neděle 20. srpna 2017

Přírodní perly západního Norska (XI)

(předchozí článek Přírodní perly západního Norska X)
Dokončení prohlídky Osla, hlavního města Norska

Kromě centra tráví návštěvníci Osla nejvíce času na poloostrově Bygdøy – a ani my nejsme výjimkou. Poloostrov leží za zálivem na jihozápadu města a hostí pět muzeí: Národopisné muzeum se skanzenem, Muzeum vikinských lodí, Norské námořní muzeum, Muzeum Kon-Tiki a Muzeum Fram. My jsme se vydali na návštěvu především posledně jmenovaného. Mě sice ještě více než Fram láká Kon-Tiki a doufám, že zvládnu obě muzea.
Na břehu fjordu strojí památník polárníků s Roaldem Amundsenem uprostřed...
... a maják sestavený z toho, co moře vyplavilo:
Ve Frammuseet je vystavena loď Fram (česky Vpřed), se kterou slavný polárník Fridtjof Nansen (1861–1930) poznal vody a ledy polárních moří, přičemž se loď proslavila také tehdy, když převezla Roalda Amundsena a jeho druhy k břehům Antarktidy. Dne 14. prosince 1911 stanuli na jižním pólu.
Loď byla zkonstruována norským stavitelem lodí skotského původu Colinem Archerem a na vodu byla spuštěna roku 1892. 
Její design je vskutku unikátní: boky jsou přesně vyhlazeny, aby odolávaly ledovému sevření, ve vnitřních prostorách je doslova bludiště trámů, různých podpěr a sloupů, které drží všechno pohromadě. To samozřejmě způsobuje, že obyvatelná část lodi je neuvěřitelně přecpaná, přesto si Norové našli místo pro piano:
Kuchyň na lodi Fram
Na palubě
Ve skříňkách umístěných podél stěn galerie je vystaveno množství drobností, které si členové posádky vzali s sebou na dlouhou výpravu. Nacházejí se zde hrací karty, mapy, zápisníky, boty do sněhu i chirurgické nástroje.
Druhou vystavenou lodí je Gjøa – polární loď Roalda Amundsena (1872–1928), na níž v letech 1903–1906 podnikl první kompletní severozápadní plavbu od Grónska podél pobřeží Severní Ameriky do Nome na Aljašce, která se nesmazatelně zapsala do historie námořních cest a fascinovala námořníky po několik desetiletí. 
Výprava trvala tři roky, kdy se Amundsen se svojí posádkou pohyboval hluboko v zamrzlém oceánu, ale tato epochální cesta byla brzo zastíněna událostí roku 1912, kdy Norové dobyli jižní pól, a předstihli tak o měsíc a den britského polárníka Roberta Falcona Scotta (1868–1912), který na zpáteční cestě spolu se čtyřmi dalšími členy expedice zahynul.
Po důkladné prohlídce Muzea Fram mi zbývá ještě dost času, abych se mohl vydat do protějšího Muzea Kon-Tiki. Je věnováno norskému cestovateli Thoru Heyerdahlovi (1914–2002), který roku 1947 podnikl dnes již legendární plavbu přes Pacifik z Peru do Polynésie na voru z balsového dřeva, nazvaném Kon-Tiki. Heyerdahl dlouho toužil dokázat, že něco podobného je možné – byl přesvědčen, že první osídlenci Polynésie byli potomci Inků a do své nové vlasti se připlavili z Peru.
Dívá-li se člověk na křehký vor, nediví se pochybovačům, kteří nevěřili v úspěch takového pokusu, a zároveň těžko uvěří, že se posádka přebývající déle než sto dní na tak malém prostoru už po týdnu plavby navzájem nepozabíjela. Za devadesát čtyři dní přistáli u břehů ostrova Raroia, byl to triumf a celosvětový úspěch.
Kon-Tiku zepředu
Kon-Tiku zezadu
Pozdější výzkumy, které Heyerdahl prováděl na Velikonočních ostrovech, kde zkoumal sochy moai a jeskynní hroby, přinesly nové světlo do jeho etnologické teorie. 
Modely soch moai na Velikonočních ostrovech
V muzejních exponátech se projevuje celá dlouhá sága odvážné výpravy a objevů,...
... v malém kinosále se promítá černobílý dokumentární film, ale koho by tato záležitost zajímala více, tomu bych doporučil knihu, kterou Heyerdahl o této výpravě napsal. Byla přeložena do desítek jazyků a prodávala se po milionech. Česky vyšla pod názvem Ve znamení Kon-Tiki a více o ní naleznete na tomto blogu zde. Za dokument natočený během cesty získal odvážný Nor sošlu Oscara.
Heyerdahl, posedlý transoceánským kontaktem mezi prehistorickými lidmi, podnikl ještě několik dalších cest na papyrusových člunech. 
V roce 1970 přeplul Atlantik na lodi Ra II a tímto úspěšným pokusem ukázal možnost kontaktu mezi Egyptem a Jižní Amerikou. Ra II je v tomto muzeu rovněž vystavena a její pouť po Atlantiku je popsána v další Heyerdahlově knize Výpravy Ra.
A na závěr figurína Thora Heyerdahla, kterou jsem málem pozdravil:
Následuující článek: Perly západního Norska (XII)

Žádné komentáře:

Okomentovat