Přes Vraní skály na Popovu skálu

(předchozí článek TP Loupežnickou pěšinou)
Pro dnešek nahrazujeme Jizerské hory Lužickými, konkrétně jejich severovýchodním okrajem

Auto necháváme na malém lesním parkovišti v Horním Sedle a po zelené značce šlapeme ke skalnímu městu Horní skály. Jedná se o skupinu osmi skalních věží, pojmenovaných Velká a Malá Smrtka, Liberecká věž, Gahlerova věž, Cvičná věž, Dvojče, Sokol a Zub. Byli jsme tu před pěti lety, a tak kdo by chtěl znát podrobnosti, nalezne je na tomto blogu zde.

Stoupáme, v jednom místě dost krkolomně, na Vraní skály...

... a kocháme se vyhlídkou:

V dálce se na obzoru vypíná Popova skála, náš dnešní cíl:

Sestupujeme na červeně značenou Hřebenovku (ona se tak jmenuje, proto velké začáteční písmeno). Brzy ji však opouštíme, jdeme po zelené a od přístřešku na rozcestí podnikáme krátkou odbočku po modré značce k pískovcové skále zvané Podkova. Je asi patnáct metrů vysoká a je využívána horolezci. Dole je na ní namalovaná bílá podkova, nicméně GPSka mi ukazuje ještě asi padesát metrů do svahu. 

Doma na www.mapy.cz pak vidím, že kopec nad námi se jmenuje Podkova (518 m) a skála s namalovanou podkovou je také Podkova... 

Vracíme se k přístřešku, kde odbočujeme na neznačenou cestu, která nás přivádí k zelené značce pod Českou bránou. Brána se skládá ze dvou k sobě navzájem přikloněných skal, mezi kterými prochází státní hranice. Na skalách jsou vyryté novodobé hraniční znaky a písmena s letopočtem 1831. 

Další neznačenou cestou stoupáme do sedla pod Popovou skálou a po krátkém odpočinku stoupáme na Popovu skálu (565 m). Mohutné pískovcové skalisko se nachází na vrcholu stejnojmenného kopce, který je tvořen tektonicky porušenými a silně prokřemenělými křídovými pískovci a slepenci. Díky zvětrávání se pískovce rozpadly a vznikly skalní stěny. Najdete zde i skalní mísy, které byly vytvořeny modelací různě odolných pískovcových vrstev. 

Skála je přístupná po železných schodech se zábradlím. Na jejím vrcholku je vyhlídka s krásným rozhledem po okolní krajině. 

Hrad Grabštejn obklopený lesy

Zleva Klíč, Hvozd a Luž

Vracíme se do sedla a pokračujeme po modré přes Sedlecký Špičák (544 m) na Kohoutí vrch (535 m). 

Sestupujeme kolem dřevěného křížku oznamujícího, že 1. února letošního roku zde zahynul šestnáctiletý mladík. Odbočujeme na neznačenou cestu, která nás po nějakých sedmi stech metrech přivádí na zelenou značku. Po ní šlapeme do Dolního Sedla, odtud po modré k rozcestníku Pod Vraními skalami, kde jsme dnes už jednou byli, a nakonec po červené až ke kapličce v Horním Sedle. K autu je to od ní už jen pár metrů.

Následující článek Na nejvyšší vrch Jizerských hor