Toulky po horách 2015 (VIII)

V sobotu procházíme napříč celou Silickou planinu – pokračování článku Toulky po horách 2015 (VII) 

Smluvním autobusem se necháváme odvézt do obce Kečovo (354 m), odkud stoupáme zpočátku prudčeji, později mírně na Kečovské lúky s četnými závrty a borůvkovým porostem. Vstupujeme do lesa, v němž má podle mapy a tištěného průvodce být veřejnosti nepřístupná propast Bezodná ľadnica, vzdálená 150 metrů od cesty. Z podobných lákavých odboček jsme však již vyléčeni, protože mapa je nepřesná a terén nepřehledný. Navíc, jak je možné vidět na internetu, mnohdy se jedná o závrt s temným otvorem uprostřed, kam se bez jeskyňářského vybavení nedá vlézt. A tak odevzdaně šlapeme dál, míjíme jihovýchodní okraj obce Silická Brezová a stoupáme na kopec Delené vysoký rovných pět set metrů. Cestu po loukách střídá les, kterým přicházíme k rozcestí se žlutou značkou. Tady už to známe, po žluté jsme před několika dny přišli od Silické ľadnice. Známou cestou přicházíme do obce Silica, odkud jsme minule pokračovali po modré značce, zatímco dnes šlapeme po červené.

Silica, pohled od kostela

Zpětný pohled na Silicu

Krajina nad obcí Silica

Těšíme se na Jašteričie jazero (587 m), ale to je ve stadiu zániku. Vzniklo ve slepém údolí ucpáním krasové jámy, s maximální délkou 200 metrů, šířkou 127 metrů a rozlohou 1,22 ha bylo největším krasovým jezírkem na Slovensku. Zklamání tlumí jen fotogenická vahadlová studna.

Jeden z četných závrtů

Dalším vděčným objektem pro oko fotografa je roubená studna Rakyta,

za níž se – na okraji lesa – zastavujeme, abychom poobědvali z vlastních zásob. Už předtím jsme hledali vhodné zákoutí k posezení, spokojili bychom se například s kládami u cesty, ale nakonec sedíme na zemi. Protože se nedíváme do mapy, netušíme, že jen o pár stovek metrů dál je lovecká chata Rakyta, kde nás očekává Pepa, aby nám proštípl nikoli ucho, ale kontrolní kartičku. Sotva se vydáme na další cestu, přehlédneme směrovku a šlapeme po široké lesní cestě kolem chaty, kde se chystá piknik pod širým nebem. Navzájem se zdravíme a vyzvídáme, zda vaří guláš a netušíme, že se za pár minut – až zjistíme, že jsme zakufrovali – budeme vracet zpátky. Travnatou planinou a později lesem přicházíme na rozcestí Zajačia brána a obdobným terénem pokračujeme až do Jablonovského sedla (535 m) na státní silnici č. 50 Rožňava–Košice. Sedlo je předělem mezi Silickou planinou a Horným vrchom a vede pod ním tunelem dlouhým 3162 metrů železniční trať. V motorestu Koliba Soroška, kde kupodivu nemají „čapované“, ale jen lahvové, vyčkáváme příjezdu autobusu do Rožňavy.
Večer se koná závěrečné posezení se slavnostním zakončením Toulek. Jedna sedmička Spišské borovičky, kterou Pepa rozlévá do kelímků, je od pořadatelů, druhá od Prokopa, který slaví svátek.

Prokop s Lídou pocházejí z Hrobu u Teplic, mají z toho důvodu speciální trička s nápisem Do Hrobu musí každej a já neodolám, abych je nevyzval k pózování před budovou u vchodu do areálu, kde jsme ubytováni.

Následuje závěrečný článek Toulky po horách 2015 (IX)