Za keškami u Turska a Holubic

PWT neboli Power Trail vtipně ownerem nazvaný Procházková Welká Túra

Anglický pojem power trail je odvozený od vysokonapěťového vedení, protože první série kešek byly umístěny právě u sloupů energetických sítí. U nás to zpravidla možné není, protože by kačeři museli často procházet přes soukromé pozemky a docházelo by k poměrně silnému poškozování porostu na polích a lukách. Častěji je tedy u nás najdete podél cest a vedlejších silnic. 

Sám owner v listingu píše: Kolik keší v tomto PWT bude? To nevím. Záleží na tom, kolik ownerů se do série přidá se svými kešemi. Kudy série povede? To taky nevím. Záleží na jednotlivých ownerech, kudy sérii potáhnou. Na začátku vytvořím sérii prvních pár keší a když mě osloví další owner, že chce v sérii pokračovat, pošlu mu hotový listing, kde změní jen číslo keše v názvu a atributy si zvolí sám. Jeho povinností je jen pokračovat dále v trase v nejkratší možné vzdálenosti.

Dopadlo to tak, že se power trail pěkně rozrostl a my jsme se na jeho část vypravili.

*  *  *

Jedeme do Turska a auto necháváme na malém parkovišti, tedy spíše odstavném pruhu před místní vyhlášenou cukrárnou Mlsárnička. Jen o pár metrů dál je keška nazvaná Kočka Cukrářka: 

První tři kešky, které lovíme, do power trailu nepatří, ale pak už jde všechno ráz na ráz. Kešky v podobě zárodků PET lahví jsou rozmístěny v takřka pravidelných odstupech a jejich nalezení je až na malé výjimky snadné. Detaily se zde nebudu zabývat, pouze zmíním, co zajímavého jsme na „Procházkové Welké Túře“ viděli.

Udělali jsme si krátkou odbočku na oblý zalesněný vrch s podivným názvem Erz (psáno též Ers či Erš). Místo je poprvé zmiňováno v roce 1622 v záznamu o lesích velkostatku Tursko, kde však nenese žádné jméno. Název Ers je poprvé doložen až v mapě II. vojenského mapování (1810–1866). Během 70. a 80. let 20. století zde byla základna sovětské armády. Erz je jedním z nejvyšších bodů v okolí a zalesnění napomáhalo maskovat radarovou techniku, kterou zde Sověti umístili. Celý areál byl střežený a veřejnosti samozřejmě nepřístupný. Zděné budovy sloužily jako velitelské stanoviště a obydlí vojáků, bylo zde napojení na vodu, elektřinu a kanalizaci. Nyní jsou budovy neobydlené, ale nekontrolovaně využívané, pohyb v nich a jejich okolí je vysoce rizikový.

Po silnici přicházíme do do Holubic, kde stojí románský kostelík Narození Panny Marie, založený za panování Přemysla Otakara I. Válcové jádro rotundy, obložené pečlivě opracovanými opukovými kvádry je doplněné podkovovitou apsidou. 

Kostel byl často upravován. První významná proměna proběhla pravděpodobně již koncem 13. století, kdy byla na jižní straně přistavěna apsida druhá, která sloužila jako předsíň nebo pohřební kaple. Na přelomu 13. a 14. století pak přibyla další předsíň na západní straně, ovšem tentokrát s půdorysem obdélníku. Opukové kvádry tehdy přízemní stavby nebyly již tak dokonale opracované. Po polovině 17. století proběhla poslední významná přestavba – nad západní předsíní bylo přistavěno patro se zvonicí a na severní straně sakristie. Ve zvonici byly zavěšeny zvony sv. Václav a sv. Mikuláš od známého pražského zvonaře Mikuláše Löwa. Velký zvon byl vyroben roku 1666 a menší roku 1659, oba přečkaly rekvizice během obou světových válek a v roce 2011 byly restaurovány.

Další keš je jednoduchá multinka s názvem Hrobové pole u Holubic a je věnována archeologickému výzkumu, prováděnému poté, co se v obci projevila potřeba získat nové stavební parcely na pozemcích až dosud využívaných k rostlinné produkci. Na výchozích souřadnicích na okraji obce je umístěn informační panel, kde získáváme informace nejen o výzkumu dané lokality ale i indície k výpočtu finálních souřadnic.

Lidská sídliště tu byla již v době neolitu, a to na sprašových nebo hlinitých půdách, které usnadňovaly kopání základů staveb a zásobních jam na obilí a kdy vytěžená hlína zároveň sloužila jako stavební materiál na stavbu stěn domů a pecí či na výrobu keramiky. >Keramické nádoby sloužily k uchovávání, připravě a konzumaci potravin. Kromě nádob modelovali neolitici i postavy žen a zvířat, přesleny či korálky.

Pokračujeme k zastavení nazvanému Kozákova zahrada, což je lokalita dnes již zastavěná rodinnými domy. Tato oblast byla obývána našimi předky již v době únětické kultury ve starší době bronzové, o čemž si můžeme přečíst zajímavé informace na infotabuli Kozákova zahrada – Zkoumaná archeologická lokalita.

Nesmím zapomenout, že jsme také navštívili hřbitov u kostela sv. Jana Křtitele v Noutonicích, kde je pohřben Petr Hapka:

Geniální skladatel s vizáží i šarmem démonického aristokrata, který ve spolupráci s textařem Michalem Horáčkem (*1952) přivedl na svět zhruba stovku hitů (např. Levandulová, Dívám se, dívám, S cizí ženou v cizím pokoji či Bude mi lehká zem). Hapka také složil hudbu k téměř stovce filmů a seriálů. Po operaci v roce 2013 začal zapomínat, propukla u něj Alzheimerova choroba, a 24. listopadu 2014, v sedmdesáti letech, zemřel na zápal plic. Byl dvakrát ženatý, ale věrnost mu nic neříkala, měl celkem sedm dětí...