Drobné světelské zajímavosti IX

Východní průčelí zámku ve Světlé nad Sázavou

V roce 1737, za hraběte Františka Antonína Černína, byla ve Světlé nad Sázavou dokončena přestavba východního křídla zámku. Zahradní průčelí bylo kolem vchodu ozdobeno dvěma pískovcovými sochami šlechticů a levá část tohoto průčelí byla v poschodí obohacena o arkádu nesenou čtyřmi kamennými sloupy, pod nimiž bylo umístěno pět erbů, jež upomínají na významné držitele světelského panství.

Zleva doprava jsou to erby Šternberků, Valdštejnů, Vernierů, Kolovrat-Krakovských a Černínů.

Podle rodinné legendy, kterou ve svém díle Diadochos zachytil Bartoloměj Paprocký z Hlohol, byl zakladatelem rodu Šternberků Kašpar, jeden ze tří biblických králů, kteří přišli do Betléma vzdát hold Ježíšovi. Betlémská hvězda, která se dostala do znaku rodu, je tzv. mluvícím znamením (Stern je německy „hvězda“), podle něhož byly pojmenovány jejich hrady. Od počátku bývala tesána, ryta i kreslena zpravidla osmicípá, ale lze najít i příklady s pouhými šesti špicemi. Klenotem bývala zprvu jen hvězda, někdy s různě zdobenými hroty, ale od 16. století se ustálil klenot v podobě hvězdy mezi dvěma orlími křídly.

Valdštejnové měli původně ve znaku samotného lva, ale v 16. století přijali čtvrcený štít, v němž se střídali zlatí a modří lvi v polích opačných barev. Zajímavostí je, že u moravských větví rodu byli většinou všichni lvi obráceni jedním směrem, zatímco čeští Valdštejnové měli lvy otočené proti sobě do středu štítu. Později jim byly dány na hlavy korunky. Příbuzný slavného Albrechta ze starší linie rodu, Adam z Valdštejna, dostal roku 1621 jako polepšení doprostřed čtvrceného štítu císařského orla držícího ve spárech kotvu a palmovou ratolest. V roce 1758, kdy Valdštejnové zdědili vartemberská panství, přibyly dva štítky s erbem Vartemberků a tato linie (od roku 1628 hraběcí) se psala také z Vartemberka. Čeněk z Vartemberka, který zemřel roku 1425, dostal od císaře Zikmunda uherský dračí řád, jehož rytíři si svůj erb obtáčeli zelenou saní. Tato forma vartemberského znaku se pak dostala do erbu valdštejnského.

Starý francouzský šlechtický rod Vernier de Rougemont, který pocházel z Burgundska, měl ve znaku nejprve v modrém štítu zlatě korunovaného lva, přes něhož je stříbrné břevno se zeleným vavřínovým listem. Po povýšení do stavu svobodných pánů byl v prvním a čtvrtém poli modrého čtvrceného štítu tento lev s korunkou, v druhém a třetím pošikem tři zlaté pruhy a přes ně stříbrné břevno červeně lemované. Srdeční štítek má ve zlatém poli černého dvouhlavého orla, který nese na prsou korunovaný štítek s původním znakem Vernierů.

Kolovratové byli v 15. století jedním z nejrozvětvenějších rodů v Čechách. Původně měli ve znaku na modrém poli orlici z poloviny stříbrnou a červenou se zlatou pružinou a zbrojí. Od 15. století měla navíc na krku zlatou korunku. Po získání hraběcího titulu došlo ke změně orlice na dvouhlavého orla nesoucího na hrudi rakouský štítek.

Erb Černínů je dělen způsobem, který se v heraldice nazývá polotrojříčí, což znamená, že v polovině štítu jsou tři pruhy jako tři řeky. Roku 1623 – při povýšení Heřmana Černína do panského stavu – byl starý erb polepšen přidáním rakouského štítku a iniciálami císařů Ferdinanda II., Matyáše a Rudolfa II., přičemž mezi pruhovaná křídla v klenotu byla dána ruka držící meč a palmovou ratolest. Za Ferdinanda III. přibyla na rakouský štítek písmena F III a ruka s mečem se stala klenotem na samostatné přílbě.