Za studánkami na Humpolecku

Krátký sobotní výšlap na jeden vrchol, k sedmi studánkám a jedné kešce

Auto necháváme v obci Žirov a s pomocí GPSky a mapy v „chytrolínovi“ mírně stoupáme neznačenými lesními cestmi na Černý vrch (614 m). Pole mínění jednoho mého známého tam prý v minulosti stála rozhledna, ale pokud ano (o čemž trochu pochybuji), žádné stopy po ní nezůstaly (nebo jsou zarostlé náletovými dřevinami). Alespoň tedy nacházíme červeno-bílou vrcholovou tyč.

Dalšími lesními cestami pokračujeme k několika studánkám. Ta první je nedaleko, což napovídá už její název Pod Černým vrchem. Je hned u cesty a není nijak opečovávaná:

Za mírného klesání vycházíme z lesa a chvíli jdeme po jeho okraji. Přicházíme ke zpevněné cestě a odbočujeme po ní doprava, opět do lesa. Za velkým obloukem znovu doprava, tentokrát na pěšinu, která nás přivádí přímo k Soví studánce. Také o ni se zjevně již několik let nikdo nestará, kůl se stříškou a informační tabulkou se válel na zemi, návštěvní knihu jsem ani neměl odvahu vzít do ruky...

Vracíme se na cestu, ale záhy z ní odočujeme vlevo na jinou. Za stálého klesání přetínáme širokou zpevněnou cestu a dál klesáme ke studánce nazývané Rousínovská kašna. Rousínov je nedaleká osada, ale proč kašna? 

Podle pověsti prý na tomto místě stávalo prosperující město Rousínov, ale následkem nějaké křivdy zmizelo a zbyl tu jen pramen, který kdysi napájel místní kašnu. Opodál stojí mírně nakloněný křížek, že by také památka na zaniklé město?

Přicházíme na cyklotrasu č. 5211, spolu s ní přecházíme po můstku Kladinský potok a brzy na to cyklotrasu opouštíme, neboť míříme k dalším dvěma studánkám. Ta první je v mapě označena jako Kamenná...

... ale na tabulce přímo u studánky je napsáno: „Fialova studánka. Tuto studánku vyhloubil pan jan Fiala z Humpolce Léta Páně 1958. Voda, jenž (sic!) zde pramení, splňuje i ty nejpřísnější hygienické normy.“ Jen o pár desítek metrů dál se nachází studánka U chaty:

Vracíme se na cyklotrasu a pokračujeme po široké lesní cestě s modrým turistickým značením. Vlevo ve stráni je studánka Lesních skřítků:

Na malé infotabuli je mimo jiné napsáno: „Studánka lesních skřítků dostala v roce 2002 své jméno podle dobrých lesních skřítků, kteří k ní chodí pro vodu. Nevěříš? Když zůstaneš potichu sedět, možná je uvidíš. Ukazují se ale jen lidem, kteří neubližují přírodě a váží si čisté vody.“
Vracíme se na modře značenou cestu a pátráme po Vlčí studánce, poslední na dnešním putování. Prodíráme se hustým mladým lesem asi padesát metrů strmou strání vzhůru. Za plotem zarostlé lesní školy nacházíme v dezolátním stavu stříšku studánky...

.... a opodál poničenou infotabuli:

Text, který vítal přicházející, je naštěstí uveden v listingu kešky, nacházející se jen pár metrů od studánky: 

„Kdysi i v těchto mých lesích bylo možné slyšet vlčí vytí, prozradí to jméno nedaleké hájovny Vlčinec či o kousek dál osady Vlčí Hory a to je to jediné, co po těchto plachých lesních tvorech opředených mnoha mýty zůstalo. Naděje na návrat do těchto lesů je velká asi jako kapka vody v této studánce, a proto na památku jednoho z mých dávných obyvatel se této studánce říká Vlčí.“

Stoupáme kolem zmíněné bývalé hájovny a střídavě lesem, po louce a opět lesem se blížíme do Žirova, kde máme naproti obecnímu úřadu zaparkované auto.