Cestou (předchozí článek Přes Vraní skály na Popovu skálu)
Auto necháváme na parkovišti u turistického rozcestí U Spálené hospody (537 m) s občerstvovací stanicí Cyklocentrum. Platíme padesát korun za parkování a odbočujeme z modré značce k pramenu kyselky, nacházejícímu se v údolí Ztraceného potoka.
Pramen objevil v roce 1780 důlní kovář Johan Nepomuk Legler, na jehož podnět byla k prameni upravena přístupová cesta. Na počátku 20. století se čerpání minerální vody jako veřejného zdroje pitné vody stalo předmětem sporů občanů a panské lesní správy. Záminkou pro zasypání pramene kyselky bylo neodůvodněné plašení lesní zvěře. Lesní správa dokonce zakázala veřejnosti používat cestu na vrchol Smrku a zamezila výstupům na rozhlednu. Rozhodnutí ve veřejný prospěch užívání cest i pramene padlo v říjnu roku 1903, pramen byl zastřešen a okolí upraveno. V roce 1937 se představitelé obce Ludvíkov pod Smrkem a radní Nového Města pod Smrkem dohodli upravit a obnovit původní pramen podle plánů stavitele Oskara Hrdiny. Nad pramenem byl vybudován nový altánek a voda nově jímána. Od roku 2008 je nad vchodem nového zděného altánu umístěna tabule s chemickou charakteristikou minerální vody. V současné době je toto příjemné místo s lavičkami a stolky často vyhledávaným cílem turistů.
Mírné stoupání nás přivádí na rozcestí turistických značek Streitův obrázek, od něhož začíná prudší stoupání ke Studánce mládí. Chvíli se kocháme krásným výhledem a před odchodem se i trochu napijeme. Co kdyby...
Vrchol nejvyšší hory Jizerských hor se blíží. Přicházíme k pomníku německého básníka Karla Theodora Körnera (1791 1813), který postavili členové Německého horského spolku v Novém Městě pod Smrkem na počest 100. výročí jeho výstupu.
Na památku básníka bylo postaveno množství památníků, soch či pamětních desek (např. reliéf na Dutém kameni nedaleko Cvikova, který naleznete na tomto blogu zde).
Otočíme-li se k památníku zády, máme přímo před sebou rozhlednu:
Smrk je s výškou 1124 m nejvyšším vrchem české části Jizerských hor. Německý název Tafelfichte (Tabulový smrk) patřil původně obrovskému smrku, na němž byla umístěna tabule označující hranici. Odedávna se zde stýkaly hranice tří zemských celků: Čech, Lužice a Slezska. Po jeho vyvrácení v roce 1790 se toto jméno začalo používat pro celou horu. Na jižních svazích hory pramení řeka Jizera. Od roku 1892 stála na vrcholu dřevěná rozhledna a v jejím sousedství od roku 1924 chata umožňující přenocování a poskytující i jednoduché občerstvení. Rozhledna dostával každé dva roky nový nátěr a vydržela v provozu neuvěřitelných padesát let. Zničila ji až válečná léta, kdy na údržbu nezbýval čas ani peníze. Chata v roce 1946 vyhořela, torzo neudržované rozhledny se zřítilo začátkem padesátých let minulého století. V roce 1992 vznikla v Novém Městě pod Smrkem Společnost pro obnovu rozhledny.
Stavba dvacet metrů vysoké kovové rozhledny architekta Jana Dudy začala v roce 2001, otevřena byla 18. září 2003. Náklady na její stavbu dosáhly 3,6 milionu korun. Když se dostatečně nabažíme kruhového výhledu...
... poobědváme z vlastních zásob v malé místnosti v přízemí a pak šlapeme směrem k hranici. Po polské zelené značce přicházíme na Stog Izerski, česky Jizerský Stoh (1123 m), na němž do roku 2000 stála dřevěná věž sloužící jako rozhledna. Kvůli zchátralosti však byla nejprve znepřístupněna a pak zbourána a nahrazena moderní retranslační věží.
... a klesáme dolů na horskou chatu Schronisko Na Stogu Izerskim (1060 m). Chata postavená v roce 1924 se dříve jmenovala Heufuderbaude, od roku 2009 k ní vede ze Swieradova-Zdroje 2171 metrů dlouhá lanovka s gondolami pro osm osob.
Vracíme se přes hranice a po zelené značce nejprve dlouhým klesáním a pak dlouhým úsek po vrstevnici přicházíme do sedla, které v nadmořské výšce 700 metrů odděluje Smrk na jihovýchodě od Měděnce na severozápadě. V blízkosti rozcestí Streitův obrázek je na buku umístěn krucifix, který upomíná na pekařského mistra Johanna Peter-Paula Streita z Nového Města pod Smrkem.
Po zelené značce pokračujeme úbočím Měděnce (777 m), který byl od konce 16. století střediskem dolování cínovcových rud. Do dnešní doby se dochovaly štoly Erasmus, Oukrop, Nadílka štěstí, Nebeské vojsko, Petr a Pavel atd., jejichž vchody jsou ovšem zamřížované.
V Cyklocentru, v jehož blízkosti máme zaparkované auto, si vychutnáváme kafíčko, a pak se vydáváme na cestu do Frýdlantu.
Auto necháváme na parkovišti u turistického rozcestí U Spálené hospody (537 m) s občerstvovací stanicí Cyklocentrum. Platíme padesát korun za parkování a odbočujeme z modré značce k pramenu kyselky, nacházejícímu se v údolí Ztraceného potoka.
Mírné stoupání nás přivádí na rozcestí turistických značek Streitův obrázek, od něhož začíná prudší stoupání ke Studánce mládí. Chvíli se kocháme krásným výhledem a před odchodem se i trochu napijeme. Co kdyby...
Vrchol nejvyšší hory Jizerských hor se blíží. Přicházíme k pomníku německého básníka Karla Theodora Körnera (1791 1813), který postavili členové Německého horského spolku v Novém Městě pod Smrkem na počest 100. výročí jeho výstupu.
Otočíme-li se k památníku zády, máme přímo před sebou rozhlednu:
Po zelené značce pokračujeme úbočím Měděnce (777 m), který byl od konce 16. století střediskem dolování cínovcových rud. Do dnešní doby se dochovaly štoly Erasmus, Oukrop, Nadílka štěstí, Nebeské vojsko, Petr a Pavel atd., jejichž vchody jsou ovšem zamřížované.
V Cyklocentru, v jehož blízkosti máme zaparkované auto, si vychutnáváme kafíčko, a pak se vydáváme na cestu do Frýdlantu.
Následující článek Ze Smědavy na Sněžné věžičky
Žádné komentáře:
Okomentovat