Redaktor, spisovatel, autor Maxipsa Fíka a významný český
holmesolog zemřel v Praze ve věku 83 let.
Narodil se 5. února 1931 v Želénkách u Duchcova, vystudoval
obchodní akademii v Chomutově a krátkou dobu pracoval jako úředník
chomutovské Poldovky. Během vojenské přípravy absolvoval
pedagogické gymnázium v Jihlavě (1953) a poté působil jako
učitel a ředitel několika základních škol v okrese Chomutov.
Od roku 1960 byl zaměstnancem Československého rozhlasu a
redaktorem časopisu Věda a technika mládeži. Publikoval také v
časopisech Ahoj na sobotu, AZ magazin, Ikárie, Magazín Květů,
Signál, Svět v obrazech (zde vycházel na pokračování detektivní
román Dobře časovaná vražda) a v novinách Svobodné slovo.
Od roku 1968 byl členem klubu sherlockovských příznivců The
Sherlock Holmes Society of London, do kterého nebylo snadné získat
vstupenku kvůli striktně omezenému počtu míst. Léta byl dokonce
jediným členem spolku ze zemí za železnou oponou.
Zajímaly ho detektivní příběhy a na Maxipsa Fíka by patrně
nikdy nedošlo, nebýt osmašedesátého roku. Zkraje toho roku totiž napsal pro časopis Věda a technika mládeži článek, v němž
zkritizoval vedoucí úlohu KSČ, zakotvenou v ústavě. Později jej
za to někdo udal a v roce 1973 byl z redakce propuštěn. Poté
navrhl pro televizi „nevhodný“ večerníček Bojanské pohádky
o rakousko-uherských vojácích a hrozilo, že bude muset se psaním
skončit. Od té doby nesměl vydávat pro dospělé a pro děti mohl
psát jen s omezením.
Jeho nejslavnější televizní hrdina, přerostlý mluvící bobtail
Fík, který vznikal od poloviny 70. let pod režisérským vedením
Václava Bedřicha, slavil domácí i mezinárodní úspěch a
umožnil tak Čechurovi literární působení i za normalizace. Byl
autorem námětů a scénářů televizních večerníčků Maxipes
Fík (13 dílů, 1976) a Divoké sny Maxipsa Fíka (13 dílů, 1982),
které namluvil Josef Dvořák. Maxipes Fík už baví děti i jejich
rodiče zhruba 35 let a nebyl jediným Čechurovým večerníčkem.
Vymyslel také úsměvný seriálový příběh Hugo z hor o sněžném
muži, který je zavlečený do civilizované společnosti, a zábavnou
„učebnici“ slušného chování pro děti Pavián mezi lidmi. Dále pro děti napsal knihy Abeceda důvtipu, Maxipes Fík, Psí příhody,
Šifra z katakomb, Příhody Maxipsa Fíka (2000), Jak Fík vyrostl
(2003), Čítanka pro začínající detektivy s podtitulem Ze zážitků
Sherlocka Holmese (2003), Maxipes Fík na cestách (2004) a Dva ve
fraku (2005). V Ilustrovaných sešitech nakladatelství Panorama
vyšly Robot na scestí (1988), Případ
medvěd 09 (1990), 5 případů Sherlocka Holmese (1990). V časopise
Čtyřlístek vyšlo 28 příběhů Sherlocka Holmese (kreslil Marcel
Stecker, 1984–1990). Zastoupen je v souborech Nejlepší detektivní
povídky desetiletí (2005) a Smrtící falus a další povídky
(2007).
Pro dospělé napsal detektivní povídky Dr. Sherlock Holmes v
Čechách a jiné případy (1993), sci-fi Experimentální zóna
(1999), romány Nikdo nemá alibi (1969), Kočkodrom (1998), Blázni
z Velepes (2000), Někdo to rád jinak (2004) a Pestrý život
(2004).
Dalším okruhem jeho tvorby byly dobrodružné romány odehrávající
se v jeho rodném severočeském pohraničí v pohnuté době po
druhé světové válce: Jako zvíře (cena Eduarda Fikera za rok
2004, kterou uděluje Česká sekce AIEP), Šperhák (1996,
Literární cena Knižního klubu 1996) a Namydlená šikmá plocha
(2009).
Jako
významný český holmesolog byl Rudolf Čechura propagátorem
Sherlocka Holmese a spoluzakladatelem České společnosti Sherlocka
Holmese. Je také autorem scénáře televizní hororové komedie
Šplhající profesor (na motiv povídky A. C. Doylea Šplhající muž), v níž Sherlocka Holmese hrál Viktor Preiss.
Ještě v březnu 2013 vyšla jeho poslední detektivka s názvem Nikdo
nemá alibi.
Žádné komentáře:
Okomentovat