Na Alšovu vyhlídku a Kozí hřbety

Po návštěvě zámku v Roztokách u Prahy a ateliéru malířky Zdenky Braunerové jsme si naordinovali pěší vycházku

Projíždíme Úněticemi, známými díky archeologickým nálezům z nejstarší doby bronzové, podle nichž byla pojmenována tzv. únětická kultura, k níž byly přiřazeny i nálezy z dalších míst Evropy, a parkujeme v Tichém údolí. Po modré značce strmě stoupáme k buližníkovému skalnímu útvaru. Těsně pod jeho vrcholem se nachází nevelká plošinka z jedné strany ohrazená bizarním skaliskem a z druhé strany lesem. Několik klád a ohniště s masivním kovovým roštem mohou turistům poskytnout příjemné závětrné místo k načerpání dalších sil – a možná i k trampskému přenocování. Už mírnějším stoupáním pokračujeme na Holý vrch (292 m) a úzkou pěšinkou pokračujeme na Alšovu vyhlídku. Své pojmenování dostala po malíři Mikoláši Alšovi, který ji s oblibou navštěvoval. Pěkný výhled na Kozí hřbety, únětické rybníky a část Tichého údolí zpestřují (nebo kazí?) četná letadla přibližující se k nedalekému letišti Ruzyně.

Stejnou cestou sestupujeme dolů a od rozcestníku pokračujeme po zelené turistické značce do přírodní rezervace Údolí Únětického potoka. Předmětem ochrany jsou zde skalnaté svahy, zbytky stepi, vřesovišť a především údolní niva Únětického potoka mezi Úněticemi a Roztoky. Toto území společně s přírodní rezervací Roztocký háj–Tiché údolí tvoří velký lesní a lesostepní komplex na severozápadním okraji hlavního města a je místem častých výletů Pražanů.

První zastávka je díky geocachingu Zapomenutá vrba, významný strom v údolí na soutoku Únětického a Horoměřického potoka. Roste v blízkosti rozcestí zelené a modré turistické značky a její okolí je jedním z nemnoha míst v Praze, kde ještě hnízdí ledňáček. Jedná se o vrbu bílou, která se dlouho ukrývala před zraky kolemjdoucích a byla zapomenutá, dokud ji v roce 2014 neobjevil Ing. Pavel Kyzlík (1936–2015) z České lesnické společnosti. Je jedním z největších exemplářů vrby bílé na území České republiky. Obvod kmene je 787 cm, výška asi 13 metrů, stáří stromu se odhaduje na 120 let.

Lesem stoupáme na Kozí hřbety. Celé zdejší území bylo od pradávna hustě osídleno a původní lesy tak byly vymýceny už v dávných dobách. Krajina byla využívána zejména jako pastviny a zůstávala po staletí holá. Počátkem 20. století byly Kozí hřbety a údolí zalesněny trnovníkem akátem a od padesátých let také borovicí černou a lesní, modřínem nebo dubem červeným. Dnes jsou lesy tvořeny zejména borovicemi a břízami, na malých částech lesa probíhá přeměna stávajících akátových porostů na smíšené porosty s převahou dubu.

Na severovýchodním okraji se nachází skalní věž, ze které je krásný výhled na Holý vrch, respektive Alšovu vyhlídku:

Kozí hřbety i Holý vrch jsou tvořeny buližníky neboli proterozoickými silicity. Buližníky jsou značně tvrdé a odolné horniny složené prakticky výhradně z křemene. Mají černou, modrošedou, někdy i načervenalou barvu a bývají protkány jemnými žilkami bílého křemene. Jsou to horniny, které se před více než 600 miliony lety uložily na dně oceánu, kde vznikly vysrážením oxidu křemičitého na horkých pramenech.

K autu se vracíme zpočátku stejnou cestou, později po cyklotrase vyznačené po lesní cestě.

Ještě jednu zastávku však máme v plánu: Únětický pivovar, postavený pravděpodobně roku 1710. Usuzuje se tak podle letopočtu, který je vytesán v základovém pilíři v prostorách sladovního humna. Vlastníkem pivovaru byla téměř po celou dobu jeho trvání Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, která jej po většinu času pronajímala. K největšímu rozkvětu únětického pivovarnictví došlo v druhé polovině 19. století, kdy se dlouhodobým nájemcem stal sládek Alexandr Kottler. Rokem 1948 ovšem majetnictví Metropolitní kapituly u sv. Víta skončilo a do Únětic byla dosazena správa ze smíchovského Staropramenu. Pivovar byl sice ještě začleněn do svazku Rakovnicko-kladenských pivovarů, ale v březnu 1949 definitivně výrobu ukončil. Fungoval pak ještě chvíli jako vedlejší sklady Smíchovského pivovaru, ale v roce 1951 se historie únětického pivovarnictví na dlouhá léta uzavčela... 

V březnu 2010 se pod vedením manželů Tkadlecových začal připravovat projekt „Znovuzrození Únětického pivovaru“. První várka Únětického piva byla uvařena 15. května 2011, 11. června se slavnostně otevřely brány Únětického pivovaru a byla zahájena distribuce piva.