Toulky po horách 2015 (V)

Po prohlídce Gombasecké jeskyně napříč Silickou planinou – pokračování článku Toulky po horách 2015 (IV)

Stejně jako včera nás smluvní autobus odváží na parkoviště před jeskyni, tentokrát Gombaseckou. Její podzemní prostory vytvořil Čierny potok v tektonických puklinách. Jeskyně, objevená v roce 1951, byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1955 a od roku 1968 se deset let využívala ke speleoterapii. Délka zpřístupněné části jeskyně je 285 metrů, ale protože se velká část  prochází dvakrát, absolvovaná trasa je dlouhá 530 m a doba prohlídky asi 30 minut. Pozornost přitahují unikátní tenká dvou- až třímetrová bílá brčka, ostře kontrastující s červenými povlaky skalních stěn. Nacházejí se zde v takovém rozsahu jako v žádné jiné slovenské jeskyni. Kromě brček se tu samozřejmě vyskytují i další formy krápníků, jako stalaktity, stalagmity a různé náteky.
Po prohlídce jeskyně (249 m n. m.) strmě stoupáme po žluté značce k hájovně Závozná (460 m n. m.) na Silickou planinu, a když po čase narazíme na odbočku, vydáváme se po ní k Silické ladnici, jeskynní propasti vyhlášené v roce 1982 za národní přírodní památku. 

Spolu s Gombaseckou jeskyní tvoří jeden souvislý podzemní systém modelovaný Čierným potokem. Přístupný je jen horní okraj jeskyně, kde se díky akumulaci studeného vzduchu udrží led po celý rok. Její otvor leží na okraji závrtu ve výšce 503 metrů, takže jde o nejníže položenou ledovou jeskyni v mírném klimatickém pásmu na světě. Jeskyně je dlouhá 1100 metrů a hluboká 110 metrů.

Z odbočky se vracíme na žlutou značku, která nás přivádí do obce Silica. Nejvýznamnější památkou je opevněný kostel reformované křesťanské církve (kalvínů), stojící na nejvyšším místě obce. Jde o původně románskou stavbu z 2. poloviny 13. století, ještě před pár lety považovanou za pozdně gotickou z roku 1526. V 18. a 19. století byl kostel barokně a klasicistně přestavěn. 

Je obehnaný vysokou obrannou zdí z konce 16. století.střídavě lesem a loukanu

Vstupujeme dovnitř a prohlížíme si jednoduchý interiér bez oltáře, jen s kazatelnou, dvěma řadami lavic, malými zbytky nástěnných fresek na bočních stěnách...

... a varhanami v dezolátním stavu.

Opouštíme Silicu a pokračujeme v cestě po modré značce. Silická planina je z geologických podcelků Slovenského krasu nejrozsáhlejší (má asi 150 km²) a na krasové jevy nejbohatší. Její povrch je hustě posetý hlubokými a širokými závrty a škrapovými poli, nachází se zde množství jeskyň a propastí.

Po zhruba dvouhodinovém přechodu planiny střídavě lesem a loukami přicházíme k rozcestí Lukáčova bučina a záhy prudce sestupujeme severním zalesněným svahem do Jovice. Přecházíme po mostě nad železniční tratí...

... a v dálce vidíme v horkém vzduchu tetelící se Krásnou Hôrku.

Ještě pohled zpátky...

... a za chvíli už před sebou máme Rožňavu. Nemůžeme se v tom odpoledním horku dočkat až se na jejím okraji zastavíme v pivovarské restauraci a svlažíme hrdla tamějším chutným mokem.

 Následuje článek Toulky po horách 2015 (VI)