Milan Vácha - sochy, kresby

Skromnou, ale o to zajímavější vernisáží, která se záhy změnila v neformální besedu, byla ve Světlé nad Sázavou v Galerii Na Půdě zahájena výstava děl pražského akademického sochaře Milana Váchy. 

Doc. Milan Vácha (*1944) se zabývá tvorbou sochařskou, kresbou, rekonstrukcí a restaurováním sochařských uměleckých památek a tvorbou jejich kopií, věnoval se také grafice, živila ho i kameničina a dokáže se s fortelem postavit ke kovářské výhni.

Narodil se v Praze-Radlicích, odmalička kreslil a maloval, už v jedenácti letech začal docházet do ateliéru akademického malíře Františka Čiháka, kde získal další průpravu v kresbě a malbě. V letech 1959–1963 studoval na Výtvarné škole Václava Hollara, kde se seznámil se sochařinou, která jej začala přitahovat svou řemeslnou podstatou. V té době se také věnoval horolezectví a setkání s pískovcem, žulou a vápencem v jejich přírodní podobě jeho vztah ještě umocnilo. 

V letech 1963–1969 studoval u profesorů Vincence Makovského a Karla Lidického na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1973 udělal konkurz na odborného asistenta na fakultu architektury ČVUT, kde učil modelování na Katedře kreslení a modelování. Začal se věnovat spolupráci s architekty na vytváření plastik do interiéru i exteriéru, vytvořil řadu plastik pro společenské prostory a veřejná prostranství. Jako příklad uvedu sv. Jana Nepomuckého (pískovec) v Nepomuku, fontánu a plastiku (pískovec) v Komerční bance v Čáslavi, kopii Českého lva, Karla IV. a sv. Víta (vše pískovec) na Mostecké věži v Praze a Mistra Jana Husa (pískovec) na hradě Krakovec.

V roce 1991 obhájil docenturu na AVU a v roce 1993 se rozhodl výuku na ČVUT ukončit, protože se chtěl svobodněji věnovat vlastní tvorbě. Až do roku 2002 však na žádost vedoucího katedry vyučoval externě.
Uskutečnil 18 samostatných výstav, zúčastnil se řady výstav kolektivních a zvítězil v několika výtvarných soutěžích. Jeho práce jsou zastoupeny v našich i zahraničních galeriích a v soukromých sbírkách. Několik děl vlastní Ministerstvo kultury České republiky. Nejraději pracuje s pískovcem (plastiky ovšem tvoří i z mramoru či z dioritu) a se dřevem, je také autorem reliéfů a soch z bronzu a cínu.

Sochař Jindřich Severa (sádra, 1970)

Svědectví (bronz, 1980)

PhDr. Václav Havlík o něm napsal: „Je autorem realisticky pojatých figurálních plastik a bust. Pro volnou tvorbu, ve většině případů stylizovaných plastik, nachází často inspiraci v biblických příbězích – symbolizují mnohdy tajemství, utrpení, proroctví... Vracívá se k tématům počátku, zárodku, zrodu nového života, mateřství. V jimi inspirovaných sochách se setkáváme, podobně jako v plastikách na téma rodina, s motivem koule, plodu, skořápky, se záměrným komponováním plastiky do tvaru vejce..., se smyboly úkrytu, záštity, zázemí, útočiště. “

Rodina (jilm, 1977)

S manželkou Šárkou žijí od roku 1970 na okraji Prahy v Lysolajích, v domě, v němž si zařídili dva ateliéry. Šárka Váchová (*1947) vystudovala Divadelní fakultu Akademie múzických umění, obor scénografie. Výstavu Chaloupka na vršku aneb Večerníčky z ateliéru Šárky Váchové jste mohli vidět od prosince loňského roku do letošního ledna v Galerii Na Půdě (psal jsem o ní na tomto blogu zde).

Kroužek besedujícícch (foto Šárka Váchová)