Město Roztoky se nachází severně od Preahy na levém břehu Vltavy při ústí Únětického potoka. V roce 1960 se spojily s obcí Žalov a roku 1968 byly povýšeny na město. Popis znaku: Ve stříbrno-červeně polceném štítě vpravo černá plamenná orlice se zlatou zbrojí a jetelovitě zakončeným, rozděleným zlatým perizoniem, vlevo stříbrný pětilistý (třešňový) květ se zlatým středem.
Město má necelých 9 000 obyvatel a v posledních letech zažívá obrovský příliv nových obyvatel. Na poli severozápadně od centra vyrostla nová čvrť rodinných domů Solníky, další výstavba probíhá v Žalově a chystá se nová část zvaná Dubečnice. Cesta vlakem do centra Prahy trvá 17 minut.
* * *
K zámku přicházíme před otvírací dobou, a tak se rozhlížíme po zčásti zachovaném hospodářském dvoře se sladovnou, stodolou a stájemi. Dvůr byl parkově upraven a ze zahrady jedné z vil v roztockém Tichém údolí sem byl přemístěn bronzový odlitek antické sochy boha Herma s malým Dionýsem. Jdeme se také projít do malého parku, který obklopuje zámek ze tří stran. Byly v něm instalovány sochy Hedviky Zaorálkové, žijící a tvořící v Roztokách.
Zámek je bývalá gotická tvrz z 13. století, která měla podobu mohutné obytné věže čtvercovém půdorysu, jejíž základy jsou dnes na nádvoří vyznačeny. Chráněna byla pásem hradební zdi, kterou doplňoval dodnes značně široký vodní příkop. O století později, zřejmě z rozhodnutí majitelů, bratrů Eberharda a Reinharda z Mühlhausenu, došlo k její vrcholně gotické přestavbě, kdy centrální věž zanikla a byla zahájena dostavba paláce, průjezdní brány a arkýřové kaple. Pro období 15. století bylo jednou z nejvýraznějších stavebních změn dobudování celého komplexu hospodářských a obytných budov k vnitřnímu obvodu plášťové hradby. Po roce 1564 se tvrz – snad z popudu Davida Boryně ze Lhoty – změnila na renesanční zámek. Bylo přistavěno druhé patro, arkýřová kaple zvýšena o renesanční nástavbu a zahájena stavba arkád v prostoru nádvoří.
Davidův syn se účastnil stavovského povstání proti císaři a po jeho porážce byl v roce 1623 zřejmě donucen Roztoky prodat císařskému místodržiteli v Čechách knížeti Karlu Liechtensteinovi. Roku 1639 roztocké panství silně poškodila švédská vojska.
V 17. a 18. století byly provedeny stavební zásahy, které pozměnily především vnější vzhled zámku. Toho se nejvíce dotklo snesení druhého patra paláce a věží a úprava věžičky arkýře. Nově byl upraven i vstup – padací most byl nahrazen kamenným, valeně klenutým o dvou obloucích. Dnešní podoby nabylo i nádvoří: zděné arkády byly zbudovány podél celého obvodu.
Roku 1803 prodal Alois Liechtenstein statek za 200 tisíc zlatých univerzitnímu profesoru práv v Praze Josefu Maderovi a jeho zeti, právníkovi Josefu Löhnerovi. V roce 1839 koupili statek manželé Lederovi, kteří přispěli také svým vlivem k postavení silnice a železniční trati podle Vltavy přes Roztoky směrem do Kralup a dále až do Drážďan. Dosud otevřené arkády byly v patře osazeny velkými okny a v přízemí zazděny, což souviselo s postupnými úpravami zámku v nájemní bydlení.
V roce 1948 byl zámek a celý velkostatek znárodněn, připadl státním statkům a na stále více zdevastovanou budovu byl v následných letech vystaven demoliční výměr. Zachráněn byl zásluhou členů Vlastivědného odboru při Osvětové besedě v Roztokách, jejichž úsilí změnilo v letech 1957–1961 chátrající budovu do podoby, v níž mohla být opět zpřístupněna veřejnosti a v jejích prostorách bylo slavnostně otevřeno Okresní vlastivědné muzeum.
V roce 1963 se z něj stalo Oblastní muzeum a od roku 1975, kdy se stalo jedinou krajskou muzejní organizací, nese název Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. Vedle statutárních změn mělo pro vývoj muzea ve 2. polovině 70. let značný význam získání objektů areálu Braunerova mlýna, kam po dokončení stavebních oprav přesídlilo ředitelství muzea, vznikla zde nová odborná a administrativní pracoviště, depozitáře a později i další expozice.
My jsme si vybrali okruh Vrchnostenská správa panství aneb Jak bydlel a úřadoval pan správce. Připomíná časy, kdy roztocký zámek a k němu přilehlé panství patřily téměř po dvě stě let významnému rodu Liechtensteinů. Ten je však nevyužíval jako své sídlo, ale přisoudil jim osud hospodářské jednotky, jež měla přinášet zejména zisk a produkty. Na hospodaření, robotní povinnosti, vojenské i občanské záležitosti dohlíželi tři vrchnostenští úředníci v čele se správcem statku.
Po absolvování prohlídkového oruhu přecházíme k nedalekému ateliéru malířky Zdenky Braunerové.
Ale o tom příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat