Po včerejším odpočinkovém dni jsme se rozhodli udělat si výlet do města Nafplio, ležícího jen dvanáct kilometrů od Tola. Linkový autobus odjíždí buď v 7:20 hod., což kvůli snídani nestíháme, nebo v 9:20 hod. To je zase zbytečně pozdě, ale co se dá dělat, odjezd v 8:20 hod. byl zrušen...
Nafplio leží na severní straně Argolského zálivu a podle legend vzniklo už za trojských válek. Ve středověku patřilo k nejvýznamnějším městům na Peloponésu, proto ho postupně ovládli křižáci, Benátská republika a pak i Osmanská říše. Po vzniku samostatného řeckého státu v roce 1829 se dokonce na pár let stalo jeho hlavním městem. Po atentátu na prezidenta Kapodistriase v roce 1831 následovalo období anarchie až do příchodu krále Otty a vzniku nového Řeckého království. Nafplio zůstalo hlavním městem království až do roku 1834, kdy se král Otto rozhodl přesunout hlavní město do Athén.
Nafplio bylo už od doby bronzové hlavním přístavem a pro svou strategickou polohu mělo tři pevnosti: hlavní pevnost Palamidi,...
... menší pevnost Akronafplia... ... a malinkatou Burdzi na ostrůvku v moři. Ta střežila jedinou splavnou cestu v zálivu – kanál bylo možné uzavřít řetězem nataženým mezi pevností a městem. Staré město se rozkládá na úzkém mysu, kde jsou také pěkné promenády a centrální náměstí Plateia Syntagmatis. Naše první kroky po vystoupení z autobusu míří k pevnosti Palamidi. Velkolepá citadela se tyčí na 216 metrů vysoké skále... ... a poskytuje nádherný výhled na moře i okolní pevninu: Byla postavena Benátčany v letech 1711–1714 a odborníky je považována za jedno z mistrovských děl vojenské architektury. Pojmenována byla podle homérského hrdiny Palameda, syna Klymené, který se v Nafpliu narodil. Pevnost byla sice navržena tak, aby dokázala odolat dělostřeleckým útokům, ale v roce 1715 padla po sotva týdenním obléhání do rukou Osmanů. Dne 30. listopadu 1822, po osmnáctiměsíčním tažení, ji zase obsadili řečtí povstalci pod vedením Staika Staikopoula. Největší komplex svého druhu v Řecku tvoří jednoduchá výplňová zeď obklopující sedm soběstačných pevností, jež nyní nesou jména řeckých héroů. Nejlépe zachovaná je bašta Agios Andreas, kde sídlil velitel posádky. Druhou dochovanou je bašta Miltiades, která byla mezi lety 1840 a 1920 používána jako vězení. Střílny míří na sebe navzájem a zároveň ven – pro případ, že by se nepříteli podařilo prolomit obranu. Z pevnosti sestupujeme stejnou cestou – až na posledních pár desítek metrů, které nás přiváději k malé hospůdce, jež nás láká stojkou s nápisem „Dokázal jsi to – 999 schodů“ a v rámci Happy Hour neboli šťastné hodinky nabídkou piva za 3,5 eura. No samozřejmě, že jsme se tu zastavili... Po krátkém posezení se vydáváme na toulku městem. Procházíme kolem bývalého nádraží, kde na slepé koleji stojí stará parní lokomotiva s jedním vagónem,... ... a díky geocachingu se dostáváme do ulice Michaela Iatrou, kde mezi kostelem Agio Pantes a moderním hřbitovem nacházíme výjimečnou sochařskou památku, jednu z nejdůležitějších v Řecku 19. století. Je známá jako Bavorský lev a pochází z let 1840–1841: Lev, který je vytesán do skály v monumentálním měřítku, vypadá jako by spal. Sochařem této nádherné památky byl Němec Christian Siegel, první profesor sochařství na aténské polytechnice. Předlohou díla byl lev z Luzernu od slavného dánského sochaře Bertela Thorwaldsena. Pod lvem je německý nápis, který nás informuje, že tento pomník nechal postavit Ludvík Bavorský, otec prvního řeckého krále Otty, na památku bavorských vojáků v Ottově doprovodu, kteří zemřeli v letech 1833 a 1834 během epidemie tyfu v Naupliu. Bavoři byli pohřbeni na zmíněném hřbitově Agio Pantes a v oblasti severovýchodně od Evangelistria, později byly jejich kosti exhumovány a převezeny do krypty katolické církve Nauplion. Prostor před Bavorským lvem se dnes proměnil v malý park s lavičkami, aby poskytl místo k odpočinku při prohlídce města. Míjíme také metropolitní chrám Agios Spiridion, u něhož roku 1831 zavraždili prvního řeckého prezidenta Ioannise Kapodistriase (1776–1831), a obdivujeme jeho běloskvoucí sochu stojící v parku:
Ostatně soch a byst je po městě vícero. Například tohle je generál Dimitrios Plapoutas (1786–1865), který bojoval během řecké války za nezávislost proti vládě Osmanské říše,... ... a tady jezdecká socha Theodorose Kolokotronise (1770–1843), řeckého vojevůdce, klíčové postavy řecké osvobozenecké války v 19. století, jejímž cílem byl boj proti turecké nadvládě: Po důkladném prokličkování starého města stoupáme na pevnost Akronáfplia, která byla kdysi byzantským a raně středověkým městem. Pyšní se čtyřmi benátskými hrady. Nejzajímavější památkou je reliéf Lev sv. Marka nad bránou z 15. století, která stojí hned nad katolickým kostelem. Na nejzápadněji situovaném Hradě Řeků, původně starověké nafplijské akropoli, se dnes tyčí významný orientační bod – Hodinová věž. Některé části opevnění se datují až do doby bronzové. Mezi lety 1936 a 1956 pevnost sloužila jako politické vězení. * * *
Po náročném, takřka celodenním trmácení si zasloužíme trochu relaxu. Sestupujeme na pláž přímo pod pevností Palamidi:
Žádné komentáře:
Okomentovat