Spisovatel Michal Viewegh (*1962) žijící v Sázavě po několika letech opět přichází s nejosobnějším a nejotevřenějším žánrem – s deníkem
Rok 2020 byl pro valnou část obyvatel této planety zřejmě tím nejpodivnějším, a bohužel mnohdy i tím nejbolestivějším obdobím, jaké kdy zažili. Rokem, na který bychom možná všichni rádi zapomněli, a přesto toho tolik změnil a snad nás i něco naučil.
Kniha Báječný rok pod psa byla úžasná, (sebe)ironická, plná hlubokých myšlenek i života, zatímco Zrušený rok je o ničem (slušně řečeno). Řeměslně napsaný, to ano, ale jinak plný chlubení, popisů prodejů knih a výčtu přátel. Zmínek o pandemii bylo na „zrušený rok“ a když už, tak téměř vždy v souvislosti s nedodržováním covid nařízení – jízdy pro dcery přes půl Středočeského kraje, neustálé návštěvy se sousedy blízkými i vzdálenými atd. Sám se diví (26. listopadu), že zatímco ostatní věkem moudří, on (jinými slovy) zalezlý doma nadměrně popíjí víno, řeší své bolístky a zkouší masturbovat.
Jedna z čtenářek ve své recenzi píše: „Jeho exmanželce blahopřeji, že se dokázala zbavit tak sebestředného, ufňukaného a ješitného muže. Expřítelkyni bych přála, aby dokázala totéž a přestala mrhat časem i silami ve hře na nejlepší kámošku.“
Žádné komentáře:
Okomentovat