(předchozí článek Ralskou pahorkatinou)
Cestou do Višňové jsme si naplánovali odlovení několika kešek, ale nepozorným čtením v Poustce, místní části Višňové, jsme se to dost zkomplikovali. Nakonec jsme objevili dva krásné křížky a zajímavou naučnou tematickou stezku
Většina obcí v okolí získala po válce české názvy, tak i Višňová se do roku 1948 jmenovala Weigsdorf a Poustka Wustung. Cesta za keškami nás postupně přivádí za dvěma zajímavými křížky. Ten první stojí na místě, kde v roce 1850 při práci na poli usmrtil blesk za bouřky člověka. Příbuzní k uctění jeho památky nechali zhotovit tento křížek a vedle něho zasadili lípu. A byl to opět blesk, který po sto letech od této události košatou a mohutnou lípu rozťal na polovinu. V červnu 1997, na počest milénia sv. Vojtěcha a na památku třetí návštěvy papeže Jana Pavla II. v České republice, byl téměř zničený křížek zrestaurován do původního stavu a zasazena nová lipka.
Druhý křížek, vzdálený jen o něco málo dál než kilometr, označuje místo, kde byl v roce 1850 s velkým nasazením zachráněn život mladého člověka. Rodina Hirschmannova zde jako poděkování nechala vztyčit tento krásný křížek. Text na památníčku připomíná člověku Kristovo utrpení.
V roce 2004 opravil rozvalený a poničený křížek poustecký občan Vladimír Mich. O deset let později se novou opravou křížku začal zabývat spolek Patron a ve spolupráci s obcí Višňovou ji roku 2015 dokončil. Kamenný podstavec nese nyní již třetí kříž. Původní po devastaci ukryla půda, dřevěný vyrobil zmíněný pan Mich, stávající je z dílny spolku Patron. Zvědavost, jak vypadal ten původní, vedla k prozkoumání terénu a země odhalila tajemství, které před šesti desítkami let ukryla. Nalezené části jsou uloženy v místním muzeu.
Víceméně nechtíc narážíme na kratičkou, ale o to zajímavější naučnou tematickou stezku. Její autor Mirek Novák, provozující na jejím konci s manželkou Martinou rodinný penzion Na Bidýlku s keramickým ateliérem, ji nazval Cesta řemesel. Je to vlastně příběh stavby venkovského domu. Podél cesty stojí osm soch řemeslníků, jejichž práce úzce souvisí se stavbou domu a jeho zabydlováním. Před návštěvníkem postupně defilují kameník, zedník, tesař, kolář, truhlář, kovář, zahradník a hrnčíř a seznamují návštěvníky s některými svými dovednostmi a připomenou, čím jsou při stavbě domu důležití. Každá socha je vzadu opatřena informační tabulkou s historií a zajímavostmi toho kterého řemesla a s pracovními nástroji konkrétního řemeslníka.
 |
| Kameník |
 |
| Zedník |
 |
| Tesař |
 |
| Kolář |
 |
| Truhlář |
 |
| Kovář |
 |
| Zahradník |
 |
| Hrnčíř |
Na konci Cesty řemesel je symbolicky završen Příběh domu tak, jak se o něj jednotliví řemeslníci postarali. Dům stojí a čeká na své obyvatele. Ve skutečnosti však návštěvník stojí před domem, jehož příběh pokračuje už 150 let.
Z Poustky přejíždíme do obce Višňová tvořené devíti osadami, z nichž nejstarší je Višňová, založená roku 1334. Leží v nivě řeky Smědé se sklonem do Žitavské pánve, od které ji oddělují umělé hory vzniklé z výsypek povrchového dolu Turów v Polsku, protějškem je panoráma Jizerských hor. Do konce druhé světové války tu většinu obyvatel tvořili Němci. Po odsunu a dosídlení tu žijí lidé teprve ve třetí generaci, přišli z vnitrozemí, Podkarpatské Ukrajiny, Jugoslávie, Řecka, Slovenska apod.
Dřív byla ve Višňové velká přádelna a tkalcovna, dnes se tu namísto kovralových koberců šijí podle přání zákazníků tzv. bigbagy, pevné vaky všech velikostí, od půlmetrových až po skoro třímetrové. Hodně se využívají ve stavebnictví pro sypké materiály, ale i v potravinářském nebo chemickém průmyslu. Co se dříve vyrábělo z přírodního vlákna juty, nahradil dnes polypropylen. Jen název JUTA zůstal v názvu firmy.
Kostel Seslání sv. Ducha byl postaven v raně gotickém stylu, je jednolodní s obdélníkovým půdorysem a rovněž obdélníkovým presbytářem, k jehož severní straně přiléhá věž s osmibokou nástavbou a cibulovou bání.
Zdejší hrázděné domy jsou typickou ukázku hornolužické architektury. Jsou tzv. podstávkové konstrukce. Podstávka je samostatná nosná konstrukce, která přenáší zátěž hrázděného nebo roubeného patra a střechy na základ domu, takže nejsou zatěžovány stěny přízemí. Roubená světnice je samostatným tělesem stavby uvnitř podstávkové konstrukce.
Hrázděné stavby k nám pronikly přes Německo ze severozápadní Evropy již ve středověku. V severovýchodních Čechách mají stavby s roubeným nebo zděným přízemkem hrázděné patro. Termínem hrázděné zdivo se označuje trámová kostra s výplní.
Hrázděná konstrukce je tvořena tesařským spojením svislých a vodorovných trámů vzepřenými šikmými vzpěrami. Rámy hrázděné konstrukce se vyplnily tyčkami ze slabých smrkových kmínků, jimiž se prolétaly třípramenné slaměné rulíky, napuštěné řídkou hliněnou kaší. Vyplněná pole se vymazávala lepenicí, což byla hlína promíchaní s řezankou. Hrázděná stěna musela mít drsný povrch, aby se na ní udržela omítka.
Trámy se napouštěly směsí sazí a loje nebo lněným olejem. Od poloviny 17. století se začaly objevovat hrázděné konstrukce vyzdívané cihlami nebo lomovým kamenem.
Vydáváme se na vycházku k Pohanským kamenům nacházejícím se asi tři čtvrtě kilometru severně. Jedná se o přírodní seskupení mohutných žulových balvanů, připomínající dolmen. Přes balvany je totiž přeložen další, který zastřešuje i průlez mezi nimi.
Na nejvyšším z těchto kamenů je několik mělkých skalních mís, jež byly do 19. století považovány za výtvor lidských rukou. V roce 1895 zkoumal Pohanské kameny v rámci exkurze lužické antropologické společnosti berlínský přírodovědec dr. Virchow, což připomíná pamětní deska vsazená do jednoho z balvanů. Na Pohanské kameny sice vedou schody a plochý vrchol je zabezpečen zábradlím, výhledu do kraje však brání okolní porost, takže jde spíše jen jako zajímavý geomorfologický útvar a cil vycházky než jako vyhlídkový bod.
Žádné komentáře:
Okomentovat