Z Jizerských hor do Českého ráje

(předchozí článek Na Bukovec a Pytlácké kameny) 
Stejně jako při cestě do Frýdlantského výběžku se ani při návratu domů turistice nevyhýbáme...

Z Turnova jedeme přes Hrubou Skálu a už z dálky vidíme bíle omítnutou kapli stojící na vyvřelém vrcholu Vyskeř (466 m) nad stejnojmennou obcí.
První zmínky o obci pocházejí z 12. století. Obyvatelé Vyskře (tak to místní skloňují) se živili pravděpodobně pálením dřevěného uhlí, hospodařili a chovali dobytek. Odtud pochází jedno z vysvětlení názvu obce: kouřící milíře = viz kouř = Vyskeř. Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie, stojící uprostřed hřbitova. Mohutná stavba z kamene s hranolovou věží při západní straně byla postavena na místě původní gotické svatyně v novorománském slohu v letech 1914–1915.

Ještě zajímavější stavbou je nedaleká dřevěná osmiboká zvonice na kamenné podezdívce, krytá šindelem. Na jejím místě stávala menší zvonička patrně již v roce 1504 a v průběhu let byla několikrát přestavována. Současná konstrukce pochází pravděpodobně z roku 1750, kdy bylo nutné převěsit zvon Maria ulitý v roce 1723 ze zvonice sousedního kostela. Zjistilo se totiž, že zvon vážící více než 3 q narušuje při pohybu statiku věže. Ve zvonici již v té době visel zvon Václav z roku 1506, a tak musela být celá konstrukce přestavěna a zesílena, aby se do ní vešly oba zvony. V roce 1830 byla celá stavba rekonstruována, roku 1850 pukl zvon Václav a musel být znovu přelit. V roce 1916 byl zrekvírován a na kusy rozbit zvon Maria a za druhé světové války, v roce 1942, byl sejmut a odvezen i zvon Václav. Ten se po válce podařilo nalézt a v červnu 1945 byl slavnostně zavěšen na věž kostela. V roce 2000 získala zvonice nový krycí nátěr a rok na to došlo k výměně některých poškozených základových trámů.

Od hřbitova stoupáme svahem po stezce lemované starými lipami a pískovcovými kapličkami, které mají ve výklencích plastiky s výjevy z Kristova odsouzení a smrti.

Pod vrcholovou skálou je Boží hrob a o něco výše tři kříže. Na samotném vrcholu stojí již zmíněná bělostná kaple sv. Anny. Údajně zde poutní kaple stála už v 15. století, další nechala postavit hruboskalská vrchnost v 17. století. V roce 1825 přešla jako dar do majetku obce, která v roce 1830 přistoupila k její obnově na původních základech. Kaple je jednolodní protáhlého osmibokého půdorysu s oboustranným polygonálním zakončením a nízkým sanktusníkem.

Podle legendy, která vysvětluje nejen důvod postavení kaple, ale také vznik názvu obce, se jednalo o zázračné zjevení z období let 1403 až 1458, kdy na tvrzi v blízkém Mladějově žil vladyka Ctibor s dcerou Annou. Když tvrz napadli ozbrojenci Otty z Bergova, pána na hradě Trosky, Ctiborově dceři se podařilo uprchnout se služebníkem Matějem, který znal tajnou cestu z tvrze do lesů. Dívka ztratila v lese orientaci, ale v zoufalé situaci zaslechla tajemný hlas: „Viz keř, dcero má. Doufej!“ Rozhlédla se proti nočnímu nebi a spatřila kuželovitý kopec, na něm mohutný keř a světlou postavu, která ukazovala k půlnoční straně. Dívka se vydala naznačeným směrem a přišla k tvrzi patřící zemanovi, který byl přítelem jejího otce. Anna pak nechala na vrcholku postavit kapli zasvěcenou sv. Anně.
Vracíme se k autu zaparkovanému u hřbitova a přejíždíme do obce Klokočov, nad níž se rozkládá přírodní rezervace Klokočské skály. Jedná se o souvislou, asi 1600 metrů dlouhou skalní hradbu tvořenou prvohorními pískovci o mocnosti až 60 metrů s mnoha jeskynními dutinami. 

Na vrchní plošinu vystupujeme skalní rozsedlinou zvanou Klokočské průchody. Vzhůru vedou kamenné schody 70 m dlouhé a již ve středověku jimi vedla kupecká stezka. Současné schodiště pochází z 20. let 20. století a vybudoval jej Okrašlovací spolek Klokočí. Ze skalní stěny jsou krásné rozhledy na severní a jihovýchodní část Českého ráje. Škoda, že Kozákov, kam se chceme rovněž podívat, je přímo proti slunci, takže z fotografování nic nebude.

Když se náležitě pokocháme, vracíme se stejnou cestou dolů a jdeme k nedalekému Památníku Mistra Jana Husa. Mezi lety 1933 a 1934 byla do pískovcové skály vytesána svatyně a socha husitského kazatele. Původně zde byla zamýšlena skalní kaple, nakonec byla vyhloubena pouze mělčí prostřední místnost a na bocích dva menší „gotické“ prostory.

Na opačné straně nad Klokočovem se nachází romantická zřícenina hradu Rotštejna, částečně zděná a částečně vtesaná do bloku čtyř pískovcových skal. Vznik hradu je možno klást do druhé poloviny 13. století, kdy držitelem celého rozsáhlého území pod Kozákovem byl Vok z Rotštejna. Jeho potomci vládli na Rotštejně až do počátku 15. století a kolem roku 1415 vdova po posledním majiteli paní Žofka hrad prodala Vaňkovi Paldrovi z Vařin. On i jeho dědic Václav zůstali za husitských válek věrni císaři Zikmundovi a katolické víře, takže když se husité v roce 1424 zmocnili Turnova a nedalekého hradu Valdštejna, dostali se do nezáviděníhodné situace. Obecně oblíbenou pověst o tom, že v červenci 1426 byl Rotštejn dobyt a vypálen, se však dosud nepodařilo potvrdit. V průběhu 30. let 15. století byl hrad opuštěn a v roce 1514 se uvádí jako pustý.

Nové obyvatele získala zřícenina na počátku 17. století, kdy se v ní ukrývalo prchající obyvatelstvo. To začalo v obnažených dutinách při patě skal a před nimi budovat provizorní příbytky. Nejstarší skalní výtes odkazuje na rok 1603. Postupně zde bylo vybudováno pět usedlostí s chlévy. Tyto skalní místnosti využívali vesničané z chalup přímo pod hradem ještě v polovině 19. století.
Rotštejn byl typickým skalním hradem, jemuž mohutná skaliska poskytla nejen základní stavební materiál, ale také pevnost a bezpečí. To bylo ještě zajištěno tehdy obvyklými prostředky, branami, mostem, baštami. Jejich rozmístění lze však dnes již při pohledu na skalní bloky s výklenky a zářezy jen tušit. Hradní budovy, postavené z mohutných trámů na vrcholcích skalisek, beze zbytku zanikly.

Dvacáté století přineslo památce četné zásahy jak přírodními katastrofami, tak lidskou rukou. Dne 6. března 1934 se zřítila část skály na turistickou stezku a událost z 9. května téhož roku popisuje dobový tisk takto: „Skála na hradě Rotštýně praskla v polovici a jedna její část se zřítila na dolní úsek cesty ke Klokočí. Svou vahou rozdrtila strop takzvaného sklepa, kam se nejvíce chodí…“ Likvidace následků pohromy proběhla rychle a bez dozoru památkového úřadu. Kámen byl podle pamětníků řemeslně rozbíjen a používán ke stavbě domků, stejně jako zřícené zdivo. Došlo tak k nenapravitelným škodám, protože zmizely tesané kapsy po dřevěných konstrukcích na skalách. Devastace pokračovala i v následujících letech, zdivo bylo rozebíráno pro stavební účely a tzv. sklepy byly zaváženy odpadky. Ještě v roce 1988, kdy již probíhala korespondence o záchraně památky mezi tehdy trampským sdružením a odborníky, rozhoupali místní opilí mladíci část zdiva a shodili ji dolů.

Až v letech 1993–2000 probíhaly záchranné a konzervační práce, vytěžení divokých skládek z hradních sklepů, odstranění náletových dřevin, překrytí dochovaných komunikací dřevěnými podlahami, statické zajištění dochovaného zdiva atd. Vše realizovali členové a přátelé sdružení (dnes spolku) Ochrana Klokočských skal. Od roku 1998 byl Rotštejn postupně zpřístupňován veřejnosti, první plná turistická sezóna probvěhla v roce 2004. Jeden z hradních skalních bloků se objevil v pohádce S čerty nejsou žerty jako vstup do pekla.
Poslední zastávkou dnešního výletu je Kozákov (744 m), nejvyšší vrch Českého ráje a zároveň i Podkrkonoší, oblíbený cíl pěších turistů i cyklistů z dalekého okolí, ale i milovníků lyžování a paraglidingu. Tato melafyrová hora byla ve třetihorách činnou sopkou. V dutinách melafyru krystalizovala ložiska olivínů, achátů, jaspisů, ametystů a dalších polodrahokamů. Zdejší naleziště byla využita ve středověku pro výzdobu chrámů. Kameny z Kozákova zdobí např. stěny kaple sv. Kříže a sv. Kateřiny na Karlštejně stejně jako svatováclavskou kapli v chrámu sv. Víta v Praze.
O vybudování chaty na Kozákově se začalo jednat brzy po vzniku samostatného Československa. K realizování projektu navrženého arch. Janem Václavíkem spojili své síly turisté, podnikatelé, finanční ústavy i jednotlivci z celého kraje. Jejich dílo bylo úspěšně završeno 24. června 1928, kdy byla veřejnosti slavnostně předána Riegrova chata. Letitá myšlenka na postavení rozhledny se však přesunula pouze do oblasti úvah a přání. Nová šance se naskytla až v roce 1993 v souvislosti s výstavbou vojenského spojovacího uzlu na Kozákově. Dohoda mezi armádou a odborem KČT v Semilech nakonec umožnila, že nová věž byla pojata jako víceúčelový objekt s dvěma plošinami. Na horní, 48 metrů nad zemí, jsou umístěny antény pro vojsko, policii a další uživatele, my turisté máme přístup pouze na nižší plošinu ve výšce 24 m. I z ní se však nabízí nádherný kruhový výhled na Krkonoše, České středohoří, Jizerské, Lužické a dokonce i Orlické hory. Rozhledna slouží veřejnosti od 23. dubna 1995, na jaře 1999 se začalo ve spodní části s budováním zděné přístavby.