývá krátké zazvonění, v poledne zahraje celá asi dvouminutová melodie. Západní věž je vysoká 63 metrů. Věžní hodiny na jižní straně patří k největším v Evropě – průměr ciferníku je 8,6 metru, minutová ručička má délku 5,7 m a hmotnost těchto hodin dosahuje 200 kg. Astronomické hodiny v radniční dvoraně mají průměr pět metrů a ukazují čas, datum, postavení slunce a měsíce. Každý rok se na radnici předává Nobelova cena míru. 
A když už jsme u Alfreda Nobela – šikmo naproti radnici se v bývalé budově železničního nádraží Uestbanen nachází Nobelovo centrum míru (Nobels Fredssenter). Otevřeno bylo teprve v roce 2005 a prezentují se tu informace o nositelích Nobelovy ceny míru (uděluje ji norská pětičlenná komise volená norským parlamentem) a jejich aktivitách, ale také o životě a vynálezech Alfreda Nobela.

Vracíme se k autobusu a odjíždíme do kempu Bogstad ležícího na břehu stejnojmenného jezera na severozápadním okraji Osla.


Po ubytování mají pro nás průvodkyně (respektive řidiči) malé překvapení: místo možnosti individuálně si vyšlápnout na Holmenkollen nás tam odvezou autobusem!
Areál Holmenkollen se skokanským můstkem tyčícím se pyšně nad Oslofjordem ve výšce 371 m má významnou úlohu jak v norské, tak mezinárodní historii lyžování. První soutěž ve skocích na lyžích se zde uskutečnila 31. ledna 1892. Můstek byl postaven z dřevěných příček a nejdelší skok tehdy měřil 21,5 metru. Královská rodina se od samého počátku historie Holmenkollenu výrazně podílela na jeho výstavbě a oblibě. V letech 1922 a 1923 se mezi soutěžícími objevil dokonce i korunní princ Olav. 

V rámci Zimních olympijských her 1952 byla postavena tribuna pro diváky, věž pro rozhodčí a lanovka pro závodníky. Další změny přišly před šampionáty v letech 1966, 1982 a poslední v rámci stoletých oslav v roce 1992, kdy bylo zavedeno i osvětlení umožňující večerní skoky. Kvůli mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2011 se v dubnu 2008 definitivně rozhodlo o stržení starého nevyhovujícího můstku a výstavbě nového, futuristického. 
Soutěž o návrh na novou stavbu vyhrálo v konkurenci 104 návrhů dánské architektonické studio Juliena de Smedta. Jeho můstek se v souladu s moderními trendy tyčí ničím nepodepřen vzhůru k nebi...
... a po setmění jsou zevnitř osvětlovány i průhledné stěny můstku, které mají skokany chránit před nepříjemnými poryvy větru. Nájezd pro skokany se směrem dolů symetricky rozevírá ve dvě „paže“ zakončené tribunami pro 43 tisíc diváků. Na začátku roku 2010 prošel můstek zatěžkávací zkouškou v podobě závodu Světového poháru.
Areál se skokanským můstkem opouštíme téměř za tmy. Míjíme osvětlenou dřevěnou kapli, která byla významnou historickou památkou z roku 1903, ale v srpnu 1992 ji podpálil blackmetalový hudebník Varg Vikernes (*1973).  Byl obviněn z vraždy a čtyř případů žhářství, odsouzen na 21 let, ale v roce 2009 předčasně propuštěn. V roce 1996 byla na Holmenkollenu postavena replika kaple:

Žádné komentáře:

Okomentovat