Světový den chůze – World Walking Day

Nedělní turistický pochod pořádaný v Nepomuku od roku 2000 z popudu Františka Mosera (1933–2013, psal jsem o něm na tomto blogu zde).

Od sokolovny vycházíme, stejně jako v pátek, po zelené značce směrem na Dvorec a pak podle silničního ukazatele vpravo na Třebčice. Ráno je opět mlhavé, ale mlha se slibně rozplývá a po deváté hodině už se na nás z azurového nebe usmívá sluníčko. Máme za sebou cestu po silnicích přes Mileč a Kozlovice, kde se napojujeme na červenou turistickou značku, která ovšem také vede po silnici. Vítaným zpestřením je nová zvonička stojící vpravo u silnice nedaleko zatopeného lomu.

Až pod vrchem Šibenice odbočujeme po vlastním značení do kopce, kde je kontrola s občerstvením.

Vítá nás kat s velkou sekyrou a jestli si prý u stánku něco nekoupíme, budeme záhy o hlavu kratší. Řeším to panáčkem rumu do čaje, který je z termosky vřelý a beztak potřebuje ochladit.

Po krátkem posezení se jdeme podívat na vrchol, kde kdysi stávala šibenice, podle níž dostal kopec jméno. Z textu první písemné zprávy o Pomuku (dnešním Nepomuku) je patrné, že již v roce 1284 měl důležité privilegium – právo hrdelní. Nepostradatelným prvkem pro jeho výkon byla šibenice, zde dokonce „obohacená o kolo na lámání kostí.“ Když byl hrdelní soud v Nepomuku zrušen, byl název vrchu změněn na Lipový vrch – Lipák – a ten, kdo i potom jej nazýval Šibenicí, dostal pokutu, které bylo použito ve prospěch chudých. Dbalo se na to ale jen na čas, léta už se opět používá původní název. V roce 1888 byl kopec Okrašlovacím spolkem zalesněn a místo, které bylo v minulosti mnohokrát svědkem hrůzného divadla, se stalo parčíkem a cílem příjemných nedělních vycházek.
Sestupujeme dolů a pod lesem se naskýtá nádherný výhled na Nepomuk se Zelenou horou v pozadí, který si přímo říká o zvěčnění.

Přicházíme na Přesanické náměstí, kde stojí několik zajímavých staveb. Zcela vpravo u silnice je dům U České lípy, nejstarší nepomucké obytné stavení a jeden z nejcennějších stavebních objektů města. Vznikl někdy v letech 1360–1370 a stal se nejdůležitějším domem Přesanic. Býval rychtou i soudem, pravděpodobně v něm bydlel nějaký přesanický pán a snad i obecní úředníci. Ještě v 60. letech 19. století býval v domě radniční šenk a hostinec. Dnešní vzhled domu je z pozdější doby a není zcela utěšený...

Uhlopříčně vlevo se tyčí kostel sv. Jakuba, nejstarší kamenná stavba v okolí. Byl postaven ve 12. století, do gotického stylu byl přestavěn v letech 1290–1295. Stával ve středu bývalých Přesanic na vyvýšeném místě. Fungoval i jako pevnost. Za jeho důkladným opevněním nacházeli přesaničtí útulek v dobách zlých. Stavba měla tehdy význam nejen náboženský. Páni ze Šternberka založili pod kryptou rodinnou hrobku. V presbytáři se zachoval mohutný pomník z červeného mramoru. Rozměry chrámové síně jsou 18 na 16,33 m a síň je rozdělena na tři lodě. Zchátralá zvonice nad sakristií byla kolem roku 1780 snesena a nahrazena dnešní barokní věží, nezvykle postavenou před presbytář.

Vedle kostela sv. Jakuba stojí arciděkanství. Původně to byla dřevěná stavba. Základní kámen byl položen 21. června 1678. Při požáru v roce 1746 stavba lehla popelem. Téhož roku do Nepomuku přijel Kiliána Ignác Dienzenhofer, který nakreslil plány nového děkanství, a už 6. července 1748 se děkan stěhoval do nové budovy. V letech 1939–1945 byla budova přestavěna do dnešní podoby. Na pravém nároží prvního patra ukazují čas sluneční hodiny.

Ulicí směřující k náměstí přicházíme ke kostelu sv. Jana Nepomuckého nacházejícímu se na místě, kde kdysi byl domek, v němž se někdy mezi roky 1340 až 1350 narodil Jan Nepomucký. 

Později zde stál dřevěný kostelík sv. Jana Křtitele, postavený v letech 1643–1660. Po Janově kanonizaci v roce 1729 se začalo uvažovat o rozšíření kostela. V roce 1734 byl kostelík zbourán a 7. října téhož roku byl položen základní kámen nové budovy. V roce 1736 byl nový chrám podle plánů slavného K. I. Dienzenhofera postaven a za velké slávy vysvěcen. Jeho patronem se stal sv. Jan Nepomucký.

Největším chrámovým prostorem je loď mající podobu čtvercové síně, po jejíž stranách jsou kaple. Strop síně je klenutý stlačenou kopulí, na kůru nad hlavním vchodem jsou umístěny varhany, které v roce 1912 kostelu věnoval děkan Matěj Veselý. Na severní straně přechází hlavní loď v obdélníkový presbytář, v němž je hlavní oltář se sochou z roku 1848, která zobrazuje světce prostovlasého s pěti hvězdami nad hlavou.

Od kostela je to už jen pár kroku na náměstí. Stojí zde barokní osmihranná kašna se sochou Panny Marie spínající ruce k modlitbě. Plastika z roku 1867 je dílem pražského sochaře Jindřicha Čapka. V 90. letech 20. století byla obruba kašny doplněna nízkým litinovým zábradlím.

Dominantou náměstí je budova staré školy. Stavět se začala jako piaristická kolej s latinskými školami v roce 1862, dokončena byla o tři roky později. Boční křídlo budovy sloužilo jako radnice, soud a v přízemí byla šatlava. Po přestěhování radnice v roce 1911 byly prostory využívány dále jako škola a od roku 1996 je v budově Městské muzeum a galerie.

Nedaleko muzea stojí socha sv. Jana Nepomuckého autorů Štěpána Kotrby (1932–1999) a Milana Váchy (*1944). Byla sem umístěna v roce 1993 při příležitosti 600. výročí světcovy mučednické smrti.

Kolem hotelu U Zeleného stromu, jehož Švejk restaurant byl v roce 2002 pilotní restaurací celého projektu, směřujeme k sokolovně, do cíle pochodu.

Do odjezdu vlaku však máme tolik času, že uvažujeme o návštěvě Muzea veteránů, které se nachází v budově Zelenohorské pošty. Ta byla původně sídlem hejtmana panství, pak dlouho poštovní a dostavníkovou stanicí „Grünberg“, po radikální rekonstrukci v letech 1887–1888, která objektu vtiskla jeho dnešní podobu, sídlem ředitele velkostatku a nadlesního a soukromým knížecím apartmá a od roku 1907 i sídlem knížecího lesního úřadu. K domu patřila velká zahrada s několika rybníčky, za ní les a kolem spousta luk a polí, celkem téměř 30 hektarů. Od roku 1937 je majetkem města, a tak zde působily berní úřad, městský archiv, školní třída, ordinace lékaře a na chvíli opět i pošta. Po roce 1948 se zde na čtyřicet let usídlil národní podnik Státní lesy, který provedl několik nepříliš citlivých stavebních zásahů, například přestavbu hospodářských budov na garáže a dílny, při nichž byla nenávratně zničena polovina klenutých stájí. Do konce století pak budova již víceméně jen pozvolna chátrala, naštěstí ji v roce 2004 získal nový majitel a od té doby je pomalu, ale velmi citlivě renovována. Do opravené fasády se navrátila dřevěná špaletová okna, v interiérech se znovu objevily kazetové dveře, zpod lina a dřevotřískových desek vykoukly původní prkenné a cihelné podlahy. 
V roce 2010 se uskutečnily i stavební úpravy hospodářských budov. Pozoruhodná je především rekonstruovaná poštovní stáj – trojlodní síň, jejíž klenbu nese čtveřice toskánských sloupů a která má původní kamennou dlažbu. Hřebce ani valachy v těchto stájích nenajdete, přestože počet zde ustájených koní se počítá na desítky. Prostory totiž slouží  expozici veteránů – pár automobilům a téměř dvěma desítkám motocyklům, které z velké části ve dvacátých a třicátých letech brázdily silnice tohoto kraje: B. S. A. neboli „besárna“ z Klikařova, Ariel z Nezvěstic, Praga z Blovic nebo třeba Harley Davidson z Liškova.

V někdejším chlévě, v němž Státní lesy na sklonku 50. let zřídily autodílnu a opravnu lesní techniky, je dnes replika dobové zámečnické dílny s ponkem, vrtačkou, bruskou a soustruhem, sbírkou motorů, heverů, olejniček, klíčů a patentních zámků od místních předválečných firem.

Další část zdejší expozice je věnovaná silničnímu motocyklovému závodu Nepomucký trojúhelník, jehož historická trať vede přímo kolem Zelenohorské pošty. První ročník uspořádal nepomucký Autoklub v roce 1948 a ze závodů se nakonec vyklubala tradice trvající jako veteránský podnik až do současnosti. Výstavu tvoří dobové snímky, programy a plakáty, plakety a věnce vítězů, a také autentické, šedesát let staré filmové záběry burácejících strojů.

Na nádvoří našla své místo malá výstava zemědělských strojů z konce 19. a začátku 20. století, především žebřiňáky, trakaře, mlátička, sekačka, sázecí stroj nebo celá řada pluhů.