Toulky po horách 2015 (VII)

Prohlídka Krásnohorské jeskyně po speleologicku – pokračování článku Toulky po horách 2015 (VI)

Páteční ráno je slunečné a obloha bez mráčku, stejně jako již několik předcházejících dní. Bydlím ve čtvrtém patře a takovýhle výhled mám z balkonu:

Dnešní krátká túra se obejde bez smluvního autobusu. Jdeme pěšky přes již důvěrně známé pole do Jovice a pak po silnici do Krásnohorské Dlhé Vsi, konkrétně do penzionu Jozefína. Máme zde předem zamluvenou návštěvu Krásnohorské jeskyně, jejíž prohlídka je na rozdíl od ostatních jeskyní značně netradiční. Ve skladu průvodcovské služby každý dostává nepromokavý overal, bezpečnostní přilbu s malou, ale výkonnou lampou, protože vnitřní prostory nemají elektrické osvětlení, a patřičnou instruktáž.

Cestou k jeskyni míjíme kapličku Panny Marie, od níž je jeden z nejhezčích výhledů na Krásnou Hôrku. Právě tato skutečnost byla příčinou přejmenování jeskyně, která se původně nazývala stejně jako potok Buzgó. 
Krásnohorská jeskyně je vývěrová, to znamená, že představuje koncovou část jeskynního systému zmíněného podzemního potoka, který ji vytvořil většinou svojí rozpouštěcí činností v dolomitech a vápencích. V současnosti je známých 1556 metrů podzemních prostor, z nichž je veřejnosti zpřístupněno přibližně 450 metrů. 

Vzhledem k charakteru jeskyně vede převážná část prohlídkové trasy nad podzemním tokem, nebo v jeho blízkosti, a opouští ho jen ve dvou závalových částech a v závěrečné síni. Většina prohlídkové trasy vede po úzkých dřevěných lávkách nad vodou, přírodní překážky se překonávají pomocí řebříků. Ervín měl na rozdíl ode mě odvahu vzít si s sebou fotoaparát, a proto mu teď patří srdečné díky za poskytnuté snímky.

Vchod do jeskyně se nachází asi 800 metrů od penziónu Jozefína v těsné blízkosti objevného vchodu přes vyvěračku Buzgó. Jeskyňáři se dostali do jeskyně 18. července 1964 po snížení hladiny vody asi o dva metry. Oblékáme se do zapůjčených overalů a nasazujeme si přilby, přičemž si ještě vyslechneme krátkou instruktáž. Do jeskyně vstupujeme umělým vchodem – 80 metrů dlouhou štolou vyraženou v roce 1982. Přicházíme k Prvému jazeru, které musíme překonat pomocí dvou souběžně natažených lan – po spodním pomalu a opatrně přešlapujeme, po horním ručkujeme. Jde to lépe, než jsem očekával.

Za Prvým jazerom pokračuje cesta vysokou chodbou, které se říká Veľký kaňon. Přestože jde o impozantní horizontální chodbu, musíme překonat zával Veľký vrch, který ji přehradil osm metrů vysokou bariérou. Nejenže se na ni musí vylézt a zase slézt, ale na jejím vrcholu je třeba se protáhnout nejužším místem celé prohlídkové trasy. Štíhlejší to zvládají hravě, silnější se musejí trochu potrápit.

Veľký kaňon má průměrnou výšku 12 metrů a je dlouhý 180 metrů, tvoří jej guttensteinské dolomity, proto tu chybí sintrová výzdoba.

Najednou však jako bychom se ocitli v jiné jeskyni, namísto úzkého kaňonu se před námi otvírá Abonyiho dóm. Má rozměry 30 x 40 metrů a výšku rovněž 40 metrů. Přibyly krápníky a především takzvané korality, které vznikly v souvislosti s manganovými minerály a vzhledem připomínají brokolici. 

Následuje lezecká překážka, kdy se na dno dómu musíme dostat úzkým prostorem s pomocí řetězu. Na závěr vystupujeme patnáctimetrovým žebříkem do Siene obrov, největšího prostoru Krásnohorské jeskyně.

Průvodce rozsvěcuje reflektory namížené na Kvapeľ rožňavských jaskyniarov, skutečný obr mezi všemi stalagmity ve slovenských jeskyních a jeden z největších stalagmitů na světě. 

Narostl na troskách svých předchůdců, je vysoký 32,6 metru, obvod má 12 metrů a ještě nedávno byl zapsaný v Guinessově knize rekordů jako největší krápník světa. Dnes už jsou známé daleko větší krápníky, ale tento je unikátním výtvorem, který v mírném klimatickém pásu nemá na světě obdoby. Jeho hmotnost je přibližně 2000 tun. 

Ze Siene obrov se vracíme stejnou cestou ven. Svlékáme overaly a navzájem si nadšeně sdělujeme dojmy z prohlídky. Byla fantastická!

Návrat do Rožňavy volíme nejprve po neznačené cestě podél potoka Čremošná do Jovice a pak znovu přes pole do pivovarské restaurace na okraji Rožňavy.

Následuje článek Toulky po horách 2015 (VIII)