Peloponés méně známý (III)

(předchozí článek Peloponés méně známý II)

Výlet lodí na ostrov Hydra  a Spetses

Po snídani míříme do přístavu, kde kotví loď Mantalena společnosti Pegasus Cruises, která nás přepraví na ostrovy Hydra a Spetses. Při vstupu na loď dostáváme jízdenku – nebo snad plavenku? Oficiálně boarding card, takže palubenku! Budeme se jí prokazovat při návratech na loď a při posledním vstupu ji odevzdáme.

Ostrovy Hydra a Spetses se nacházejí v Sarónském zálivu, který odděluje Attiku od poloostrova Peloponésu. Kotvíme po dvouapůlhodinové klidné plavbě, při níž jsme minuli ostrůvky Platia, Psili a větší Spetses (na kterém se zastavíme při zpáteční plavbě) a Dokos. Jeden z mužů posádky lodě ukazuje u východu na jednoduchých hodinách čas odplutí z ostrova 14:20.

Ostrov Hydra je holý, monolitický vápencový hřeben před jihovýchodním pobřežím Peloponésu. Jeho plocha je 55 km2, délka 12 km a šířka pouhých 5 km. Na ostrově žije 3 000 obyvatel, z toho 2 500 ve správním středisku a hlavním městě stejného jména. Ostrov přijal své jméno od stejnojmenné obludy s hadím tělem a devíti dračími hlavami, který žila v bažinách v Argolidě. Ničila okolí, lidé byli bezmocní, z jedné useknuté hlavy vyrostly hned další dvě a jedna z nich byla dokonce i nesmrtelná. Svého přemožitele našla až v Héraklovi.

Ostrov byl osídlen už v době mykénské (cca 1600–1200 př. n. l.). V 15. století n. l. i později v roce 1770 přišli na ostrov Albánci, kteří zbohatli pirátstvím, obchodem a námořní dopravou. Po zahájení osvobozovacího boje proti nadvládě Turků roku 1821 nasadila Hydra do bojů své obchodní loďstvo, které bylo přestavěno na válečná plavidla. Flotila čítala 130 lodí, což bylo v té době větší loďstvo, než měla Anglie.

Město Hydra leží malebně rozložené kolem chráněné přístavní zátoky na úbočí kopců severního pobřeží. Ostrov je chudý na vodu a málo úrodný, žije z turistického ruchu a uměleckých řemesel (šperky, výšivky, ručně tkané látky, kožené výrobky, keramika, výtvarné umění). Je oblíbeným místem umělců, zejména malířů.

Po obou stranách přístavní zátoky stojí výstavné panské domy z konce 18. a počátku 19. století, postavené italskými staviteli a patří bohatým řeckým obchodnickým a rejdařským rodinám. Na ostrově je Škola obchodního loďstva, první a nejstarší škola tohoto druhu v Řecku. Na celém ostrově platí zákaz veškerých motorových dopravních prostředků, lidé se po ostrově pohybují na oslech nebo pěšky. Na nábřeží si tedy fotíme parkoviště oslů:

Touláme se městečkem se starými měšťanskými domy,...

... ale i tradičními řeckými domky, několika kostely, úzkými uličkami, strmými schody a kamenitými cestami.

V malebném zákoutí stojí socha zdejšího rodáka kontradmirála Nikolaose Votsise (1877–1931), který se stal národním hrdinou po vypuknutí první balkánské války v říjnu 1912, kdy podnikl odvážný nálet torpédových člunů do soluňského přístavu, aby potopil tureckou kasárenskou loď.

Stoupáme na kopec, na jehož vrcholu má být pod malým keřem ukryta keška:

Keříků je tam spousta, kešku sice nenacházíme, přesto výšlapu nelitujeme – výhled odtud je úžasný:

Před návratem na loď procházíme pod Hodinovou věží...

... a navštěvujeme ještě kostel Koimeseos Theotokou, který byl dříve součástí kláštera Panny Marie (Panagia) ze 17. století.

Přesně ve 14:20 hod., jak bylo avízováno, odplouváme z Hydry na Spetses:

Skalnatý ostrov Spetses leží rovněž před jihozápadním pobřežím Peloponésu. Plocha ostrova je 22 km2, počet obyvatel 4 000, správní středisko stejného jména má 3 000 obyvatel, potomků albánských přistěhovalců. V minulosti byl ostrov známý pod jménem Pithyoussa, později byl přejmenován na Petses, z čehož vznikl dnešní název Spetses. Podle archeologických nálezů byl Spetses poprvé osídlen během první helénské doby, asi 2300 př. n. l. Vzhledem ke své geografické poloze a četným studnám byl ostrov využíván jako zásobovací stanice pro lodě na cestě na peloponéské pobřeží. Vedle nálezů z první helénské doby existují i nálezy z doby mykénské a z byzantského věku. Po francké okupaci spadl Spetses pod benátskou kontrolu (1200–1460) a v letech 1460–1821 následovalo čtyři sta let turecké okupace. Zlatá éra ostrova začala v 18. století a pokračovala až do války za nezávislost. Během revoluce v roce 1821 ostrov dosáhl svého ekonomického vrcholu, který trval několik let. Na úsvitu 20. století se zdejší ekonomika dostala do deprese a dvě světové války uvrhly ostrov do chudoby, což donutilo mnoho obyvatel jej opustit. 

Na ostrově po nějaký čas pobýval anglický prozaik John Fowles (1926–2005), jehož román The Magus (Mág) z roku 1966 se stal na sklonku šedesátých let kultovním dílem zejména pro tehdejší mladou generaci. Fowles ve svém románu proměnil Spetses na fiktivní ostrov Phraxos. Děj románu umístil do Anaryios College, která stojí na okraji města Spetses a kde spisovatel po několik let vyučoval. V knize figuruje i místní hotel Poseidonion. 

Prakticky jediným dnešním osídlením na ostrově je městečko Spetses s půvabným přístavem a typickou řeckou zástavbou, zbytek ostrova je víceméně neosídlený. Hlavní město je celkem rušné, se spoustou barů, taveren, diskoték, podniků s bouzouki a krásným starým přístavem Paleo Limani, je zde i klášter a několik kostelů. V sezóně sem přijíždějí zejména bohaté athénské rodiny, pobyt na ostrově je totiž poměrně drahou, až módní záležitostí.

Nachází se zde muzeum hrdinky osvobozeneckého boje proti Turkům, zajímavé postavy řecké historie, Laskariny Bubuliny, jejíž bronzová socha od řecké sochařky Natalii Mely (1923–2019) stojí od roku 1985 na nábřeží před hotelem Poseidonion, jedním z nejstarších v Řecku.

Laskarina Bubulina (1771–1825) se za svobodna jmenovala Laskarina Pinotsisová. Narodila se v Konstantinopoli neboli Cařihradu, dnešním Istanbulu, v tureckém vězení, kam její matka přišla navštívit svého manžela odsouzeného k smrti kvůli jeo účasti na povstáních na Peloponésu v letech 1769–1770. První čtyři roky strávila Laskarina na ostrově Hydra a později žila na ostrově Spetses. Od dětství milovala moře a ráda naslouchala příběhům námořníků z bojů s piráty a Turky. Poprvé se provdala v sedmnácti letech za námořního kapitána, který však padl v boji s piráty, a stejně skončilo i její druhé, deset let trvající manželství s kapitánem Dimitrisem Bubulisem. Ve čtyřiceti letech tak byla Laskarina Bubnulina dvojnásobnou vdovou se sedmi dětmi! Naštěstí měla velký majetek zděděný po manželech, který ještě rozšířila. Vlastnila tři lodě, rozáhlé pozemky a velkou finanční hotovost a turecké úřady se pokusily její velký majetek zabavit. Záminkou byla účast jejího muže v bojích turecko-ruské války na straně Rusů. Bubulina se vypravila do Cařihradu za matkou tureckého sultána požádat ji, aby její syn uznal její nárok na majetek. V té době se lodě Bubuliny plavily pod ruskou vlajko, proto ji při pobytu v Cařihradu vzal pod svou ochranu ruský velvyslanec hrabě Stroganov a byla tři měsíce na Krymu hostem ruského cara Alexandra I., než sultán optavdu uznal její právo na dědictví po manželovi. Po tomto úspěchu se nebojácná Bubulina vvrátila na Spetses a začala své lodě připravovat na boj s Turky. Roku 1821 nechala postavit válečnou loď Agamemnon s osmnácti děly (v té době nejléúe vyzbrojené plavidlo v Řecku) a vytvořila malou námořní armádu, které sama velela. V osovobozeneckých bojích její lodě zásobovaly řecké jednotky bojující v Naupliu. Útok flotily řeckých lodí na Nauplio roku 1821, ve kteém byla i loď Agamemnon, byl však neúspěšný. Město bránilo sto tisíc vojáků turecké armády a až po téměř dvouletém obléhání bylo konečně dobyto. V květnu 1825 se Laskarina Bubulina stala obětí krevní msty poté, co její syn Jorgos svedl (tedy zneuctil) dívku z významné spetseské rodiny...

Mapka plavby

Následuje článek Peloponés méně známý (IV)