Ke zřícenině hradu Okoř

 Krátký nedělní odpolední výlet

Na cestu se vydáváme z obce Svrkyně, která má asi tři stovky obyvatel a leží patnáct kilometrů od centra Prahy. Za jednolodním, původně gotickým kostelem sv. Michala s polygonálním presbytářem a obdélníkovou předsíní před hlavním vchodem přicházíme na polní cestu, po které se blížíme k obci Noutonice. Na jejím okraji stojí původně gotický, později barokně přestavěný kostel sv. Jana Křtitele:

Na hřbitově, rozprostrajícím se kolem něj, je pohřben Petr Hapka (1944–2014), hudebník, skladatel a zpěvák, autor hudby k textům Petra Rady, Zdeňka Rytíře, Michala Horáčka a hudby k více než osmdesáti filmům. Proslavil se písničkami Levandulová (duet s Hanou Hegerovou), Dívám se, dívám (duet s Lucií Bílou), Bude mi lehká zem (duet s Janou Kirschner) či S cizí ženou v cizím pokoji (Michael Kocáb).

Modrá značka do Okoře vede bohužel stále po silnici, celá trasa vede přírodním parkem Okolí Okoře a Budče, který byl vyhlášen v roce 2011. Vznikl rozšířením původního přírodního parku Okolí Okoře a jeho cílem je ochránit specifický krajinný ráz této lokality.

Zříceninu hradu jsem navštívil před pěti let v rámci dálkového pochodu Do Okoře bez oře, proto si dnes místo vstupenky kupuji v cukrárně Pod hradem espresso a spokojím se s vyhlídkou zpod slunečníku:

Po návratu dvojice, která absolvovala prohlídku hradu, přecházíme po lávce přes Zákolanský potok a po červené značce opouštíme obec Okoř. Po dřevěné lávce s proutěným zábradlím se dostáváme znovu na pravý břeh Zákolanského potoka...

... a pokračujeme k usedlosti nazývané Nový mlýn. Pět generací mlynářské rodiny Vojtěcha Varhaníka z Otvovic se vystřídalo v péči o řemeslo i stavení Po různých změnách je majitelkou bývalého mlýna Sidonie Jiravová (*1946). Její osudoví muži byli tři – jeden básník a dva sochaři. Proto je rozsáhlý pozemek spojující prvky anglického parku a francouzské zahrady přizdoben mnohými sochami a rozličnými instalacemi a místy k posezení.

Básník Václav Hrabě (*1940), se kterým žila rok (ve svých osmnácti letech) ji jakoby v předtuše předčasné smrti (ve čtyřiadvaceti letech zemřel doma na otravu plynem) seznámil s akademickým sochařem Miroslavem Jiravou (*1931). Ten zchátralé stavení v roce 1960 od dcer posledního mlynáře Bauera koupil a řadu let je využíval jako ateliér a letní byt. Po roce 1992 kvůli rostoucímu nájmu Jiravovi definitivně opustili malostranský ateliér a nastěhovali se do Nového mlýna natrvalo. Byli spolu třicet sedm let, Miroslav zemřel v roce 2002. Po čase do Nového mlýna paní Sidonie přivedla svého dalšího osudového muže, skláře a sochaře Petra Kaftana (zemřel v roce 2014 na rakovinu), s jehož pomocí se o obytnou zahradu dále s láskou starala. Pozemek zůstával dlouhou dobu neoplocený a přirozeně tak přecházel do okolní krajiny. Teprve později přiměli neukáznění turisté paní Sidonii k vybudování brány a k oplocení zahrady.

*  *  *

Procházíme pod dvouobloukovým kamenným viaduktem z roku 1873, po němž vede železniční trať Praha – Kralupy, a pokračujeme polní cestou po červené turistické značce přes samotu Podholí k rozcestníku, od něhož stoupáme neznačenou cestou do Hole, cíle dnešního výletu.